Áčko podzim 2014: Špatné umístění zavinila hlavně slabá docházka

Že Áčko nepůjde do letošních podzimních bojů silnější než na jaře se předem vědělo, že ale skončí třetí od konce se nečekalo. A můžeme si za to hlavně sami, i když ne úplně všichni. Na vině je především děsivá hráčská neúčast na zápasech, vždyť do konce října jsme hráli maximálně s jedním hráčem na střídání (vlastně ne, na jeden z osmi zápasů jsme měli střídače dva). Naše početná soupiska tak byla silná jen papírově…

Ale popořadě. Už první podzimní dvojkolo bylo hráčský propadák, když jsme přišli jen s jedním hráčem na střídání, a to ještě tři měli okolo 50 let. Dvojitý debakl byl logickým výsledkem. V dalším dvojkole jsme se v celkově čtvrtém zápase dočkali jednoho hráče na střídání a ejhle, hned z toho bylo jasné vítězství. Manažer Martin dělal všechno možné, aby dostal hráče na zápasy, hráči slibovali, ale na třetí dvojkolo zůstal na střídání opět  jen on sám. Samozřejmě že nás o něco málo početnější, zato ale mladší soupeři uběhali a přehráli. Vrchol neúčasti přišel na konci října, kdy jsme přišli opět bez hráčů na střídání, protože Martin už měl sádru na noze a jiní hráči prostě nebyli. Sice jsme v prvním zápase nečekaně porazili RIP, do druhého zápasu proti snad osmi dorostencům z Helasu jsme už neměli sílu a chuť nastoupit. A tak nás potkala kontumace z důvodu malé účasti, v takto vysoké soutěži věc celkem nevídaná.

Na začátku listopadu se zablýsklo na lepší časy, protože konečně dorazili ti, od kterých se čekaly lepší výsledky, a hned se to projevilo dvěma slepenými výhrami. Byl to ale opravdu jen záblesk. Na další dvojkolo totiž přišla armáda deseti hráčů (protože už skončily fotbalové soutěže!) a to byl druhý extrém, protože každý z těch deseti chtěl samozřejmě hrát. Kvůli neustálému střídání se tak skoro nikdo nedostal do herního tempa a výsledkem byl bod za remízu ukopanou v poslední minutě druhého zápasu. V posledním zápase si svůj kalich hořkosti vypil Traki, který díky nataženým vazům šetřil měsíc koleno a jeho tréninkový výpadek se podepsal pod dvě obdržené branky a prohře o jeden gól. Výsledkem všeho je tak třetí místo od konce a ztráta pěti bodů na první nesestupové místo. 

V první řadě je tomu na vině především nedocházení na zápasy. Každý si přece může zjistit hrací termíny a podle toho se zařídit a udělat si volno. Spousta lidí dává přednost velkému fotbalu, za který dostávají i nějakou odměnu. Ten ale s našimi termíny zase až tak moc nekolidoval. Spíš to vypadá na šetření se před fotbalem a neriskovat na futsale nějaké zranění či pozápasovou únavu. To se ale má říci před sezónou, aby se mohli hledat jiní hráči do zápasů. Jiný případ je nejmenovaný talentovaný hráč, který má občas – jak to jen napsat – jiné zájmy než je futsal. Další věc je spousta zraněných či nemocných hráčů, taková pohroma jako letos na podzim nás ještě nepostihla. Jen pro přehled: Mišo Žúbor – operace kolena, chyběl už od jara, hrál ale už poslední podzimní zápas, Michal Beránek – hraje na vlastní riziko, mohl hrát jen třikrát, Olda Chromečka – naštípnutý palec na noze hned z prvního zápasu, nehrál do poloviny října, Gabo Varga – potíže s břišními svaly a potom obratlová ploténka, nehraje od začátku listopadu, Martin Dilhof - -zlomená zanártní kost od poloviny října, Honza Vrána – od začátku listopadu pochroumané vazy v kotníku a nehraje doteď,  Traki – měsíc natažené vazy v koleně, Adam Podhrázský – od konce listopadu pochroumaný kotník, zatím nehraje. A to jsou jen ta zranění, která brání ve hře.

