Blue Flames B : West Žab United A  7:3 (2:2)  Nejezchleba 6, Varga

Blue Flames B : Adrenalin  3:1 (2:1)  Nejezchleba 3

Zápasy jsem neviděl, ale z výsledku je jasné, že to bylo Jirkovo jednoznačné střelecké představení. Z prvního soupeře šel strach, protože zápas před námi porazil do té doby suverénní Barum, ale po vyrovnaném poločase si vzal slovo Jirka a na jeho rychlost a střeleckou pohotovost neměl soupeř protizbraň. Střeleckou společnost mu udělal Gabo Varga nádhernou střelou z přímého kopu a tak se ze zápasu nakonec stala jednoznačná záležitost.

Druhý zápas už tak jednoznačný nebyl, futsalová mládež z Adrenalinu nám dokázala několikrát zatopit. Naše obrana v čele s Pepou v brance se ale nechala překvapit jen jednou a vpředu čekal na svoje příležitosti Jirka. Třikrát se dočkal a svoje gólové představení završil 9 brankami za jeden hrací den. Klubový rekord ale nepřekonal, ten drží Vojta Šlapák se 13 brankami z 15.září 2012. Nicméně rekordy jsou od toho, aby se překonávaly…  

Blue Flames A : Orel Řečkovice A  1:4 (0:0)  Vrána

Na první dnešní zápas jsme se sešli opět jen s Martinem na lavičce ke střídání a tak nám bylo jasné, že nesmíme se soupeřem provádět žádné běžecké dostihy. Začali jsme ze zabezpečené obrany. První poločas nám tak herně vycházel, protože jsme Orly nepouštěli do přečíslení a tím pádem ani do vyložených šancí. Orli se tak dostali jen k několika příležitostem, ty ale zakončovali nepříliš umístěnými střelami, které Traki stačil vždy vykrýt. Postupem času, jsme se dostávali do střeleckých příležitostí i my, naše střely ale taky neměly buď razanci, anebo přesnost. Poločas tak zákonitě skončil bez branek.

Druhý poločas začal zkraje jako ten první, pak ale zčistajasna uhodilo u naší branky. Vysoký centr ze strany lízl soupeřův útočník hlavou, míč obloučkem přeplachtil Trakiho a zapadl k tyči. To soupeře povzbudilo a začal nám čím dál častěji zatápět, protože se pomalu začínala projevovat jeho početní převaha na lavičce. Pak přišlo to, co přijít muselo, totiž vyšachování naší obrany a střela do odkryté branky. Když krátce nato Honza Vrána nechtíc tečoval soupeřovu ránu do Trakiho protipohybu, bylo nám pomalu jasné, že je po zápase. Na Honzu se sice za pár minut usmálo štěstí při jeho střele, která se odrazila od tyče do sítě, na zvrat to ale nebylo. Měli jsme sice i další příležitosti, ty ale soupeřův brankář někdy i se štěstím pochytal, anebo jsme netrefovali branku. Na závěr jsme naopak dostali ještě jeden kousek, opět po brejku, rozebrání obrany a střele do odkryté branky.

Zápas tak rozhodla soupeřova fyzická převaha. Dokud jsme s ním stačili běhat, nějaké velké šance neměl. Když jsme ale otevřeli hru ve snaze vyrovnat skóre, Orli nám ulétli, i když kdovíjaký výkon nepředvedli.

O zápase píše taky web www.orlak.banda.cz

Blue Flames A : Arsenal Taurito Kuřim B  2:3 (1:2)  Vrána, Podhrázský

Na druhý zápas přišli ještě Milan Kouřil a Jirka Nejezchleba a tak jsme letos měli poprvé převahu na lavičce náhradníků. Nikoliv ale na hřišti, protože tam proti nám nastoupila parta urostlých chasníků s charismatickým brankářem Jerrym. Urostlí soupeři hráli jednoduchou důraznou hru s dlouhými výhozy brankáře, a tak před naší brankou bylo dost rušno. My jsme se snažili taky o tlak, naší hře ale scházel moment překvapení. Vždy tam bylo nějaké zpomalení, klička navíc či nepřesná přihrávka. Soupeř se tak stačil vždy v obraně zformovat a vyrážet do protiútoků. Při jednom takovém přišla střela ze strany a Traki nedokázal míč zkrotit – 0:1. My jsme se snažili něco s tím udělat, jenže naše převaha dál narážela před soupeřovou brankou do mohutné zdi. Kuřimští „Gunners“ chytře bránili a čekali na naši chybu. A ta skutečně přišla, když po ztrátě u soupeřovy branky sebral protivníkův útočník míč a upaloval s ním podél lajny k naší brance. Bohužel nikdo z našich s ním, takže tento měl dost času se podívat a podél vyběhnuvšího Trakiho naservírovat míč dalšímu nabíhajícími spoluhráči před naši prázdnou branku. Naštěstí jsme ještě neklesli na mysli a po vydařeném ťukesu v soupeřově trestném území doklepával Honza Vrána mezi Jerryho nohy. I potom jsme měli převahu, jenže pouze v držení míče. A tak do poločasu se už nic zásadního na hřišti neudálo.

Druhý poločas byl věrnou kopií toho prvního. Byli jsme sice běhavější, jenže opět bez nějakého okamžitého nápadu. Navíc se přidala i nepřesnost ve střelbě a museli jsme se mít neustále na pozoru před soupeřovými brejky. Jenže jeden jsme neustáli, když se nám vymstila další chybná přihrávka před soupeřovou brankou. Bleskový protiútok tři na jednoho zakončoval soupeř do prázdné branky a nevědomky tak rozhodl zápas. My jsme dál pokračovali v jalovém útočení, i když nějaké šance jsme ještě měli. Ujala se však jen střela Adama Podhrázského v poslední minutě a na vyrovnání nám už nezbyl čas.

