Sezóna 2011 - 2012 : Áčko na okresní přebor nestačilo

Závěrečným zápasem 2.června skončila pro A-team letošní premiérová sezóna v okresním přeboru. A na nějaký čas i poslední. Áčko totiž svoji úlohu nezvládlo a po obsazení 14.místa v soutěži sestupuje zpět do 1.brněnské ligy. Doteď se nemůžu zbavit dojmu, že jsme si sestup zavinili hlavně my sami.

Protože podzimní část sezóny jsme probrali už před půl rokem, připomenu jen to základní: Po neuvěřitelném vstupu do soutěže (z prvních čtyř zápasů 12 bodů) přišel herní útlum a v závěru podzimní části už i výsledková katastrofa. Hlavně prohry s celky ze spodní části tabulky nás poslaly na sestupové příčky a z těch jsme se už nedostali.

Na jarní část jsme se připravovali v nafukovačce na Okruhu s Panamou. Příprava to ale nebyla moc valná, protože nás chodilo překvapivě málo. A tak jsme byli zvědaví sami na sebe, co vlastně budeme v jarní části předvádět. Začátek kopíroval konec podzimní části. Stříleli jsme docela dost gólů, obranná hra celého týmu byla ale děsivá, doslova podle hesla „kupředu levá, zpátky ni krok“.Sice se nám podařilo porazit slaboučké Dynamo, ostatní soupeři ale byli nad naše síly. Karta se pomalu začala obracet na začátku března. Ustálila se sestava, která byla totožná s tou, která vloni bojovala v 1.brněnské lize plus navrátilec Laďa Sosnar a přišly i bodové zisky. Bohužel se přidaly problémy s brankáři - Pegi se vrátil do velkého fotbalu a chytat musel buď nedoléčený Traki nebo manažer Martin, jednou si zachytal i Tomáš Sedlinský a Honza Koudelka. A občas nedorazili z různých důvodů či nedůvodů i hráči do pole. Hlavně mladé posily, do kterých jsme vkládali velké naděje, se úplně vytratily. Na závěrečná kola jsme tak chodili i v pěti lidech do pole! Dočkali jsme se také úspěchu, i když ojedinělého - porazili jsme BB Press 9:4 po nejlepším výkonu sezóny. I tak nám svitla naděje na udržení. Z kuloárů prosákla zpráva, že pokud by jsme skončili na prvním nesestupovém, tj.13.místě, zůstala by nám naděje na administrativním udržení v soutěži. To ale znamenalo porazit v závěrečném kole poslední Faunu. Jak to dopadlo všichni víme. Po tristní hráčské účasti jsme prohráli, skončili na 14.místě a ztratili tak i teoretickou šanci na udržení.

Kde hledat příčiny sestupu? Já osobně jich vidím několik. Za prvé herní systém. Nehrajeme vlastně futsal, ale jakousi zmenšeninu klasického fotbalu. Tj. obránci striktně brání, útočníci útočí a když už to opravdu hoří, jde jedna řada vypomáhat druhé. Zatímco když se podíváte například v televizi na opravdový futsal, tak tam všichni čtyři hráči v poli jezdí po celém hřišti. Pokud proti nám někdo tímto systémem hrál (ukázkový příklad byla Panama), tak nás rozmetal na kousky. S tím souvisí i naše bránění. Bylo pasivní, čekalo se až na to, co soupeř udělá. Tím pádem byl soupeř často o krok a myšlenku dopředu. O častém nevracení se útočníků zpět už byla řeč. Další problém je fyzička a nesehranost. Martin se snažil po celý rok zajistit nějaké tréninky v týdnu, po slabé docházce je ale musel zrušit. Takže pro některé hráče byl jediný kontakt s míčem až ostrý zápas. Za další - přes polovinu sezóny nebyla stálá sestava. Ze začátku to vypadalo, že bude fungovat mix loňský základ + mladé posily. To ale fungovalo jen z kraje podzimu. Ukázalo se, že když přijde na zápas přes deset hráčů do pole, nedělá to dobrotu. Všichni chtěli hrát, navíc nebyl nikdo, kdo by řídil střídačku. Ve druhé polovině podzimu se tak dal větší prostor mladým posilám. Ti ale nezvládali až na vyjímky  obrannou hru a navíc se jim nepozdávala kritika. Posun přinesl až březen, kdy se ustálila sestava na hráčích, kteří vloni vybojovali postup, to už ale bylo pozdě. A závěrečné kolo proti Fauně, kdy jsme museli hrát i s veterány, bylo jen potvrzením předešlého. S tím souvisí další věc -hráčský kádr. Když se pozorně podíváte na hru a statistiky, zjistíte, že máme jen dva hráče, kteří nějak vyčnívají, a to Honzu Vránu a Vojtu Šlapáka. Pokud tito dva z nějakého důvodu nehrají, máme problém s produktivitou. Tito dva hráči dokázali nastřílet dohromady 54 gólů ze 119, které jsme vstřelili. Ostatní hráči si také uhráli svoje, nebyli však „góloví“.

