10.12.2011 Podzim skončil pro Áčko ostudou

Blue Flames A : Fauna   2:3 (2:1)  Vrána 2

Na poslední podzimní zápas se sešla mladá sestava a tak se čekalo, že veterány z Fauny přehrajeme. Začátek tomu nasvědčoval. Hnned po zahájení jsme získávali územní převahu a výsledek se brzy dostavil v podobě milimetrově přesné rány do spodního rožku soupeřovy branky od Honzy Vrány. Po pár minutách neudržel jeden ze soupeřových hráčů nervy na uzdě a jeho kopanec zezadu do Lukáše Neugebauera byl odměněn červenou kartou. Jenže vzápětí jsme počítali ztráty i my - přesilovku po soupeřově vyloučení jsme nevyužili, Kamil Michna si natáhl sval a tím pádem dohrál a navíc soupeř vyrovnal skóre. A zápas se najednou začal podobat těm předcházejícím, měli jsme herní převahu, ovšem pouze platonickou, protože jsme nevyužili i ty největší šance. Hlavně díky vlastní zbrklosti a váhavosti. Recept ukázal opět Honza Vrána. Převzal míč na vlastní polovině a úprkem přes půl hřiště a nekompromisním bodlem získal pro nás opět vedení. Další šance jsme už nevyužili.

Druhá polovina vypadala jako z nějakého hororu. Opět jsme se snažili doťukat míč až do branky, jenže celé to bylo strašně pomalé a navíc nám začaly ubývat síly. Což bylo s podivem, protože soupeř byl v průměru tak o patnáct let starší. Fauna vycítila šanci a my začali zmatkovat a bát se o výsledek. Soupeř vyrovnal svým jediným hráčem, který zvládl rychlejší běh a tentýž člen nám v poslední minutě přidal i vítězný gól. Nám zůstala jen nemohoucnost a frustrace.

Takže nakonec můžeme být rádi, že podzimní část skončila, protože při naší závěrečné výkonnosti bychom neporazili asi nikoho. Jen mi nejde do hlavy, že když v prvních kolech vyhrajeme čtyři zápasy po sobě, proč ve finále skončíme úplně rozklížení jak herně, tak psychicky. Pokusím se to nějak rozebrat v závěrečném podzimním hodnocení.