Z dnešních zápasů tak nemáme ani bod a pomalu začínáme mít sestupové starosti. Jenže není divu, když se scházíme v pěti či šesti lidech. První zápas toho byl příkladem, protože soupeř nás postupem času uběhal. Ve druhém zápase jsme si zase nevěděli rady se zkušenou hrou matadorů a taky nás srážela střelecká neproduktivita. Tři nastřílené branky ze dvou zápasů jsou toho důkazem.

Blue Flames B : All in  5:0 (1:0)  Nejezchleba 3, Dilhof, Sedlinský

V nedělním dopoledni se sešlo Béčko opět v nijak valném počtu, šest hráčů do pole včetně manažera Martina. Sestava tak stála na ose Roman v brance, Milan Kouřil coby šéf obrany a Jirka Nejezchleba rychlík v útoku. Proti nám stáli „Olíni“, kteří ale rozhodně nepředvedli tak odevzdaný výkon jako na jaře. Rychlým pohybem nám naopak od začátku nedali vydechnout a udržovali nás v maximální herní ostražitosti. Hru zkušeně řídil zezadu Milan Kouřil a vysílal do šancí  Jirku či důrazné Adama Podhrázského a Tomáše Sedlinského. V prvním poločase ale měli díky rychlosti navrch soupeři, jenže je brzdila jejich vlastní herní zbrklost. Když už se dostali do gólové šance, zakročil výborně Roman, hlavně jeho zlikvidované sólo uprostřed prvního poločasu bylo excelentní. My jsme měli také nějaké šance, soupeřův dlouhý brankář je ale všechny pochytal. O výsledku tak rozhodla akce minutu před koncem prvního poločasu. Jirka se na půlce uvolnil, bleskově si narazil s Martinem a tváří v tvář soupeřovu brankáři nezaváhal.

Druhý poločas herně zpočátku vypadal jako ten první s tím rozdílem, že soupeř měl tentokrát dvě šance opravdu vyložené. Ty ale nedal a časem za to pykal. Ve 26.minutě Adam Faltýnek zachytil nepřesnou soupeřovu rozehrávku a pelášili s Martinem sami na brankáře. Martin Adamovu přihrávku procpal pod brankářem do sítě a už jsme vedli o dvě branky. Tři minuty nato převzal Jirka přihrávku na půlce, půlobloukem přes soupeřovu polovinu a dva protihráče se dostal až před brankáře a znovu jej prostřelil. All in znejistěli a začali kupit chyby. To nám samozřejmě nevadilo a přišel další náš gól. Ve 35.minutě se dostal k odraženému míči v soupeřově trestném území Tomáš a propálil vše, co mu stálo v cestě. A dvě minuty před koncem přebral míč na půlce opět Jirka, dvěma rychlými kroky se odpoutal od obránce a i napotřetí před brankářem nezaváhal. Díky čtyřem vstřeleným brankám za 12 minut druhého poločasu jsme tak dosáhli jasného vítězství.

Blue Flames B : Benfika Újezd 0:0 (0:0)

Před druhým zápasem s těžkým soupeřem jsme věděli, že musíme hrát zkušeně, zvlášť když musel odejít Adam Podhrázský. Na střídačce zůstal jen Martin. Museli jsme tak hrát ze zajištěné obrany a nepouštět Benfiku do přečíslení. Hru zkušeně dirigoval zezadu Milan a přesnými přihrávkami vysílal spoluhráče na občasnou zteč. Benfika ale měla hlavně díky silnější lavičce herní převahu a prvních deset minut nás nepustila na dostřel svojí branky. V tyto okamžiky nám pomohly Romanovy zákroky v brance a taky naše fauly. Hra se ale začala postupně vyrovnávat a několikrát se zapotil i soupeřův brankář. Největší šance prvního poločasu ale přišla v 17.minutě, kdy po našem šestém faulu zahrával soupeř 10m kop. Střelil jej ale přímo do brankáře. To byla poslední zaznamenáníhodná akce prvního poločasu.

Ve druhém poločase jsme se herně otřepali a přišly naše první šance. Nejdříve vyslal štiplavou střelu Tomáš, kterou musel brankář krýt nadvakrát a potom nastřelil Milan zdálky tyč. Soupeř zareagoval rychlejším pohybem a i jeho brankář se občas zapojoval do útočení. To se mu málem nevyplatilo ve 29.minutě, kdy Milan kopem přes celé hřiště o chloupek minul prázdnou branku. To odstartovalo sérii našich šancí, neproměnili jsme ale ani jednu, hlavně díky soupeřovu výbornému brankáři. Benfika se otřepala a po chvíli začala zaměstnávat Romana taky. Ve 35.minutě jsme měli poslední velkou šanci, kdy se opět na polovině utrhl štírek Jirka, na soupeřova brankáře ale nevyzrál. Z dorážky ještě minula Tomášova bomba šibenici a pak už měla hlavní slovo Benfika. Ve 37.minutě vytlačil Roman snad očima soupeřovu střelu na tyč a ještě minutu před koncem kopala Benfika přímý kop z hranice trestného území. Soupeř však opřel svoji střelu přímo do Milana a tak zajímavý zápas skončil málo vídaným bezgólovým skóre.

I přes další slabou docházku máme čtyři body. Na to si ale budeme alespoň přes podzim muset zvyknout. V dnešní sestavě musíme pochválit Romana v brance za dvě vychytané nuly, Milana Kouřila za organizaci hry a Jirku Nejezchlebu za větrání soupeřových obran. Samozřejmě i ostatní si odmakali svoje.

