Béčko mělo na podzim 2015 nečekaně mnoho bodových ztrát, zlepšeným závěrem vybojovalo 2.místo

Béčko mělo před touto sezónou jasný cíl: vybojovat postupové místo do vyšší soutěže a poté s ním naložit podle svého uvážení. V létě žádné převratné změny v kádru neproběhly. Jedinou významnější změnou byl příchod zkušeného Romana Vojtíška a tak jsme do prvních zápasů nastoupili s očekáváním. Jenomže v prvním hracím dni se ukázalo, že máme hodně zkušeností, zato ale málo pohybu a taky nám chyběl střelec. Očekávaný snajpr Jirka Nejezchleba ze začátku podzimu prostě nechodil a jiného rychlého střelce jsme v tu dobu neměli. Z toho rezultovala jasná porážka s Bystrcí, vzápětí jsme ale porazili nevýrazný Debakl.  Další týden ale bylo všechno jinak. Do kádru se nečekaně přihlásil zpět nejlepší střelec v historii klubu Vojta Šlapák a hned na úvod se předvedl sedmi vstřelenými brankami ve dvou zápasech. Odnesly to týmy Kohouti a Frutti di Mare. Dvacet nastřílených gólů v prvních čtyřech zápasech nás najednou postavilo do role nejlépe střílejícího celku soutěže, jenže za týden bylo zase všechno jinak. Další soupeř, béčko Vinohrad, nám soustředěnou obranou a dobrým pohybem nedovolilo vstřelit ani gól a ukázalo nám naše největší nedostatky: pomalý pohyb a neschopnost překvapit zpevněnou obranu rychlou akcí. A taky nechuť rychle se vracet po zastavených útočných akcích zpět k vlastní brance. Sice se to dá pochopit vzhledem k věku našich hráčů, žádný soupeř se ale na to ohlížet nebude.  V dalším zápase proti týmu Barum jsme už střeleckou normu naplnili, částečně i díky neuvěřitelnému gólu Davida Mendela z půlky hřiště, zato jsme ale přišli o Romana Vojtíška. Ten si při špatném došlapu pochroumal kotník a už se v klubu neukázal.

Čtvrtý hrací den nás čekal vedoucí tým soutěže Benfika Újezd. Na zápas se poprvé dostavil Jirka Nejezchleba a přišel i další rychlík Tomáš Kříž. Nejdříve jsme jasně porazili tým XXX, pak ale přišla srážka s realitou, přesněji řečeno s Benfikou. Ta proti nám předvedla výkon, který patřil minimálně o dva soutěžní stupně výš a výsledkem byla hrozivá porážka 3:10. Museli bychom zabrousit hodně zpátky do historie, aby šlo vypátrat, kdy Béčko dostalo naposledy desítku. Jenže nic jiného dělat v tu chvíli nešlo. Naplno se ukázalo, že síla Béčka je ve hře dopředu, zato dozadu je naše hra strašlivě zranitelná. Když se podíváte na soupisku Béčka, zjistíte, že tam jsou jen dva čistokrevní obránci: David Mendel a Olda Chromečka. A protože Olda byl v tu dobu zraněný, musel v obraně zaskakovat čistokrevný útočník Mišo Žúbor, popřípadě jiní borci z útoku.

Jako by nás to poznamenalo i do dalších zápasů. Sice jsme jasně poráželi týmy z konce tabulky ale s těmi běhavějšími okolo 5.-8.místa jsme měli problémů víc než dost a byli jsme rádi za vybojované remízy. Sice jsme stále stříleli ostošest, nepřesnosti v obranné hře nás ale stály víc bodů, než by se na aspiranta postupu slušelo. A najednou nám patřilo tři kola před koncem  4.místo a měli jsme to blíž k průměru tabulky než na její čelo.

V posledních dvou zápasech nás čekaly týmy, které byly v tabulce nad námi a tak bylo jasné, že pokud chceme mít za sebou úspěšný podzim, musíme prostě dvakrát vyhrát. Nejdříve nás čekal klub ze 3.místa Starobrno, který zřejmě sám nečekal, že bude takhle vysoko. I když Starobrno vedlo o poločase už o dvě branky, podařilo se nám zlepšeným výkonem ve druhé půli výsledek dokonale otočit. Tak se nám podařilo postoupit na bronzovou příčku a v závěrečném podzimním kole nás čekal přímý souboj o druhé místo s béčkem San Marina. Díky nejlepšímu podzimnímu výkonu celého týmu a střeleckému galapředstavení Vojty Šlapáka jsme vyhráli 5:1 a obsadili v podzimní části vytýčené 2.místo.

