Podzim 2013: Áčko zase o krok vpřed

Áčko si dalo před sezónou cíl vyhnout se sestupovým starostem a hrát v lepším středu tabulky. Před startem se docela dobře posílilo a z kádru nikdo neodešel. Do podzimu jsme tak chtěli vystartovat v plné síle, jenže se objevil nečekaný protivník, a to velký fotbal. Protože na rozdíl od loňska, kdy jsme všechny zápasy hráli ve stejný termín dopoledne, tentokrát vycházely naše zápasy většinou na dobu po obědě. A to se hádalo hlavně s termíny zápasů Rajhradu a Radostic, za které naši hráči hrají velký fotbal. Bylo to znát už při prvním zápase, kdy přišlo jen sedm hráčů a to ještě polovina musela zaskočit z Béčka. V takovém počtu hrát dva zápasy po sobě ve futsalovém okresním přeboru už prostě nejde. Ve druhém hracím dni to bylo totéž. První zápas v plném počtu hráčů a výsledkem byl smetený soupeř. Poté odchod několika hráčů na velký fotbal a jasně prohraný druhý zápas. Na třetí hrací den jsme přišli konečně ve velkém počtu a opět jsme se nestačili divit. Protože někteří hráči se ten den viděli poprvé, byla z toho v prvním zápase nesourodá hra a prohra s posledním v tabulce. Ve druhém zápase si to už naštěstí všechno sedlo a byla z toho pro změnu jasná výhra. Další hrací den to už byla personální katastrofa. 27.října nám kvůli velkému fotbalu chyběla skoro celá kompletní sestava, naštěstí ten den výborně zaskočili béčkaři a taky manažer Martin, který po prvním zápase zbylé hráče Áčka rozvážel přímo na zápasy ve velkém fotbale. Kupodivu jsme ale ten den získali díky výhře a remíze nejvíc bodů za celý podzim. Potom přišel listopad, konec velkého fotbalu a konečně pravidelná docházka hráčů na zápasy. Jenže v polovině měsíce se postavila nad hřištěm gumová hala a na nás jakoby zase padla gumová deka. V hale už poněkolikáté jako bychom ztratili fyzičku a herní myšlení. Letos jsme naštěstí dokázali tohle prokletí po třech prohraných zápasech zlomit vydřenou výhrou nad Gladiátory a poslední podzimní zápas už byla z naší strany pěkná podívaná.

Když se podíváme na výkony hráčů, musíme na první místo dát Petra Táborského. Divizní útočník z velkého fotbalu dokáže prodat svoji techniku i na malém hřišti s malým míčem a je to on, kdo určuje systém naší hry. Samozřejmě i dobře střílí a je nejlepším střelcem Áčka i Béčka. Na druhém místě se může vyjmenovat týmová osa Roman Švrčina – Marek Pokorný – Michal Beránek – Honza Vrána – Michal Žúbor – Jirka Nejezchleba. Když se tahle sedmička sejde, je úspěšný výsledek (téměř) zaručen. Další v řadě jsou borci, kteří toho díky velkému fotbalu na podzim mnoho neodehráli. Obránci Gabo Varga, Pavel Sádlík, Lukáš Neugebauer, Laďa Sosnar a Jožo Žúbor se ukázali jen na pár zápasů, jejich přínos byl ale znát. Nejvíc zaujal novic v sestavě Gabo, v závěrečných zápasech i Pavel. A velkou stopu po sobě na podzim nechali i béčkaři. Díky věčným omluvenkám kmenových áčkařů se dostali na hřiště víc než se čekalo a překvapili. Pokud chytal Traki, tak se neprohrálo, v obraně si pár zápasů odkopal Olda Chromečka a v útoku si párkrát zavzpomínal na střeleckou slávu Tomáš Sedlinský. Několikrát zaskočili i Adam Faltýnek, Tomáš Piler a mladá naděje Dan Fatrdla.

A jaká byla naše hra? Asi jako počasí v dubnu. Byly zápasy, kdy od začátku bylo jasné, že si soupeř odveze velkou nálož a párkrát jsme si velkou nálož odvezli my. Máme vyrovnanou bilanci 7 výher, 7 proher a jen jednu remízu. A taky nám patří  7.místo. Na naší hře byl znát velký vliv klasického fotbalu. Téměř všechny naše akce byly postupné útoky, herní futsalové signály u nás byly spíš dílem náhody. Dokonce jsem párkrát viděl i dlouhé nákopy jako někde v anglické lize. Pokud jsme tento zmenšený fotbal hráli rychle a přesně, mělo to výsledky. Jestli ale někdo proti nám nasadil futsalovou taktiku, většinou jsme neměli protizbraň (hlavně Helas C). Takže recept na úspěch je jednoduchý: přestat hrát fotbal a začít hrát futsal. Jedna dobrá zpráva už tu je: Borci z rajhradského béčka slíbili, že na jaře už budou dávat přednost futsalu před fotbalem. No uvidíme. Třeba se přidají i hráči z Radostic. V obraně nastalo oproti loňsku mírné zlepšení, díky novým posilám se zlepšila hlavně organizace hry. Pár výbuchů samozřejmě ještě přišlo, hlavně s Helasem a s Orly, nicméně už to byly přijatelné prohry.

Pár statistických zajímavostí: Áčko nastřílelo na podzim 70 gólů (průměr 4,66 branek na zápas) a je tak třetím nejlépe střílejícím týmem. Naproti tomu obdrželo 66 branek (průměr 4,4 na zápas) a v tomto je na 11.místě. Oproti loňsku je to mírný pokrok, tehdy jsme byli na 14.místě. Máme taky hned tři nejlepší střelce. Petr Táborský, Mišo Žúbor a Honza Vrána nastříleli shodně 13 branek. Pomyslná cena pro nejlepšího střelce by ale asi patřila Honzovi, protože se dokázal trefit v devíti zápasech. Před sezónou k nám přišla taky spousta nováčků. Když pomineme Miša, který už za nás hrál minulou zimu, tak největší stopu za sebou nechal Jirka Nejezchleba. Rtuťovitý rváček svým živým projevem rozčeřil naši už trochu stojatou hru a přesně takového hráče jsme potřebovali.

Do jarní části vstoupíme 8.února, ale už od 7.ledna začínají pravidelné úterní tréninky od 19.30 na Okruhu. Takže si slíbíme, že tam budeme chodit v co největším počtu aby se naplnila slova jednoho z našich soupeřů: “Až se ti fotbalisté z Blue Flames naučí hrát futsal, budou hned o soutěž výš“.