Blue Flames A : SOŠ OOM  3:5 (1:3)  Vrána 2, Podhrázský

Na druhý podzimní dvojzápas hlásil manažer Martin velkou hráčskou účast, dorazili ale jen čtyři lidi do pole. Nevěděli jsme, jestli si Martin dělal legraci z nás nebo si udělal někdo legraci z něj, nebyl ale čas to řešit. Poprvé se ale po dlouhé době ukázal Adam Podhrázský a jak se později ukázalo, byl to důležitý hráč! Proti nám stáli staří známí SOŠ OOM, kteří hrají jednoduchý přímočarý futsal zakončovaný tvrdými střelami. Jejich hráčská účast taky nebyla valná, jednoho hráče na střídačce ale měli. My jsme samozřejmě začali opatrně, s naší sestavou to ani jinak nešlo, a tak se hrálo převážně na naší polovině. Soupeři hned začali střelecky hrozit, ale zatím bez výsledku. Jednak se Traki v brance zjevně dobře vyspal a taky soupeřovi střelci některé šance vysloveně zazdili. A tak jsme se vedení ujali my! Po jednom z našich protiútoků se uvolnil Honza Vrána a nekompromisně zakončil. Jenže brzy bylo vyrovnáno. Po závaru před naší brankou se po sérii odrazů dostal míč k nekrytému útočníkovi a ten střílel do odkryté branky. Hned za pár minut přišel další důležitý okamžik zápasu. Po hlavičkovém souboji s Marou Pokorným zůstal soupeřův hráč s krvavým zraněním na hlavě a po zbytek zápasu byl vyřazen ze hry. To nám mělo nahrát, protože počty hráčů byly tím pádem na obou stranách vyrovnány, jenže po rozehrání po dlouhém přerušení hry soupeř doslova procpal míč k nekrytému útočníkovi a ten ranou do vinglu nedal Trakimu šanci zasáhnout. Poté přišlo pár dalších šancí na obou stranách, soupeř měl vyloženější, gólová pohroma ale přišla těsně před poločasovým hvizdem. Soupeř se před naší brankou obtočil kolem obránce a zblízka vstřelil třetí gól.

Ve druhém poločase se na obou stranách čekalo na chyby, protože oběma týmům bylo jasné, že bez možnosti střídáni se nikam hnát nemůžou. A první chybu jsme udělali my, když jsme nezastavili soupeřova útočníka, který od naší brankové čáry odcentroval na druhou stranu na dalšího nabíhajícího nekrytého útočníka, který tak skóroval do odkryté branky. Utkání jsme však dokázali zdramatizovat, když se nedlouho poté dokázal poprvé prosadit Adam Podhrázský a vzápětí Honza Vrána dorážel střelu Jirky Nejezchleby do břevna. Jenže pak přišla chybná rozehrávka ve středu hřiště a bleskový protiútok 2 na 1 zakončený střelou do odkryté branky. Znovu to bylo o dva góly a my jsme s tím nezmohli už nic. Zkušený soupeř si vítězství už pohlídal.

Znovu jsme prohráli, tentokrát ale po vyrovnaném boji. „Sošóm“ ale asi vyhráli zaslouženě, protože šancí na skórování měli mnohem víc. Nám hlavně scházel alespoň jeden hráč navíc, který by mohl střídat…

Blue Flames A : Agromeli B  8:1 (2:1)  Nejezchleba 3, Vrána 3, Sádlík, Podhrázský

Ve druhém zápase proti nám nastoupil soupeř zvučného jména, jeho hra ale oslnivá rozhodně nebyla. Trochu jsme se obávali, jestli v dresu protivníka nenastoupí nějaká posila z vyšších futsalových sfér, rychle se ale ukázalo, že nikoliv. Nám se naštěstí podařilo sehnat na druhý zápas Pavla Sádlíka, takže jsme měli nebývalý komfort jednoho hráče na střídání. Zápas začal oboustranně opatrně. Soupeř zjevně čekal na naše chyby v rozehrávce, aby nás pak trestal rychlými brejky, my jsme mu ale přihrávkami nakrátko a aktivním pohybem příležitosti nedávali. Přesto se ale soupeř ujal vedení. Při souboji jeden na jednoho uprostřed hřiště přetlačil soupeřův útočník našeho obránce a pelášil sám na Trakiho, aby mu střelou pod břevno nedal šanci. Naštěstí se po několika našich šancích poprvé prosadil Jirka Nejezchleba, který po několika rychlých kličkách se dostal až před brankáře a střelou po zemi vyrovnal. Potom se hrála vyrovnaná hra, herní převaha se ale pomaloučku přesouvala díky větší herní aktivitě na naší stranu. A uhodilo těsně před přestávkou. Jirka Nejezchleba prchnul od vlastní branky až do protějšího kouta hřiště, odtud přihrál nekrytému Pavlu Sádlíkovi a ten dorážel do prázdné branky.

Druhý poločas byl jako z futsalové fantazie. Soupeř se pokusil o nápor, jeho hra ale byla celkem nenápaditá a my jsme ji aktivním pohybem celkem bez problémů eliminovali. Zato na druhé straně brzy zahřmělo! Adam Podhrázský ukličkoval soupeřova obránce a překonal brankáře střelou nad jeho ruku. To soupeře nahlodalo a jeho hráči se spíš začali dohadovat mezi sebou. To byla voda na náš mlýn. Za chvíli se totiž  znovu prokličkoval soupeřovou obranou Jirka Nejezchleba, jeho rána se odrazila od tyče k volnému Honzovi Vránovi a bylo to 4:1. Když snad minutu nato Jirka vystihl špatnou rozehrávku brankáře a šoupl mu míč do prázdné branky, byl soupeř na ručník. Pokusil se sice o hru s brankářem v poli, to ale byla výhoda spíš pro nás, protože jejich přesilovka byla nepřesná a nás zívala jeho odkrytá branka. Toho málem využil Traki, když jeho výkop přes celé hřiště odkopával soupeřův obránce z brankové čáry. Litovat jsme toho ale nemuseli, protože se ještě trefil Jirka a po něm dvakrát Honza, čímž oba završili hattrick. Zápas tak po vyrovnaném prvním poločase nakonec skončil naším jasným vítězstvím.

