Áčko v sezóně 2014 - 2015 minul sestup jen díky administrativním změnám

Po nevydařeném podzimu, kdy Áčko skončilo třetí od konce, se čekalo, jestli naši hráči ve druhé polovině zlepší svoji docházku na zápasy a posunou klub zpět do vyšších pater tabulky. Manažer Martin přivedl zkušeného obránce Jirku Pavlíčka z Květnice Tišnov a uzdravil se Mišo Žúbor, zato si ale vážně poranil koleno Honza Vrána. V prvních jarních zápasech nás chodilo dost, navíc se do nečekané formy dostal Pepa Hadaš, který musel zaskočit v brance za na horách pracujícího Romana a zraněného Trakiho. To se projevilo na výsledcích, když jsme z prvních šesti zápasů čtyři vyhráli, navíc zaslouženě po dobrých výkonech. To ale skončilo ke konci března, kdy opět začaly fotbalové soutěže. Sice jsme se ještě dočkali památného vítězství nad Helasem po statečném výkonu celého týmu v čele s Pepou, potom už ale šly výkony a s tím i výsledky dolů. Nezvládli jsme hlavně utkání  22. a 23.kola, kdy jsme s týmy z konce tabulky místo dvou vítězství uhráli jen jednu remízu. To nás sice přišlo dost, překvapením ale bylo to, že jsme tato utkání nezvládli fyzicky ani herně… Po těchto zápasech bylo jasné, že pokud bude platit sestupový řád jako vloni, pád do nižší soutěže nás nemine. Sice jsme pak po dalším srdnatém výkonu uhráli remízu se suverénními Kickers a pohodově porazili Stones, museli jsme ale čekat, jak futsalové vedení rozhodne o sestupujících. A to rozhodlo, že sestupovat budou letos jen dva týmy místo čtyř, jak tomu bylo v předchozích letech. Naše 11.místo nám tak zaručilo záchranu. S umístěním tak nemůžeme být spokojeni.

Špatná sezóna Áčka měla svoje hlavní základy už na podzim, kdy nechodili hráči na zápasy. Byl to tristní pohled, když  na hřišti museli makat hráči, kteří si už měli jen užívat, zatímco mladí hráči, kteří slibovali účast, byli kdoví kde…Vrcholem byla kontumace zápasu s Helasem, kdy už prostě nebylo s kým hrát. To se uprostřed soutěže na takovéto úrovni ještě nestalo a je to ostuda celého klubu. Za těchto podmínek byla dvě uhraná vítězství z osmi zápasů vrcholem možného. Uznání patří těm, kteří poctivě chodili a s jedním hráčem na střídání či dokonce bez něj uválčili pro tým tato vítězství. Hlavně Traki, Mara, Honza, Jirka a Martin Dilhof. Ten na to doplatil zraněním, jeho noha takový nápor nevydržela.

Po konci venkovních fotbalových soutěží bylo najednou zájemců o místo na hřišti dost a hned z toho byly dvě slepené výhry. Jenže i to se ukázalo jako kontraproduktivní. V příštím zápase přišlo hráčů už rovnou jedenáct a na nesehraném týmu se to projevilo jen jednou uhranou remízou. Podzim jsme tak zakončili na 12.místě s bilancí 13 – 4 – 1 – 8   44:56 a 13 bodů.

Proč šly naše výkony oproti loňsku tak dolů? Samozřejmě je to odchod Petra Táborského. Famózní „Mlaskoň“ byl nejen excelentní hráč, ale taky srdcař, který nevynechal jedinou příležitost, aby si mohl jít zahrát. Takže hrál za Áčko, za Béčko, před zápasem ve velkém fotbale, po pařbě… Vedle něj herně rostli i ostatní hráči. Toho si samozřejmě všimly kluby z vyšších pater a Mlaskoň už hraje v divizi. Bylo na nás, jak se s jeho neúčastí vyrovnáme. Manažer Martin sice sehnal nové hráče, jenže už v prvním zápase se ukázalo, že to budou posily jen na papíře a že to s futsalem zas tak vážně nemyslí. Martin si to paradoxně nejvíc odnesl sám, když musel lítat po hřišti za Áčko i Béčko a skončil se sádrou a s berlemi. Přes zimu Martin sehnal dva talentované kluky z All in, jakž takž se ale uchytil jen jeden a i ten se v březnu musel vrátit. Jedinou zimní posilou se tak stal Jirka Pavlíček do obrany. V klubu tak skoro schází mladá generace. Jedinými zástupci jsou Jirka Nejezchleba a Adam Podhrázský. A pokud tito nepřijdou, máme problém držet krok s běhavými týmy. Z toho potom plyne herní nejistota, nepřesné přihrávky, Tady pomůže jen hledat a hledat nové mladé hráče, kteří budou chtít za náš klub hrát. A nejen Martin musí hledat, musíme všichni. Mladí, kteří by chtěli poctivě hrát, začínají vypadat na nedostatkové zboží.

A jak si vedli jednotliví hráči? Nejmíň problémů jsme měli v brance, kde máme spolehlivou trojici. Podzim začal Traki, protože Roman si odpykával disciplinární trest v Béčku. Traki jej zastoupil celkem spolehlivě, než si po střetu s protihráčem na začátku listopadu natáhl vazy v koleně. Do konce podzimu tak chytal Roman, v zimě však odjel do hor dělat lyžařského instruktora. A protože Trakimu při rekonvalescenci odešla forma, musel do branky se začátkem jara jít Pepa. Ten zaskočil skvěle a některé jeho výkony byly při jeho věku neuvěřitelné. Roman se na začátku března vrátil a zbytek sezóny, s vyjímkou posledního zápasu, už dochytal on.

V obraně byl stálicí Mara Pokorný. Celý rok chodil nejpoctivěji a řídil obranu. I když už není nejrychlejší, jeho zkušenosti a taktická vyspělost mu zaručují místo na hřišti. Nejčastěji s ním nastupoval ve dvojici Gabo Varga a Pavel Sádlík, na jaře pak Jirka Pavlíček a Michal Beránek. Michal coby útočný obránce byl samozřejmě nejproduktivnější, jeho zájem o futsal ale časem jakoby uvadal. Což je velká škoda, protože zrovna on měl futsalový talent. Gabo Varga hrál opět roli nepříjemného dotěrného obránce, který navíc umí střelecky zazářit (letos dva hattricky!). Pavel Sádlík a Jirka Pavlíček přinesli do obrany zkušenost získanou letitými boji za Tišnov ve vyšších soutěžích. Pavlovi se navíc dařilo na jaře střelecky.

Útok a střílení branek stojí na dvou hráčích, Mišovi Žúborovi a Jirkovi Nejezchlebovi. A v tom byl problém. Mišo nehrál celý podzim kvůli operovanému koleni a Jirka se na podzim tolik neprosazoval. S Jirkou tak hrál a střílel Honza Vrána. Honza se však v únoru zranil, naštěstí se však už dal do kupy Mišo a dokázal nastřílet ve 13 zápasech 23 branek. K těmto útočníkům můžeme přidat snad ještě Adama Podhrázského, který se ale střelecky moc neprosazoval, ale celkem poctivě chodil a pak už je gólová a hlavně účastnická propast.

Hlavní úkol v letní přestávce tak bude přivést nové pohyblivé hráče. Jádro klubu stárne a bez posil bude čím dál těžší udržet se na vydobytých pozicích. Takže jak už bylo psáno o pár řádků výš, musíme hledat posily. A samozřejmě taky makat na sobě, protože samo to nepůjde. Teď v tom horku se to nezdá, ale nový ročník se už blíží.