Objevil se tady ještě jeden zvláštní fenomén, a to je omluvení se těsně před zápasem. Je sice slušné se omluvit kvůli neúčasti, dvě hodiny před výkopem to ale nemá valnou cenu, protože Martin už nějakého hráče navíc těžko sežene. Je lepší napsat alespoň den předem, jak to je. Neomluvitelné je ale to, že někdo Martinovi vůbec neodpoví na zvací SMS k zápasu, nebo dokonce potvrdí účast a pak nepřijde, což se už taky stalo.

Někteří hráči nechodili, jiným patří docházkové absolutorium. Hlavně těm starším. Nejvíc uznání si zaslouží Mara Pokorný a Martin Dilhof.  Mara i ve svém věku řídil nedocházkou zdecimovanou obranu a chodil, i když ho třeba odpoledne čekal zápas ve fotbale někde daleko od Brna. Martin toho letos nahrál jako snad ještě nikdy. Když nechodili mladí, nastoupil na hřiště on, několikrát vydržel bez střídání celý zápas a střílel i góly. Jenže tuhle námahu už nevydržely jeho kosti, přesněji řečeno jedna a Martin tak 19.října odehrál svůj zatím poslední zápas. Kdy nastoupí k dalšímu neví ani on sám. Poctivě chodil i Traki, ten ale musel, protože Roman si odpykával svůj jarní úlet v Béčku. Slušnou docházku měli Honza Vrána, Jirka Nejezchleba a Adam Podhrázský, tím to ale končí.

Naše hra se odvíjela od toho, kdo a kolik nás došlo. Když nás bylo málo, mohli jsme jen čekat, co soupeř vymyslí a nikam se s ním nehonit. Občas jsme na některé protivníky vyzráli i ve čtyřech či v pěti. Většinou nás ale soupeři časem unavili a uběhali. Na předposlední hrací den nás zase přišlo moc a to taky nedělalo dobrotu. Ideální sestava se sešla na začátku listopadu, kdy jsme oba soupeře jasně přehráli ve všech směrech. Naše hra se ale oproti loňsku v něčem lišila. Už jsme mezi sebou neměli Petra Táborského, který nám díky svojí technice připravoval šance. Jeho schopnost obejít skoro každého protihráče a utéct mu nám scházela a tak naše hra byla na podzim upracovanější a zpomalená. Tím pádem už letos nejsme na prvním místě v počtu nastřílených branek a jistě ani nebudeme. Jeho úlohu si na sebe měli rozložit jiní, ti ale většinou nechodili…. Roli útočného tahouna tak na sebe musel vzít Jirka Nejezchleba, který nám svojí rychlostí a střeleckou pohotovostí zajistil několik důležitých bodů a zaujal i pozorovatele z jiných klubů. Má to ale jednu chybu, Jirkova účast na zápasech taky není taková, jak by se na mladý talent slušelo. Do svého zranění si odehrál svoje i kapitán Honza Vrána a taky bojovník Adam Podhrázský. Na konci podzimu začali chodit i Jirka a Tomáš Přidalové a naše hra tím dostala jiný šmrnc, jenže bez valného bodového zisku. Pochvalu ještě zaslouží Gabo Varga za nastřílený hattrick do branky RIP. Do posledního zápasu nastoupili už i mládežníci z All in Jirka Hanák a Martin Kabát a hned se střelecky prosadili. Budou u nás na hostování do konce března a vypadá to, že naši hru oživí.

Čeká na nás tak hodně těžké jaro! Bude záležet jen na nás a hlavně na naší  docházce, jak na konci letošního ročníku dopadneme. Zatím to vypadá, že budou sestupovat čtyři týmy, takže to nebude vůbec nic jednoduchého. V případě sestupu by nás čekal pád do 1.brněnské ligy. Tam se nehraje přes zimu, takže by nás zase jen čekaly nahuštěné víkendy na jaře a na podzim a i herně by to byl krok zpět.  V sobotu 21.února nám tak začíná na Okruhu důležitá jarní část.