Takže naše první letošní vítězství! Hlavně díky tomu, že jsme nemuseli odehrát zápas bez střídání. Kdybychom chodili ve větším počtu, mohli jsme být v tabulce někde nahoře…  

Blue Flames A : Saňaři Sokolnice A  2:10 (1:6)  Dilhof 2

Že úvod Áčka do nové sezóny nedopadne zrovna slavně bylo jasné už před zápasem. Na sraz totiž dorazilo jen šest hráčů včetně brankáře, a to ještě tři hráči měli okolo 50 let. Naštěstí se po čtvrt roce objevil Jirka Nejezchleba. Soupeř ze Sokolnic taky nedorazil ve zrovna ohromujícím počtu, zato ale se dvěma nadupanými ranaři v útoku. Zápas tak začal náporem Saňařů a ti se rychle dostávali do gólových šancí. I když naše obrana v čele s Trakim v brance dlouho odolávala, bylo jasné, že gól v naší síti je jen otázkou času. Když se po asi pěti nevyužitých tutovkách soupeř konečně trefil, pokusili jsme se o obrat, jenže proti v průměru o asi patnáct let mladšímu soupeři jsme neměli šanci, hlavně při jeho protiútocích. Když se navíc zranil Olda Chromečka, byla pohroma dovršena. Museli jsme hrát bez střídání včetně manažera Martina a góly v naší síti přibývaly jako houby po dešti. Jediným kladem prvního poločasu tak byla branka nestárnoucího Martina z voleje, kterým překvapil soupeřova obránce i brankáře zároveň.

Druhý poločas byl dokonalým obrazem toho prvního. Zraněný Olda se na chvíli pokusil zapojit do hry, ale nešlo to. Soupeř se tak znovu hrnul do šancí, naštěstí jich víc nedal než dal. My jsme se o nějaký zvrat nepokoušeli, chtěli jsme jen zápas důstojně dohrát. Dokonce se nám podařilo vsítit Martinem druhý gól, a to ještě tento hráč těsně před koncem odmítl hattrick. Zápas tak skončil naším debaklem, nikomu se ale nedalo nic vytknout. Každý náš hráč odehrál, co mohl.

Blue Flames A : Gladiators B  0:6 (0:2)

Na druhý zápas už dorazil i Michal Beránek, a tak naše hra dostala trochu šmrnc. Gladiátoři se nás trochu snažili rozhodit svoji hutnou předzápasovou rozcvičkou, na hru to ale nějaký valný vliv nemělo. Beris byl přesně ten hráč, kterého jsme ke hře potřebovali, a tak se hrála vyrovnaná hra. Glads měli ale o něco víc navrch, hlavně díky jejich hráčské zásobě. Šance tak měli především oni, i když  i my jsme se dostávali často na dostřel jejich branky. Branky ale padly jen do naší sítě. Nejdříve obešel červený útočník dva naše obránce a zakončil bodlem pod břevno a potom Traki uviděl pozdě skrytou střelu zpoza obránce a stihl ji jen ztlumit, ne ale zastavit. I tak ale byl poločasový výsledek přijatelný.

Ve druhém poločase pokračoval mírný nápor Glads, ale bez nějakého gólového efektu. My jsme se naopak dostali do několika šancí a tak nám v hlavě začala klíčit naděje na nějaký dobrý výsledek. Tu ale Glads zčistajasna rozmetali během několika minut. Nejdříve Trakimu zapadla rána po zemi od tyče do sítě, hned nato se po další střele do tyče míč odrazil k nekrytému soupeři a ten věděl, co s ním. Když chvíli poté propálil Trakiho bodlem k tyči další hráč, bylo po zápase. My jsme věděli, že pětigólový náskok soupeře už nedotáhneme a Glads se už asi šetřili na další zápas. I tak nám stihli ještě jednu branku přidat.

Dnešní zápasy rozhodlo hlavně to, že se nám loňská úspěšná sestava přes léto rozsypala jako domeček z karet. Za Petra Táborského a Mišo Žúbora není náhrada herní, ale ani početní. Když ještě navíc někteří dají přednost velkému fotbalu a další jiným důvodům, je výsledek takový, jaký je. Čeká nás těžký podzim…  

O zápase píše taky web www.glads.cz

Blue Flames B : FFT Vinohrady B  5:2 (3:0)  Dilhof 2, J.Přidal 2, Půček

Blue Flames B : FC Vinohrady B  6:4 (3:1)  Dilhof 2, Kouřil, Nejezchleba, J.Přidal, Sedlinský

Situace ze soboty se v neděli naštěstí neopakovala. Přišli Milan Kouřil a Jirka Přidal a ti režírovali naši hru. V brance si úspěšně odpykává trest Roman, k tomu se přidala rychlost Jirky Nejezchleby, zkušenost Martina Půčka a Tomáše Sedlinského a manažer Martin si tak mohl v útoku zastřílet. Pro něj to byl úspěšný střelecký víkend!

Blue Flames B : Frutti di Mare  1:3 (0:1)  Pokorný

Na druhé nedělní dvoukolo se sešla početně silná sestava, jenže jak se brzy ukázalo, totálně neběhavá. Proti nám stál nováček postoupivší ze 3.ligy, který teoreticky měl být snadným soustem, jenže nebyl. Technicky nebyl zrovna na výši, jenže na rozdíl od nás běhal, a to na nás po celý dnešní den stačilo. Hráli jsme sice pohledně technicky, jenže strašně pomalu a v útoku nepřesně. Na to soupeř čekal, zachycoval na vlastní polovině naše nepřesné přihrávky a pelášil do brejků, které jsme se někdy ani nesnažili zachycovat. A tak nejzaměstnanějším hráčem na hřišti byl Roman v brance, který až na jeden případ vychytával soupeřovy nájezdy.

