19.4.2014 Áčko na novém trávníku úspěšné jen napůl

Blue Flames A : Orel Řečkovice A  5:2 (1:2)  Žúbor 2, Sádlík, Táborský, Beránek

Po třítýdenní hrací pauze se na velikonoční sobotu sešla nejpočetnější sestava za poslední roky (11 hráčů do pole + brankář) a tak se čekalo že tradičního soupeře, řečkovické  Orly, lehce uběháme. Tak to ale nebylo. Hned od začátku bylo jasné, že na takový počet hráčů nejsme zvyklí a tudíž sehraní a taky to vypadalo, že nám dělá jakési potíže nový povrch. Fungl nová umělá travička svítila novotou, byla krásně vysoká a měkoučká, jenže to bylo plus tak možná pro brankáře, kterého míň bolely pády na zem. Našim hráčům v poli spíš nový pomalejší povrch jakoby vadil. Hned od začátku jsme se sice pohybovali převážně na soupeřově polovině, jenže bez výsledku. Naše přihrávky byly jakési nepřesné a zpožděné, míč v rozhodujícím okamžiku vždy nějak uskočil a to byla voda na soupeřův mlýn. Pokaždé si počkal na nějakou naši nepřesnost a vyrážel k rychlým kontrům. A protože nepoužíval nějakou kombinaci jako my, ale rychlý úprk s jedním hráčem následován nejméně dvěma dalšími, tak to před naší brankou dost často hořelo. A tak se Orli po jednom takovém brejku dostali do vedení. Potom se na nás usmálo štěstí, když přímý kop Michala Beránka trefil nohy před brankou stojícího Pavla Sádlíka a ten tak mohl slavit svoji premiérovou trefu v našem klubu. Obraz hry se ale po našem vyrovnávacím gólu nezměnil. Dál pokračovala naše neplodná převaha v poli a soupeřovy brejky. A najednou se usmálo štěstí i na Orly. Přišla střela z dost velké dálky, Romanovi v tu chvíli clonili snad tři hráči a tak uviděl míč až vedle sebe a to bylo na nějakou reakci pozdě. Znovu jsme prohrávali a tak záchrana přišla z lavičky. Mišo Žúbor, který až doposud seděl v koutě v civilu, konečně naznal, že by mohl jít na hřiště a rozčísnout síť za soupeřovým brankářem. Do konce poločasu už žádná branka nepadla.

I druhý poločas začal naší územní převahou, na rozdíl od první půlky už byl ale na hřišti Mišo, který se brzy prosadil střelou zprava k bližší tyči. Když stejný hráč po pěti minutách zavěsil podruhé, bylo jasné, že on je rozhodující faktor v tomhle zápase. Přinesl totiž kromě střelecké pohotovosti celkový důraz ve hře a soupeř znejistěl. Najednou začal kupit chyby, zatímco naše hra se zpřesnila a začaly přibývat vydařené akce. Na konci jednoho vydařeného ťukesu stál Petr Táborský a už to bylo o dvě branky. Soupeř se už nevzmohl na vážnější odpor a naše akce zastavoval už jen za cenu faulů. Konečným výsledkem tohoto vývoje bylo šest faulů na kontě Orlů, 10m kop pro Michala Beránka a pátý gól v síti soupeře. A ten byl taky poslední v tomto zápase.

Za tento zápas patří hold Mišo Žúborovi. I když dělal ze začátku drahoty že hrát nebude, dal si nakonec říct a svými góly otočil vývoj zápasu. Naopak první půle z naší strany rozhodně herní ozdobou nebyla. Mohli jsme v ní prohrávat mnohem víc a jen díky Romanovi v brance jsme ji prohráli jen o gól.    

Blue Flames A : San Marino D. L.  3:6 (2:3)  Varga, Beránek, Nejezchleba

Ve druhém zápase jsme se chtěli popasovat s týmem z čela soutěže a případně zaútočit na medailovou pozici v tabulce. Oproti předešlému zápasu jsme zredukovali sestavu, protože několik hráčů odešlo na velký fotbal. Proti nám stál běhavý a důrazný soupeř z okraje Vysočiny a tak nás čekal těžký boj. Po počátečním oťukávání a několika šancích na obou stranách se při naší akci objevila ulice k soupeřově brance pro Gabo Vargu. Ten v těchto situacích nic nevymýšlí a pálí – 1:0 pro nás. Naše vedení ale nabudilo soupeře. Díky několika rychlým jedincům ve svojí sestavě se jednoduše dostával před naší branku a jeho vyložené šance na sebe nenechaly dlouho čekat. A branky také. V celkem pravidelných intervalech skóre nejen vyrovnal ale i otočil, najednou jsme prohrávali o dvě branky a to nás Roman ještě několikrát podržel. San Marino bylo prostě rychlejší a důraznější a na to jsme neměli protizbraň. Přesto nám před přestávkou svitla naděje. Střela zdálky od Michala Beránka se překutálela přes brankářovy rukavice a bylo to zase jen o gól. 

Druhý poločas začal naším náporem a brzy jsme se dočkali vyrovnání. Jirka Nejezchleba se svými rozevlátými kličkami dostal až před soupeřova brankáře, tomu udělal kličku taky a bylo vyrovnáno. Jenže to zase nabudilo soupeře. Postupně se oklepal z našeho náporu, znovu nám začal rychlými kontry zatápět a nasadil ještě o něco vyšší rychlost než v prvním poločase. Opět tak začaly přibývat góly naší síti po rychlých akcích nebo po individuálním prosazení. A to ještě několik tutovek neproměnil. My jsme postupně na nějaký zvrat rezignovali. Jednak jsme se nemohli pouštět do nějakého zběsilého útočení, protože soupeř neustále hrozil propracovanými akcemi a taky už jsme měli něco naběháno. V boji o čelo tak San Marino zaslouženě zvítězilo.

Dnešek nám tak ukázal, co nám chybí v boji o čelo okresního přeboru. Oba naši soupeři totiž proti nám hráli stejně. Proti naší postupné kombinaci nasadili pevnou obranu s jednoduchými protiútoky. Jenže Orel měl schopného brejkaře jednoho, kterého jsme po čase postupně zpacifikovali a jeden hráč pro nás otočil zápas. San Marino mělo takové hráče, kteří byli schopni bezpečně bránit a pak sólem přeběhnout hřiště, nejméně tři. A to už se brání těžko. Uvidíme, co vymyslíme v květnu, to nás čeká další tým z čela tabulky.   

O zápase píše taky web www.sanmarinodl.cz