Áčko v sezóně 2013 - 2014: zase o krok vpřed

Po úspěšném působení Áčka v podzimní části okresního přeboru byla před zahájením jarní části naše hlavní starost jasná. Totiž nedopustit výsledkový a posléze tabulkový pád tak, jako tomu bylo v předešlých ročnících, kdy se nám v únoru a březnu v hale prostě nedařilo. Letos tomu ale už bylo jinak. I když jsme první čtyři zápasy odehráli bez naší brankářské jedničky Romana, bilance ze dvou únorových kol byla 2 výhry, 1 remíza a jen 1 prohra s bezkonkurenční Panamou. Letošní kádr byl totiž na rozdíl od předchozích ročníků viditelně lepší a hlavně střelecká osa Táborský – Žúbor – Vrána se starala o body a někdy i o nevídané střelecké hody. Herní vrchol přišel zřejmě 22.března, kdy jsme ve dvou zápasech nastříleli 19 branek! Hala se tak pro letošek nestala naším strašákem, nýbrž hrozbou pro naše soupeře. V tomto období nás dokázal porazit jen Helas s Davidem Cupákem. Před návratem na venkovní hřiště jsme drželi v tabulce 4.místo a chystali se zaútočit na medailové pozice, protože nás čekaly souboje s konkurenty z čela tabulky. Tam se ale ukázala realita. Už první soupeř, venkovské San Marino, nám ukázal rychle naše nedostatky a nastavil nepříjemné zrcadlo. A taky se na plné pecky ukázalo, že kvalita naší hry stojí na několika jednotlivcích a ti, když  nepřijdou, tak se o čelo tabulky hrát prostě nemůže. V předposledním hracím dvojkole tak přišly dvě prohry za sebou a navíc jsme přišli na pár měsíců o naši brankářskou jedničku Romana, kterýžto si slovně něco vyříkával s rozhodčími. Na závěrečné kolo ale pasovalo přísloví „konec dobrý, všechno dobré“, protože náš oslabený celek porazil na hlavu ještě oslabenější Kalábek a ukončil tak sezónu na 5.místě, nejlepším umístěním v klubové historii.

Sezóna byla takhle úspěšná z několika důvodů. Ten nejpádnější se jmenuje Petr Táborský. „Mlaskoň“ se totiž v uplynulé sezóně ukázal jako zřejmě nejlepší hráč v historii klubu. Rychlý a technicky dokonalý hráč svým futsalovým umem rozjížděl akce a taky je zakončoval. Navíc dobře nabíjel střelcům Mišo Žúborovi a Honzovi Vránovi. Bylo hodně poznat, když na hřišti scházel. Jediné, co mu scházelo k dokonalosti, bylo jeho občasné utápění se ve zbytečných parádičkách, které mu pak nevyšly. Další schůdeček na cestě vzhůru byl Mišo Žúbor. Bomber z Oravy totiž v žádném zápase nenechal nikoho na pochybách, kdože má na hřišti nejlepší střelu. Projektily z jeho bodla se staly pověstné v celé soutěži a „Macko“ se stal po zásluze nejlepším klubovým střelcem s 36 nastřílenými brankami a třetím nejlepším střelcem celé soutěže. Škoda, že si v závěru jara vážně poranil koleno a bude nám zřejmě celý podzim chybět. Třetím do střelecké party se stal Honza Vrána. Kapitán Áčka těžil hlavně ze spolupráce s Petrem Táborským a taky ze svého umění stát před soupeřovou brankou na správném místě. Tato trojice nastřílela celkem 95 branek z celkově nastřílených 161, což je hodně přes polovinu.

Stejně jako vloni jsme se stali nejlépe střílejícím týmem celé soutěže s průměrem 5,36 branek na zápas (vloni 166 branek a průměr 5,53 branky na zápas) a o kousíček jsme si vylepšili počet obdržených branek: 127, průměr 4,23 na zápas a 10.místo v tomto ohledu (vloni 136, průměr 4,53 a taky 10.místo). Na rozdíl od loňska jsme ale získali o šest bodů více díky 16 výhrám (vloni 14). Tímto se dostáváme k tomu, co je hlavní předností naší hry: soupeře prostě přehrajeme ve hře dopředu a přestřílíme. Když už je řeč o střelcích, nesmíme zapomenout na Michala Beránka, střílejícího obránce s 21 brankami a Jirku Nejezchlebu, létajícího kličkaře s 11 brankami a nadějí do příštích let.

V obraně patří jednička Michalovi Beránkovi a Markovi Pokornému. Beris i letos nastřílel na obránce nevídaný počet gólů a Mara svoji taktickou a poziční zkušeností nemá v obraně v tomto konkurenci. K nim přibyla letos i trocha potřebné tvrdosti Gabo Vargy, který k dobré obranné práci přidal i pár gólů. Docela slušně se ĺetos zabydlel v Áčku i Laďa Sosnar. Tohle byla základní obranná čtveřice a k nim se párkrát na jaře dobře přidal Pavel Sádlík a několikrát i Olda Chromečka.

V útoku začal jarní část smolně střelec minulých let Tomáš Sedlinský, který si po pár odehraných minutách v únoru zlomil zánártní kůstku v noze, což je malá zlomenina s velkými následky. „Sedlin“ tak strávil jaro na lavičce a uvidíme, jak se mu podaří na podzim návrat. Do Áčka se tak na část jara vrátil Milan Kouřil a objevily se nové posily, bratři Jirka a Tomáš Přidalové, to jsou ale spíš posily pro další sezónu.

No a v brance je to evergreen. Jedničkou je stále Roman, ten ale celý únor chyběl, protože dělal učitele lyžování v Krkonoších. A protože první hrací termín nemohl přijít ani Traki, odbyl si svoji premiéru v okresním přeboru v 51 letech Pepa Hadaš. A byla to premiéra vítězná! Roman se v březnu vrátil na pozici jedničky a dobrými výkony držel tým až do osudného zápasu 17.května. V něm neudržel nervy na uzdě, poslal rozhodčího i delegáta někam a výsledkem byl osmizápasový stop. Tímto okamžikem se stal nečekanou brankářskou jedničkou opět Traki. Ten byl ale v pohodě, celou zimu a jaro na sobě pracoval a i jeho jarní  zápasová statistika byla pozitivní (5 zápasů, 3 výhry, 1 remíza a 1 prohra), navíc v posledním jarním zápase vychytal svoji první nulu v okresním přeboru.

Na závěr roku jsme uspořádali pravidelné hodnocení v naší domovské hospodě Na tahu. Tam jsme hlasováním vyhodnotili nejlepší hráče sezóny (očekávaně 1.Táborský, 2.Žúbor, 3.Beránek) a společně propili a projedli fond, který hlavně vykopalo Béčko ve 2.brněnské lize). Uplynulou sezónu tak můžeme (opět) hodnotit jako nejúspěšnější v klubové historii.