Ve druhé polovině nám svitla naděje, když Mara Pokorný z přímého kopu vyrovnal, to byl ale pohříchu jen záblesk. Vrhli jsme se do útočení, jenže celé to bylo pomalé a bez pohybu. Soupeř tak jen čekal před vlastní brankou, zachytával naše přihrávky a znovu pelášil do brejků. A protože dva využil, skončil zápas naší nečekanou prohrou.

Blue Flames B : Kohouti  2:4 (1:3)  Pokorný 2

Druhý zápas bylo to samé v bledě modrém (vlastně modrožlutém). Opět naše pomalé útočení do plných, ztráta míče u soupeřovy branky a bleskový brejk soupeře do naší otevřené obrany. Kohouti, kterým jsme ještě na jaře pořádně naložili, si brzy všimli našeho zpomaleného pohybu a jen vyčkávali na naše chyby. Tak to vlastně bylo po celý zápas. Už do poločasu bylo vlastně rozhodnuto, když Kohouti využili tři ze svých mnoha protiútoků a to Roman jich ještě spoustu chytil. Ve druhém poločase ještě soupeř gól přidal a až v závěru opět Mara snižoval perfektně provedeným 10m kopem.

Dnešek nám ukázal letošní realitu. Už nemáme mezi sebou špílmachra, který nám bude rozhodovat zápasy. Jenže to jsme dávno věděli a měli se na to připravit. Dnešek ale ukázal, že tomu tak není. V týmu dnes nebyl nikdo, kdo by režíroval hru, nabízel se, dokázal soupeře překvapit… Dnes si svoje odehráli Roman v brance, který vychytal spoustu soupeřových nájezdů a v poli Mara Pokorný, který co by obránce nastřílel všechny naše góly. Oba dnešní zápasy nám ukázaly, že nám chybí pohyb. Na to existuje jednoduchý, ale těžký recept: poctivě makat na vlastní fyzičce. Bez ní to nepůjde a soupeři nás budou lehce porážet.

Blue Flames B : Bystrc  5:2 (1:1)  Půček 2, Pokorný, Dilhof, Kouřil

Na první podzimní dvojzápas se oproti jaru sešla dost pozměněná sestava. Oproti jaru zmizeli mladí běhavci, zato se objevila rozvážná zkušenost. V sestavě se poprvé objevil futsalovým světem protřelý Martin Půček a po půl roce se po zranění do sestavy vrátil Tomáš Sedlinský. A do branky musel na dvojměsíční vyhnanství v Áčku distancovaný brankář Roman. Tomu to ale nevadilo, protože si moc pochvaloval nově položený měkoučký umělý povrch na hřišti. Na první zápas přišel vypomoci i Mara Pokorný a byl to on, kdo otevřel náš letošní střelecký účet. Ale popořadě. Po odchodu Petra Táborského, který nám ve většině „vyráběl“ dřívější jasná vítězství bylo jasné, že musíme trochu změnit herní styl. Do role špílmachra se vrátil Milan Kouřil a víc jsme museli spolehnout na zkušenost a herní chytrost. První zápas tak začal vzájemným herním oťukáváním s několika šancemi na obou stranách, dlouho ale bez efektu. Poprvé tak gólově uhodilo až v 15.minutě, kdy Markova střela z hranice trestného území zapadla přesně k tyči. Soupeř se ale nevzdal a vyrovnal těsně před přestávkou. Soupeřův hráč nacentroval z rohu před branku, kde nedůrazně krytý útočník doťukl míč těsně před Romanem do branky. Hned po rozehrání míče ze středu se pískal poločas a my tak obdrželi klasický gól do šatny.

Druhý poločas začal vyrovnaně jako ten první, brzy se ale poprvé ukázal Martin Půček. Na vlastní polovině převzal míč a po kličkách dvěma protihráčům nekompromisní polovysokou ranou nám získal vedení. To nám vydrželo přesně pět minut, protože za tuto dobu jsme obdrželi druhý gól, nápadně podobný tomu prvnímu. Opět přihrávka ze strany před branku a opět nedůraz před naší brankou. Naštěstí už za minutu střílel přesně manažer Martin, když ho samotného před brankou zastihla přihrávka Milana Kouřila. Vyhráno jsme ale neměli, protože Martin už další dvě šance nedal a naopak soupeř nám několikrát zle zatopil. Naše obrana v čele s Marou ale všem atakům Bystrce odolala a když přišla nádherná akce na jeden dotek v obsazení Kouřil – Mendel – Půček s gólovým zakončení posledně jmenovaného, vypadalo to s výsledkem zápasu už nadějně. Výsledek pak pojistil minutu před koncem Milan Kouřil, když  vystihl ležérní ťukes soupeřova brankáře s vlastním obráncem a střílel do prázdné branky.

Výsledek tak vypadá docela jasně, nic lehkého to ale nebylo! Rozhodla hlavně osa Pokorný – Kouřil – Půček, která přehrávala soupeře technicky. Bystrc taky spoustu šancí neproměnil, dílem zásluhou Romana v brance, spoustu toho ale zazdil sám.

Blue Flames B : Debakl  8:1 (1:1)  Faltýnek 3, Půček 3, Sedlinský 2

Před druhým zápasem odešel Mara Pokorný na velký fotbal a tak jsme museli začít opatrněji. Hned ve třetí minutě ale všechny překvapil Adam Faltýnek, když se přes tři protihráče a brankáře prokličkoval až k brankové čáře a odtam šoupl míč přesně k tyči. Soupeře to ale nedeprimovalo a hrál se vyrovnaný zápas se šancemi na obou stranách. V 10.minutě jsme o vedení přišli, když David jako poslední obránce zkoušel na polovině hřiště na protihráče kličku, ten mu míč vypíchl a byla z toho akce dva na brankáře s gólovým vyústěním, navíc se žlutou kartou pro Romana za zlostné odkopnutí míče. Debakl pak získal mírnou herní převahu a velké brankové šance, nedokázal ale proměnit ani jednu. A protože my jsme se do šancí v tuto dobu nějak zvlášť nehrnuli, skončil poločas nerozhodným výsledkem.

