8.3.2014 Áčko vybojovalo porvé v letošní sezóně plný počet bodů

Blue Flames A : Saňaři Sokolnice A  5:2 (2:1)  Táborský 2, Beránek 2, Žúbor

Na dnešní dvojzápas proti venkovským klubům se sešla ofenzivně našlapaná sestava plus navrátilec Roman do branky a tak se čekaly gólové hody, zvlášť proti Saňařům, na které se nám tradičně daří. Na začátku se ale nějaká branková smršť nekonala. Oproti podzimu omlazení Saňaři nám nedopřávali nějaký klid a prostor k herní převaze a sami nás nutili k nejvyšší pozornosti před vlastní brankou. Naše hra byla techničtější, jejich zase urputnější a tak se dlouhou dobu hrálo bez branek. První branka přišla až v 17.minutě. Na padáček za soupeřovy obránce si naběhl Petr Táborský a dalším padáčkem přehodil vyběhnuvšího brankáře. Jak dlouho jsme na vedení v zápase čekali, tak o to rychleji jsme o něj přišli. Po chybě v rozehrávce před vlastní brankou se dostali k přečíslení dva soupeřovi útočníci a v pohodě doťukali míč do naší branky. Naštěstí jsme se rychle oklepali, udržovali si mírnou herní převahu a přišly i šance. Využili jsme však jedinou, když si Mišo Žúbor při sólovém úniku bleskově přehodil míč z nohy na nohu a vyřadil tak soupeřova brankáře z možnosti nějak zasáhnout. Saňaři v prvním poločase už nějakou vážnější šanci neměli, protože jejich hra připomínala ze všeho nejvíc fotbal na futsalovém hřišti a jejich nákopy či dlouhé přihrávky jsme stačili včas zachytávat. Poločas tak skončil naším jednobrankovým vedením.

Ve druhém poločase se toho ve hře příliš nezměnilo. Stále jsme měli víc ze hry, zároveň jsme museli být i hodně opatrní, protože Saňaři nevynechali jedinou možnost k nebezpečnému protiútoku. Naše obrana v čele s Michalem Beránkem však odolávala a Michal si vzal posléze hlavní slovo. U autové čáry nasadil jesle protivníkovi, poté už sám pelášil na branku a placírkou k tyči zkušeně šanci proměnil. A když zakrátko nato přidal stejný hráč jesle přímo brankářovi, zdálo se být rozhodnuto. Soupeř tak musel už deset minut před koncem nasadit k power-play a pokusit se s výsledkem něco udělat. Jeho hra v početní převaze ale byla jakási pomalá a tak k nějakému drtivému tlaku na naši branku vůbec nedošlo. Naopak při jednom z našich brejků si Petr Táborský všiml špatného postavení soupeřova brankáře-útočníka a střelou do odkrytého kouta branky zvýšil naše vedení. Saňaři tak rezignovali, jejich brankář se vrátil na místo a zápas se v klidu dohrával. V jeho závěru se objevila ještě kaňka na naší hře, když podélnou přihrávku přes naše trestné území nikdo nezachytil a na zadní tyči stojící útočník pohodlně dorážel do prázdné branky.

Blue Flames A : Mostárna Hustopeče  7:6 (3:3)  Žúbor 4, Táborský 2, Vrána

Jestliže se v prvním zápase muselo na první branku čekat přes čtvrt hodiny, teď se čekalo necelé dvě minuty. Běhaví hráči soupeře vypíchli naši rozehrávku na půlce, po bleskovém úprku rychle rozvlnili síť v naší brance a ukázali nám, co od nich můžeme čekat. Že v tomto zápase nějaká gólová nuda hrozit nebude ukázal vzápětí náš špílmachr Petr, když po kombinaci doťukl míč do branky. A vzápětí jsme otočili skóre, když zničující bodlo Mišo Žúbora z přímého kopu přistálo soupeřovu brankáři mezi jeho hlavou a břevnem. Soupeřem však tento obrat ve skóre vůbec neotřásl a naopak on začal třást s námi. Rychlejším a živějším pohybem nutil naše v tento čas poněkud zkoprnělé hráče k chybám v rozehrávce a z toho plynoucí rychlé akce na naši branku. Navlas podobnými akcemi postupně opět otočil skóre ve svůj prospěch a to Roman v naší brance ještě několik vyložených šancí chytil. Naštěstí jsme se z této největší herní krize dnešního dne postupně vymanili a hru postupně vyrovnali. Nakonec jsme vyrovnali i skóre, když se podruhé nechytatelně prosadil Mišo Žúbor.

O přestávce jsme si řekli, že nesmíme pouštět hráče soupeře do rychlých brejků, jenže tak jednoduché to nebylo. Hbití mládežníci z Hustopečí nám nadále zatápěli a nedávali nám v obraně vydechnout. Naštěstí si už osud druhého poločasu bral do svých rukou, vlastně kopaček, Mišo Žúbor a po jeho akci a střele do tyče dorážel Honza Vrána do prázdné branky. Jenže Hustopeče dokázaly opět vyrovnat a až tehdy jsme si všimli, že všechny soupeřovy branky střílí jen jeden hráč. Naši obránci si jej začali víc všímat, jenže tento se projevil jako téměř nepolapitelný. I my jsme však měli v tomto zápase nepolapitelného fantóma a tím byl Mišo. Zakrátko totiž vyslal na soupeřova brankáře další projektil a ten nestačil včas zvednout ruce. Soupeřův zrzavý snajpr, nápadně připomínající svými kličkami  před brankou Vojtu Šlapáka, se však nenechal zahanbit a po uvolnění se znovu srovnal skóre. Potom jsme už ale dokázali odskočit zásluhou Petra a znovu Miša na rozdíl dvou branek. Hlavně Mišova rána zdálky přímo do horního růžku soupeřovy branky byla excelentní. To se ukázalo jako rozhodující, protože soupeřův ranař dokázal už jen snížit střelou z první po rohovém kopu. Hustopeče ještě nasadili k power-play, jenže to už zbývala jen asi minuta do konce a nic zásadního se na hřišti už neudálo.

Poprvé jsme tak dokázali vybojovat ze dvou zápasů plný počet bodů a hned poskočili na 4.místo v tabulce. Dnes to bylo hlavně zásluhou špílmachra Petra a střelce Miša, kteří ze 12 nastřílených gólů jich sami vstřelili 9. Samozřejmě i ostatní makali na 100% a tak můžeme být s dneškem spokojeni.