27.4.2014 Béčko i přes mizernou docházku vyhrálo oba zápasy

Blue Flames B : All in  8:3 (5:2)  Táborský 2, Dilhof 2, Beránek 2, Faltýnek, Kouřil

Na druhý hrací den jarní části se nás zrovna moc nesešlo. K prvnímu zápasu jsme nastoupili jen se šesti hráči do pole včetně manažera Martina a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká ve druhém zápase. Naštěstí nám byl soupeřem poslední All in, který trpí celkovým nedostatkem hráčů a hlavně proto je poslední v tabulce. Díky naším Áčkařům v sestavě, kteří přišli alespoň na první zápas, jsme získali hned od začátku herní převahu a šance i góly v soupeřově síti na sebe nenechaly dlouho čekat. Ale… Jak se naši borci rychle hnali dopředu, o to pomaleji se vraceli dozadu. Každý protiútok soupeře tak hrozil velkým nebezpečím z přečíslení. Nikdo se tak moc nedivil, když za stavu 2:0 soupeř doťukával do prázdné branky a my zjistili, že to zas až taková pohoda nebude. Naštěstí chvíli nato vstřelil Adam Faltýnek nekompromisním bodlem pod břevno nejhezčí gól zápasu a dále jsme drželi soupeře na distanc dvou branek. Pak ale přišla přihrávka našeho posledního obránce přímo na soupeřovu nohu, sólový únik soupeře a znovu to bylo jen o dvě branky. Michal pak ale svůj kiks napravil pátou brankou v síti soupeře.

Ve druhém poločase jsme soupeři nakonec odskočili na rozdíl pěti branek. Ne proto, že bychom zvýšili tempo, nýbrž soupeř postupně fyzicky odpadl. Nejdříve ale opět snížil, když Traki frajersky odmítl zeď při přímém kopu a míč mu skončil u pravé tyče, to bylo ale z jeho strany už všechno. I při našem ne zrovna rychlém herním tempu jsme mu nastříleli jen tři milosrdné branky. Když se „Olínům“ navíc zranil v závěru hráč z pole, musel na jeho místo nastoupit brankář, protože celý zápas odehráli ve čtyřech v poli. A tak jsme pomalu dokráčeli k povinnému vítězství.

Celkový dojem ze zápasu je ale nemastný neslaný. Bylo až moc vidět, že naši tahouni se šetří na odpolední zápasy ve velkém fotbale a ostatní se tomu přizpůsobili. Soupeři zase nastoupili bez možnosti vystřídání a to hráli už druhý zápas. Dokud jim stačily síly, byli docela nebezpeční. Takže „Olínům“ patří uznání za bojovnost a našim borcům Petrovi a Michalovi dík že přišli i když je čekaly odpolední zápasy na velkém hřišti. Na zbylé hráče to hlavní teprve čekalo…

Blue Flames B : Gepard  2:1 (0:0)  Švrčina, Nejezchleba

Před druhým zápase to bylo se sestavou špatné. Petr a Michal odešli na velký fotbal a nám hrozilo, že budeme muset odehrát celý zápas bez střídání včetně manažera Martina. Naštěstí se ukázal na zápase brankář Roman z Áčka, který sice přišel jako divák, okolnosti jej ale nahnaly na hřiště. Nafasoval na sebe věci po Petrovi a nastoupil jako rušový útočník. Od začátku zápasu jsme začali proti soupeřově armádě mladíků a jejich vedoucímu hrát precizní osobní obranu. Zůstávali jsme většinou na svojí polovině a čekali, co soupeř v dresech podobných Interu Milán vymyslí. Díky naší pohyblivosti ale v prvním poločase nevymyslel téměř nic, protože naše obrana dirigovaná Milanem Kouřilem pracovala bezchybně. Milan totiž díky svým zkušenostem věděl, kdy má hru zrychlit, zpomalit atd. a za celý zápas neudělal jedinou chybu. Gepardi nás sice tlačili, scházel jim ale moment herního překvapení a neustále tlačili do „plných“. A tak největší šanci prvního poločasu jsme měli my, když míč po ráně Adama Faltýnka vyletěl od břevna k nebesům.

Ve druhém poločase se už začaly dít věci. Gepardi si zřejmě o přestávce něco vysvětlili a začali tlačit. Nejdříve vyslali na Trakiho „zahřívací“ ránu a potom už začaly před naší brankou závary. Ty však naše v tyto okamžiky obranná čtveřice v čele s Milanem vyřešila a Traki si připsal na konto tři excelentní zákroky. Potom už ale uhodilo, když přišla chyba při obsazování hráčů už někde na polovině, útěk mladého Geparda po lajně a jeho přihrávka před branku na neobsazeného spoluhráče, který neměl problém doťuknout míč do branky. Nás to ale nerozhodilo, dál jsme pokračovali ve svojí hře (jinou možnost jsme ani neměli) a poměrně brzy jsme se dočkali překvapivého vyrovnání. Náš rohový kop doletěl až k bližší tyči, tam do něj lehce někdo ťukl (podle zápisu Roman, možná taky vlastní obránce) a překvapenému brankáři míč přeskočil ruce. Roman se tak stal slavným a to nebylo zdaleka všechno. Gól nám vlil další energii do hry a už uvadající hráči znovu ožili. A za svoji aktivitu jsme byli odměněni. Aktivní štírek Jirka Nejezchleba převzal míč na půlce, předběhl soupeřova obránce a z poměrně velké dálky prostřelil brankáře. 2:1 pro nás! Gepardi chtěli samozřejmě vyrovnat, jejich nápor už byl ale čím dál víc zbrklejší a nepřesnější. Vyloženou šanci už do konce zápasu neměli. Když tak rozhodčí pískl konec zápasu, zaplavila náš tým obrovská vlna euforie. V téhle slepené sestavě jsme dokázali zvítězit!

Uznání tak patří všem, kteří v tomto zápase nastoupili. Traki v brance několikrát podržel. Absolutorium patří Milanovi Kouřilovi, který řídil naši hru nejen v obraně. Druhým hlídacím psem byl Adam Faltýnek. Vepředu dělal vítr v soupeřově obraně svým pohybem Jirka Nejezchleba. Hlavním překvapením byl ale Roman. Ač ortodoxní brankář, našel si svoje místo i před druhou brankou. Svoji aktivitou zaměstnával gepardí obranu a jeho gól mu bude určitě připomenut při závěrečné na Okruhu. A významný den to byl i pro manažera–univerzála Martina. I když mu bude už co nevidět padesát, vstřelil v prvním zápase dva góly a ve druhém vydržel běhat i s třeba o třicet let mladšími hráči. A kuriozita na závěr: do druhého zápasu nás nastoupilo šest a z toho byli tři brankáři!

Na závěr poznámka. Tři brankáři museli nastoupit proto, protože hráči do pole z naší obrovské soupisky  ze spousty důvodů nedošli. Jsou mezi námi tací, kteří tráví na hřišti půl dne, kteří chodí hrát po noční směně atd., prostě chodí hrát rádi. A pak taky ti, kteří nechodí a pro neúčast mají různé „důvody“. To ať si ale přebere v hlavě každý sám.