Druhý poločas jsme začali aktivněji a byli jsme brzy odměněni. Křižná přihrávka Davida Mendela na zadní tyč soupeřovy branky našla neobsazeného Tomáše Sedlinského a ten po třičtvrtě roku vstřelil svůj další gól. A za minutu jsme vedli už o dvě branky. Soupeřovu nepřesnou přihrávku na polovině hřiště vystihl Martin Půček a nedal ze sóla soupeřovu brankáři žádnou šanci. Debakl byl z takového vývoje značně rozhozen a za další dvě minuty vyrobil neuvěřitelnou chybu. Při našem rozehrání šli oba jeho obránci střídat, nechali na svoji půlce neobsazeného Adama Faltýnka a ten pobídku k sólovému nájezdu na brankáře využil. A krátce nato se nadechl k velkému sólu z vlastní poloviny Martin Půček, obešel vše co mu stálo v cestě a prostřelil brankáře – 5:1. Za šest minut jsme tak vstřelili čtyři branky a vlastně rozhodli o výsledku zápasu. Nedá se říct, že by soupeř byl vyloženě špatný, platilo ale úsloví, že Debakl hrál a my jsme dávali branky. On sice šance měl, hlavně když se naši obránci nestíhali vracet, co ale zazdil, to bylo k neuvěření. Jednou dokonce běželi tři jeho hráči sami na Romana, vzájemnými přihrávkami se ale tak vyvedli z míry, že míč skončil v autu. Výsledek tak na sebe nenechal dlouho čekat. Od 33.miuty jsme v pravidelných tříminutových intervalech nasázeli soupeři další tři branky a všechny po rychlých akcích na jeden dotek. Nejdříve zkompletoval hattrick Martin Půček přesnou křížnou střelou k tyči, další hattrick přidal Adam Faltýnek padáčkem přes vybíhajícího brankáře a v poslední minutě zakončil rychlou akci i Tomáš Sedlinský. Na druhé straně se zaskvěl i Roman v brance, když vleže zastavil míč těsně před brankovou čarou.

Takže s prvním hracím dnem panuje spokojenost! Dvě celkem jasné výhry a docela koukatelný futsal. Ocenit musíme hlavně Martina Půčka, ukázalo se, že bude posila. Hru dobře řídila i stálice Milan Kouřil a ve druhém zápase zazářil Adam Faltýnek. Návrat se povedl i Tomášovi Sedlinskému. Tak uvidíme, jestli nám to vydrží i příští týden.  

           V neděli v 9.50 začne Béčko svým zápasem proti Bystrci naši další, už 14.soutěžní sezónu. Po loňském, myslím že úspěšném tažení brněnskými soutěžemi budeme mít letos o něco těžší pozice. Našeho nejlepšího hráče Petra Táborského totiž zlákal divizní klub Arsenal Taurito Kuřim a tak záleží na nás, jak ho dokážeme nahradit. Když k tomu přidáme zraněného střelce Mišo Žúbora (koleno), který bude chybět zřejmě celý podzim, tak zjistíme, že nám odešla víc jak třetina vstřelených gólů. Nebude  lehké je nahradit, nic jiného, než se semknout a bojovat, nám ale nezbude. Bude to chtít ale pravidelně chodit na zápasy. Rozpis zápasů na celý podzim už je na www.futsalbrno.cz, takže není problém si zařídit volno. Ke ztrátě v Áčku se dá ještě přiřadit Tomáš Přidal, jehož taky zlobí koleno a jeho účast na podzim není vůbec jistá. Velká ztráta postihla taky Béčko – do Orla Řečkovice odchází nejlepší klubový střelec historie Vojta Šlapák, zatím jen na hostování. Tím herní ztráty snad končí, protože další odchody už byly jen formální. Ze soupisky se nechal vyškrtnout jeden ze zakladatelů klubu Jirka Jurečka, který ale na ní měl už spíš jen čestné místo, a odchod z futsalu a věnování se už jen velkému fotbalu ohlásili Lukáš Neugebauer ( v klubu od roku 2009), Pavel Kovář a Dan Fatrdla. Ti se ale už vloni objevovali na zápasech jen sporadicky. A teď příchody: po třech letech se vrací do klubu Jirka Střídecký a z Toky přichází na hostování zkušený Martin Půček. Další hráči jsou ještě v jednání, takže dokud to nebude potvrzeno na papíře, nebudeme nic prozrazovat. Na začátku srpna začaly pravidelné úterní tréninky v 19.30 se Slovanem, takže by bylo záhodno, abychom na ně chodili v co největším počtu a dobře se tak připravili na soutěžní zápasy. Jedno už teď máme jisté: tato sezóna nebude lehčí než ta předešlá. Záleží na všech členech klubu, jak se s tím popasujeme. V neděli tak pro nás začíná pro nás sezóna pravdy.

