Béčko uhrálo v sezóně 2014 - 2015 třetí místo. Mohlo ale být výš.

Po podzimní části bylo Béčko na třetím místě v tabulce. Před jarními zápasy jsme byli zvědaví, jestli se nám podaří prodrat se  na první dvě postupová místa. Hned na úvodní zápas nám los přihrál přímého konkurenta v boji o postup Barum, který jsme jasně přehráli 6:0 a ukázali jsme, kam se bude hra Béčka na jaře vyvíjet. Hra stála především na výborném Romanovi v brance, kterému se po vydařeném podzimu v Béčku zalíbilo a tak v něm zůstal i na jaře. V poli hráli hlavní roli Milan Kouřil se svojí technikou a bleskurychlý Jirka Nejezchleba. I v dalším kole hráli tito tři svoji roli. Jirka tragickou, když se mu nechtělo na zápasy dojet, Roman v brance nejdůležitější a Milan v poli hvězdnou. Ten totiž vstřelil svůj 200. gól za náš klub a stal se slavným. V následujícím dvojkole přišla naše první prohra, v následujícím zápase ale nejvyšší jarní výhra, obojí s celky z Vinohrad. Stále nám patřilo druhé místo, protože ztráceli i soupeři za námi. V druhé půlce května ale začalo jít do tuhého. Jirka ještě věnoval nedělní dopoledne jiným činnostem a druzí hráči začali chodit pozdě k zápasům. Jaké jsou důsledky takového přístupu nám hned ukázal průměrný tým Kohouti, který nás porazil ne tím, že by nás přehrál, ale že nás přeběhal. V rozladění z tohoto zápasu úplně zaniklo, že Martin Dilhof vstřelil svoji 100. branku za Blue Flames. Situace s docházkou se naštěstí v příštím kole neopakovala a naopak přišlo 11 hráčů! Jenže se začal objevovat jiný problém. Hráčů bylo poměrně dost, kromě Jirky ale měli všichni okolo 40 let. Takže když proti nám nastoupili dvacetiletí běhavci a přidala se k tomu na červen neuvěřitelná horka, neměli jsme na úspěch nárok. Toho využili West Žab United a uštědřili nám nejtěžší jarní porážku 2:6. Na poslední čtyři zápasy přišel na výpomoc Mišo Žúbor z Áčka, gólový příděl byl tak zaručen. V předposledním kole se nám podařilo porazit vedoucí tým Nekop a v posledním kole nás čekal boj o druhé místo s na jaře dobře hrající Tropicanou. Jak to dopadlo, všichni víme. Pozdní příchod k zápasu nás stál kontumační prohru, možné druhé místo v tabulce a pokutu. Bronzová příčka v konečné tabulce tak má nepříjemnou pachuť.

Hvězdou Béčka byl letos Roman. Brankář, který šel do týmu chytat za trest, držel svými výkony tým na podzim i na jaře a je to on, kterému patří hlavní díl na třetím místě. Další oporou je Jirka Nejezchleba, rychlonohý střelec. Ke svým bleskovým nohám přidal i přesnou střelu a stal se po zásluze nejlepším střelcem Béčka s 29 brankami. Jeho jedinou trhlinou na kráse je to, že se mu čas od času nechce chodit na zápasy. Kdyby chodil poctivě, vstřelil by těch branek nejmíň čtyřicet. No snad si to v sobě srovná a v dalších ročnících už bude spolehlivou oporou. Nečekaně platným střelcem se stal Martin Půček. Předsezónní posila s dlouholetými zkušenostmi už toho sice nenaběhá, zato má ale dokonalou střelu. S 22 vstřelenými brankami se stal po Jirkovi druhým nejlepším střelcem a na jaře byl vůbec nejlepším střelcem Béčka. Na svoje lepší léta si vzpomněl Milan Kouřil. Po odchodu Petra Táborského se znovu stal dispečerem hry a nečekaně se rozstřílel. 16 vstřelených branek je nejvíc za posledních šest let. Nečekaně hodně práce musel zastat manažer Martin. Hlavně proto, že mu nechodili hráči. Když už ale na hřišti byl, vstřelil i nějaké branky. Dal jich 16, čímž si v 51 letech vyrovnal svůj střelecký rekord. A to by jich dal určitě víc, kdyby nestál čtvrt roku pro zranění. Deseti brankami přispěl Tomáš Sedlinský. V obraně hráli nejčastěji Olda Chromečka a David Mendel a občas zaskočil univerzál Adam Faltýnek. Z Áčka chodili občas na výpomoc Mara Pokorný, Michal Beránek, Jirka Přidal, Gabo Varga a na konci jara Mišo Žúbor.

Béčko tak uhrálo třetí místo, i když mělo na víc. Chtělo to jen chodit víc na zápasy a včas. Tak uvidíme příští ročník.