22.6.2014 Béčko zakončilo sezónu nečekanou prohrou

Blue Flames B : Tropicana  6:1 (1:0)  Chromečka, Šlapák, Mendel, Beránek, Vrána, Dilhof

Prvním soupeřem posledního hracího dne byla Tropicana, klub, jehož počátky sahají až do začátku devadesátých let minulého století. Tropicana má za sebou poměrně vydařené jaro a tak jsme si dali pozor, zvlášť když se sešla zase silná a početná sestava. Protože se ale poslední dvoukolo hrálo na úzkém hřišti na Kounicově (a překvapivě před docela početným obecenstvem), bylo těžké se proti soustředěné obraně soupeře prosadit. Soupeř naše nájezdy stačil zachytávat, a co prošlo, pochytal výborný brankář. Až po docela dlouhé době se prosadil křižnou střelou Olda Chromečka. Tropicana ale nerezignovala a sama vystrkovala růžky. Jejich rychlí útočníci se několikrát dostali do brejků, v přímých soubojích útočník – brankář naštěstí vždy vítězil Traki. Ale i strážce soupeřovy branky se už nenechal překonat a tak poločas skončil hubeným skóre.

Druhý poločas začal stejně jako ten první naší herní převahou, tentokrát už ale začaly padat góly. Nejdříve se bleskově uvolnil Vojta Šlapák a z otočky nedal brankáři šanci a hned nato zakončoval kombinaci David Mendel. Potom se prosadil i soupeř, když jeho nejlepší střelec prostřelili Trakiho po brejku zprava, to bylo ale od Tropicany gólově všechno. Měla i další šance, Traki už ale žádný míč za sebe nepustil, naopak za chvilku pálil Michal Beránek zdálky do odkryté části branky. V závěru se dostal na hřiště i manažer Martin a když mu Petr Táborský předložil nádhernou přihrávkou míč před prázdnou branku, trefil se i on.

Blue Flames B : Red Devils  4:5 (2:2)  Chromečka, Nejezchleba, Šlapák, Beránek

Poslední zápas szóny nás čekal s týmem Red Devils, odkud pochází naše „motorová myš“ Jirka Nejezchleba. Ten měl proti svému bývalému klubu zvláštní motivaci a tak jsme začali zostra. Protože nás bylo osm do pole, utvořili jsme dvě kompletní hrací čtyřky (první byla Áčkaři + Martin, druhá Béčkaři + Jirka) a vrhli se na soupeře. První gól však nedala žádná ze střeleckých hvězd, ale sváteční střelec Olda, jehož křižná rána zapadla přesně ke vzdálenější tyči. První gól nás uklidnil, bohužel až natolik, že jsme se přestali věnovat poctivé hře a začali vymýšlet neúčelné parádičky. Toho si soupeř všiml a brzy vyrovnal, když využil naší nedůslednosti před vlastní brankou. Brzy nato se ale prosadil po bleskové kombinaci Jirka a splnil si svůj úkol dát branku svému dřívějšímu týmu. Jenže ani to nestačilo. Devils už zjistili, že hrajeme jaksi na půl plynu a začali kousat. Využívali našich nepřesností ve středu hřiště a hrnuli se sami či ve dvojicích na naši branku. A jedna taková akce jim před přestávkou vyšla a osamocený útočník pálil do odkryté branky. To nám nepřidalo a o přestávce nepanovala na střídačce kdovíjaká nálada.

Po přestávce jsme se do soupeře zakousli, ale bez efektu. Naše kombinace byly pomalé a Devils se vždy stačili zformovat a naše šance ničit. V naší hře ale navíc panovala jakási laxnost směrem dozadu a na to soupeř čekal. A dočkal se, dokonce hned dvakrát. Dvakrát po sobě přišla ztráta míče někde na soupeřově polovině a rychlá protiakce nabuzených hráčů soupeře za minimálního zájmu naší obrany. Rázem jsme tak prohrávali o dvě branky a Traki v brance se mohl uvztekat. Pak jsme se dočkali konečně i my, když snajpr Vojta zblízka po svém typickém uvolnění snížil, moc nám to ale nepomohlo. Při našem dalším útoku přišel odkop od soupeřovy branky, rozhozený Traki prošvihl pravý okamžik k vyběhnutí a následoval brejk dvou soupeřových útočníků na brankáře s pochopitelným výsledkem. Devils potom zalezli na svoji polovinu, z naší strany už to ale byla jen útočná křeč do pevné soupeřovy obrany. Michalovi Beránkovi se podařilo nádhernou ranou zdálky snížit, na vyrovnání už ale bylo pozdě. Když zazněl konečný hvizd, Devils se mohli zbláznit radostí, na některé z nás dopadla frustrace, někteří však působili jako by se jich to netýkalo.

Závěrečná porážka je zbytečná, ale zasloužená. Průměrní Red Devils si za přístup k zápasu výhru zasloužili. Zatímco z každého jejich hráče čišela chuť rvát se o výsledek, u některých z nás jsem takovou vlastnost vůbec neviděl. A nebylo to poprvé. Jít do zápasu s vědomím, že to nějak dopadne anebo že se nás soupeř bude bát a porazí se sám, to nefunguje. Ani ve futsale, ani ve velkém fotbale, ani nikde jinde. Pokud nebudeme hrát naplno, pokaždé se nám to vymstí.