Béčko ztratilo na podzim z 15 zápasů jen dva body za remízu s Benfikou a tak se jen čekalo, o kolik svůj náskok na čele tabulky na jaře navýší. Už ale první zápas na jaře nás lehce namíchl, protože jsme i přes silnou sestavu zaznamenali první soutěžní prohru s Barumem. I další hrací den byl docela zvláštní, protože na zápas s Gepardy se nás sešlo jen šest. Z toho byli tři brankáři, i tak jsme ale dokázali vyhrát a to bylo asi naše nejcennější vítězství za celé jaro. Na další zápasy už začala chodit silná sestava včetně borců z Áčka a na to neměla většina soupeřů protizbraň. Většina zápasů tak končila našim vítězstvím o pět a více branek, a to jsme ještě hráli tzv. na pohodu. Z tohoto období stojí za zmínku jen zápasy proti týmům z Vinohrad, které jsme odehráli v lijáku a hlubokých kalužích. Pohodu nám narušilo jen béčko Saňařů, kteří nám uštědřili druhou prohru, i když víceméně díky naší laxnosti směrem dozadu a nabušená Benfika, na kterou jsme si ale dali pozor. Potom zase přišli o několik stupňů slabší soupeři, my jsme ale začali některé jakoby podceňovat. Výsledkem bylo stále mnoho nastřílených gólů, ale začaly se množit i ty obdržené, a to většinou z brejků, když všichni chtěli útočit, ale nikdo se nechtěl vracet. Remízu s námi tak vykopal tým většinou neplnoletých hráčů Adrenalin a naplno se nám to vymstilo v posledním zápase, kdy nás porazil ne zrovna silný tým Red Devils. I tak to ale stačilo na suverénní vítězství v lize, když druhé béčko Saňařů zaostalo za naším béčkem o obrovských 17 bodů. Naše béčko tak navýšilo podzimní náskok ještě o čtyři body.

Proč jsme vyhráli soutěž o tolik bodů?  Samozřejmě hlavně dík Petrovi Táborskému. Má natrénováno z velkého fotbalu a válí. Pokud mohl, tak přišel a byl s přehledem nejlepším hráčem celé této ligy. Na podzim góly hlavně střílel, teď je spíš připravoval pro střelce Vojtu Šlapáka a Jirku Nejezchlebu. Vojta ukázal, že mu střelecká muška stále nechybí, přišel snad jen třikrát nebo čtyřikrát a přesto nastřílel za jaro 14 branek. Jirka taky nastřílel víc branek než vloni, jen by mohl zpravidelnit docházku. Na jaře si několikrát zahrál za béčko i Mišo Žúbor a ve čtyřech zápasech nasázel soupeřům devět branek. Dobře si zastříleli i kmenoví „béčkaři“. Hlavně stálice Milan Kouřil, který taky při neúčasti Áčkařů dirigoval hru a bojovník Adam Faltýnek, který ani na okamžik nevypustil jediný zápas. Sluší se taky vyzdvihnout přínos manažera Martina, který nastřílel nejvíc gólů za poslední roky a na stará kolena se dočkal i prvního hattricku.

Jestliže útok Béčka byl bezkonkurenční, obranná hra chloubou zrovna nebyla. Ne že by vzadu hráli špatní hráči, ale v útočné euforii, kdy bylo jasné, že většinu soupeřů přestřílíme, si chtěli svoje užít i obránci. Ti se tak hrnuli vpřed a při útocích soupeřů se nestíhali vracet. Většina protivníků totiž rychle pochopila, že při naší technické převaze mají šanci jen při úporném bránění a rychlých brejcích. A tak jsme většinu branek dostali ze sólových úniků či akcích dva na jednoho nebo dokonce dva na brankáře. V počtu obdržených branek jsme skončili až na 5.místě. Prim v obraně Béčka hrál stejně jako v Áčku Michal Beránek a nastřílel z obránců i nejvíc gólů. Nejčastějším parťákem mu byl Olda Chromečka, který se letos i nevídaně rozstřílel a potom David Mendel. Na jaře chodil do obrany vypomáhat i Laďa Sosnar a tím vlastně výčet ortodoxních obránců končí, jinak v obraně zaskakovali borci z útoku. V brance trávil jaro Traki, jednou (a zrovna proti nejtěžším soupeřům) jej dobře zastoupil Pepa. Brankáři moc práce v zápasech neměli, svoje si ale užili při brejcích soupeřů.

Teď troch příjemné statistiky. Béčko nastřílelo 180 gólů (průměr 6,0 na zápas), což je klubový rekord a druhý nejvyšší počet nastřílených branek ve všech brněnských ligách. Áčko i Béčko se tak staly už podruhé za sebou nejlépe střílejícími týmy ve svých soutěžích! Petr Táborský a Vojta Šlapák nastříleli 32 branek, což je zařadilo na 4.místo v celkových střeleckých tabulkách.

Béčko tak s přehledem vyhrálo soutěž a řešilo, co si počít s postupovým právem. Protože postup do vyšší soutěže by přinesl víc nevýhod než plusů (nepravidelný hrací čas, větší finance atd.), rozhodl manažer Martin o přenechání postupových práv klubu Celtic (nikoliv Glasgow ale Líšeň). A o výhodách tohoto kroku jsme se přesvědčili na závěrečné akci Na tahu.

Po úspěšném působení Áčka v podzimní části okresního přeboru byla před zahájením jarní části naše hlavní starost jasná. Totiž nedopustit výsledkový a posléze tabulkový pád tak, jako tomu bylo v předešlých ročnících, kdy se nám v únoru a březnu v hale prostě nedařilo. Letos tomu ale už bylo jinak. I když jsme první čtyři zápasy odehráli bez naší brankářské jedničky Romana, bilance ze dvou únorových kol byla 2 výhry, 1 remíza a jen 1 prohra s bezkonkurenční Panamou. Letošní kádr byl totiž na rozdíl od předchozích ročníků viditelně lepší a hlavně střelecká osa Táborský – Žúbor – Vrána se starala o body a někdy i o nevídané střelecké hody. Herní vrchol přišel zřejmě 22.března, kdy jsme ve dvou zápasech nastříleli 19 branek! Hala se tak pro letošek nestala naším strašákem, nýbrž hrozbou pro naše soupeře. V tomto období nás dokázal porazit jen Helas s Davidem Cupákem. Před návratem na venkovní hřiště jsme drželi v tabulce 4.místo a chystali se zaútočit na medailové pozice, protože nás čekaly souboje s konkurenty z čela tabulky. Tam se ale ukázala realita. Už první soupeř, venkovské San Marino, nám ukázal rychle naše nedostatky a nastavil nepříjemné zrcadlo. A taky se na plné pecky ukázalo, že kvalita naší hry stojí na několika jednotlivcích a ti, když  nepřijdou, tak se o čelo tabulky hrát prostě nemůže. V předposledním hracím dvojkole tak přišly dvě prohry za sebou a navíc jsme přišli na pár měsíců o naši brankářskou jedničku Romana, kterýžto si slovně něco vyříkával s rozhodčími. Na závěrečné kolo ale pasovalo přísloví „konec dobrý, všechno dobré“, protože náš oslabený celek porazil na hlavu ještě oslabenější Kalábek a ukončil tak sezónu na 5.místě, nejlepším umístěním v klubové historii.