Béčko tak udělalo maximum možného pro celkový výsledek, protože na suverénně první Benfiku letos asi nikdo mít nebude. Poznali jsme to na vlastní kůži. Nás zdobí to, co minulé roky, totiž ohromná ofenzívní síla. Jaksi samozřejmostí se stává, že Béčko bývá pravidelně nejlépe střílejícím týmem a letos k tomu přibyl i Vojta coby nejlepší střelec celé soutěže. Na našich borcích je vidět, že hrávali a někteří ještě hrají fotbalové soutěže a techniku s herním myšlením mají pevně v sobě. Vzadu to už tak blyštivé není. Tolik obdržených gólů jako my mají týmy okolo 10.-12.místa. To je dané především průměrným věkem hráčů. Většině je okolo čtyřiceti a to už se těžko hledá síla na běhání tam a zpět. Navíc, jak už bylo napsáno nahoře, mámo málo skutečných obránců. Jenže kde vzít dnes důrazného běhavého hráče, který bude hlavně bránit?

Hodnocení hráčů začneme taky odzadu. V brance má pevné místo Traki a je to stálice. I letos udivil jak neuvěřitelnými zákroky, tak i neuvěřitelnými kiksy. Těch zákroků bylo naštěstí víc a tak držáka Trakiho limitují jen zranění. I zimní přestávku tráví v ortéze a snad se uzdraví včas, než začne jaro. Na začátku podzimu několikrát zaskočil za Trakiho klubový nestor Pepa a i on zachytal spolehlivě. V obraně hrál prim Martin Půček. Po zranění Oldy Chromečky se stal hlavním obráncem on a vedl si spolehlivě, navíc přidal přesnou rozehrávku.  S ním hrál nejčastěji David Mendel, jeden z mála ortodoxních obránců v týmu. Ke konci podzimu se přesunul do obrany ještě Milan Kouřil a vedl si překvapivě dobře, pokud si odmyslíme pár lehkomyslností. Milan navíc dává hře myšlenku, a pokud má den, je nejlepší na hřišti. Jinak v obraně zaskakovali hráči z útoku. Úspěšnost jejich obranné hry se odvíjela od kvality soupeře. Pokud proti nám hrál někdo ze spodní poloviny tabulky, problém nebyl. Zato když nastoupil nějaký běhavý soupeř…. Škoda že nechodí častěji Michal Beránek, to by byl problém vyřešen. To ale musí chtít především on sám.

Útok je úplně jiná kapitola. Před začátkem soutěže měl být hlavní postavou Jirka Nejezchleba. Ten se ale poprvé ukázal až na začátku října a tak se hlavní postavou stal Vojta Šlapák. Za 13 zápasů nastřílel 25 gólů a je nejlepší střelec soutěže. Ve dvou zápasech nastřílel čtyři góly, čtyřikrát se mu povedl hattrick. Na svá střelecká léta si vzpomněl Tomáš Sedlinský a na podzim nastřílel 10 branek, většinou nechytatelnými pumelicemi.  Očekávaná hvězda Jirka Nejezchleba po návratu na hřiště nestřílel tak jako vloni, svojí rychlostí a mrštností tentokrát spíše připravoval palebné pozice pro Vojtu. Jirka letos dostal parťáka v osobě Tomáše Kříže, malé rychlé letní posily. Tomáš hraje podobným stylem jako Jirka, musí ale vypilovat techniku a vyvarovat se zbytečných ztrát. Oba mladí rychlíci jsou ale hráči pro Áčko, v Béčku mají za úkol udržovat si formu. Pak tu jsou dělníci pole, Adamové Podhrázský a Faltýnek. Pro soupeře nepříjemní a kousaví buldoci, kteří mají za úkol odebírat soupeřům míče a zakládat protiútoky. Na hřišti nejmíň viditelná a fyzicky nejvíc náročná hra. Proto jsou pro tým nepostradatelní. A pak tady je ještě manažer Martin Dilhof. Na hřiště už chodí jen když chce, jeho přínos pro Béčko je ale jinde. Dělá pořadatelskou službu a šetří tak klubu (nám) finance.

Na závěr ještě trocha statistiky. Béčko vstřelilo v podzimní části 74 branek, což dělá průměr 4,93 gólu na zápas. Několik let po sobě je tak nejlépe střílejícím klubem v soutěži. Naopak obdrželo 43 branek (průměr 2,86 gólu na zápas) a je v tomto pořadí až na 10.místě. Vojta Šlapák je včele střelecké tabulky s 25 brankami ze 13 zápasů (průměr 1,92 branky na zápas). K Vojtovi se ještě sluší připomenout, že hned po svém návratu překonal hranici 200 vstřelených branek za Blue Flames a se současnými 218 brankami vede historickou tabulku střelců našeho klubu.

Béčko tak splnilo svůj podzimní cíl a už vyhlíží jarní část soutěže. Pokud bude hrát tak, jako v závěru podzimu, nemělo by mít s konečným umístěním do 2.místa problém.