Sezóna byla takhle úspěšná z několika důvodů. Ten nejpádnější se jmenuje Petr Táborský. „Mlaskoň“ se totiž v uplynulé sezóně ukázal jako zřejmě nejlepší hráč v historii klubu. Rychlý a technicky dokonalý hráč svým futsalovým umem rozjížděl akce a taky je zakončoval. Navíc dobře nabíjel střelcům Mišo Žúborovi a Honzovi Vránovi. Bylo hodně poznat, když na hřišti scházel. Jediné, co mu scházelo k dokonalosti, bylo jeho občasné utápění se ve zbytečných parádičkách, které mu pak nevyšly. Další schůdeček na cestě vzhůru byl Mišo Žúbor. Bomber z Oravy totiž v žádném zápase nenechal nikoho na pochybách, kdože má na hřišti nejlepší střelu. Projektily z jeho bodla se staly pověstné v celé soutěži a „Macko“ se stal po zásluze nejlepším klubovým střelcem s 36 nastřílenými brankami a třetím nejlepším střelcem celé soutěže. Škoda, že si v závěru jara vážně poranil koleno a bude nám zřejmě celý podzim chybět. Třetím do střelecké party se stal Honza Vrána. Kapitán Áčka těžil hlavně ze spolupráce s Petrem Táborským a taky ze svého umění stát před soupeřovou brankou na správném místě. Tato trojice nastřílela celkem 95 branek z celkově nastřílených 161, což je hodně přes polovinu.

Stejně jako vloni jsme se stali nejlépe střílejícím týmem celé soutěže s průměrem 5,36 branek na zápas (vloni 166 branek a průměr 5,53 branky na zápas) a o kousíček jsme si vylepšili počet obdržených branek: 127, průměr 4,23 na zápas a 10.místo v tomto ohledu (vloni 136, průměr 4,53 a taky 10.místo). Na rozdíl od loňska jsme ale získali o šest bodů více díky 16 výhrám (vloni 14). Tímto se dostáváme k tomu, co je hlavní předností naší hry: soupeře prostě přehrajeme ve hře dopředu a přestřílíme. Když už je řeč o střelcích, nesmíme zapomenout na Michala Beránka, střílejícího obránce s 21 brankami a Jirku Nejezchlebu, létajícího kličkaře s 11 brankami a nadějí do příštích let.

V obraně patří jednička Michalovi Beránkovi a Markovi Pokornému. Beris i letos nastřílel na obránce nevídaný počet gólů a Mara svoji taktickou a poziční zkušeností nemá v obraně v tomto konkurenci. K nim přibyla letos i trocha potřebné tvrdosti Gabo Vargy, který k dobré obranné práci přidal i pár gólů. Docela slušně se ĺetos zabydlel v Áčku i Laďa Sosnar. Tohle byla základní obranná čtveřice a k nim se párkrát na jaře dobře přidal Pavel Sádlík a několikrát i Olda Chromečka.

V útoku začal jarní část smolně střelec minulých let Tomáš Sedlinský, který si po pár odehraných minutách v únoru zlomil zánártní kůstku v noze, což je malá zlomenina s velkými následky. „Sedlin“ tak strávil jaro na lavičce a uvidíme, jak se mu podaří na podzim návrat. Do Áčka se tak na část jara vrátil Milan Kouřil a objevily se nové posily, bratři Jirka a Tomáš Přidalové, to jsou ale spíš posily pro další sezónu.

No a v brance je to evergreen. Jedničkou je stále Roman, ten ale celý únor chyběl, protože dělal učitele lyžování v Krkonoších. A protože první hrací termín nemohl přijít ani Traki, odbyl si svoji premiéru v okresním přeboru v 51 letech Pepa Hadaš. A byla to premiéra vítězná! Roman se v březnu vrátil na pozici jedničky a dobrými výkony držel tým až do osudného zápasu 17.května. V něm neudržel nervy na uzdě, poslal rozhodčího i delegáta někam a výsledkem byl osmizápasový stop. Tímto okamžikem se stal nečekanou brankářskou jedničkou opět Traki. Ten byl ale v pohodě, celou zimu a jaro na sobě pracoval a i jeho jarní  zápasová statistika byla pozitivní (5 zápasů, 3 výhry, 1 remíza a 1 prohra), navíc v posledním jarním zápase vychytal svoji první nulu v okresním přeboru.

Na závěr roku jsme uspořádali pravidelné hodnocení v naší domovské hospodě Na tahu. Tam jsme hlasováním vyhodnotili nejlepší hráče sezóny (očekávaně 1.Táborský, 2.Žúbor, 3.Beránek) a společně propili a projedli fond, který hlavně vykopalo Béčko ve 2.brněnské lize). Uplynulou sezónu tak můžeme (opět) hodnotit jako nejúspěšnější v klubové historii.