Á propos - naše soupiska. Ta spíš než futsalovou připomínala soupisku hokejovou. Podle ní jsme měli být velkoklub, ve skutečnosti jsme byli ale obr na hliněných nohách. Třetina soupisky totiž buď vůbec nenastoupila nebo se ukázala jednou dvakrát za rok. A další hráči se během roku postupně vytráceli až nám na poslední zápas zbyla jen ta zmiňovaná šestice do pole včetně dvou veteránů - zakladatelů. Takže z toho plyne poučení, že méně je někdy více. Náš manažer soupisku přes léto určitě vyčistí a nechá na ni jen ty, kteří chtějí opravdu hrát a budou spolehlivě chodit na zápasy. I třeba za cenu toho, že nás zůstane jen pár a budeme třeba muset zrušit Béčko.   

A teď hodnocení hráčů. Protože nás letos ale hrálo hodně a díky všelijakým trablům jsem nemohl všechny zápasy a hráče sledovat, uděláme to letos jinak. Po vzoru např. NHL vyhlásíme nejúspěšnější hráče v určitých kategoriích.

Nejlepší hráč: Honza Vrána

Povstaňte a zatleskejte! Honza si cenu určitě zaslouží. I když se rozhodovalo mezi ním a Vojtou Šlapákem, pro Honzu rozhodlo to, že je všestrannější. Má futsalovou dovednost, myšlení a nekompromisní střelu. Svoje si odehraje i při bránění. Sice se na podzim pomaleji rozjížděl, jaro měl už ale vynikající. Nastřílel 24 branek (7+17).

Nejlepší střelec: Vojta Šlapák

Tato kategorie má už několik let stejného vítěze. Vojta se stal se 30 brankami (13+30) nejen naším nejlepším střelcem, ale zařadil se mezi nejlepší střelce celé soutěže. A kdyby nevynechal poslední tři kola, mohl mít výsledek ještě lepší. Díky svojí technice a střelecké pohotovosti si skoro polovinu gólů vypracoval sám! Jenže Vojta neumí moc bránit a to mu překáží být dokonalým hráčem.

Největší osobnost: Martin Dilhof

Tady taky není už dlouho co řešit. Martin klubem prostě žije. Ve svém volnu zajišťuje chod klubu, obvolává hráče, dělá pořadatelskou službu (aby Béčko nemuselo platit startovné a zbylo víc peněz třeba na závěrečná hodnocení) a taky hraje. Ve svém úctyhodném sportovním věku zvládl i okresní přebor, v brance i v poli. V posledním zápase vstřelil i gól a zapsal se opět do klubových statistik. Že střílí góly a chytá i za Béčko je už samozřejmostí. Bez něj by klub možná už ani neexistoval.

Největší zklamání: mladí nováčci

Do mladých posil jsme vkládali velkou naději. Klub už dlouho potřeboval „okysličit“ a tak jsme přibrali kluky z kohoutovického dorostu. Ti se skvostně uvedli na začátku podzimu, potom se ale začali herně vytrácet a posléze i fyzicky. Někteří úplně přestali chodit, ostatní se ukázali jednou dvakrát za jaro. Nevím, kde se stala chyba, snad nám k tomu něco řeknou oni sami…

Největší posila: Laďa Sosnar

Za to ale překvapením byly výkony Ladi Sosnara v obraně. Do týmu nastoupil až v průběhu podzimu, svými výkony a bojovností si ale okamžitě získal respekt. Řízný obranář stíhal bránit, útočit, znovu se vrátit do obrany a opět útočit…A to ještě hecoval mladší, zato ale mdlejší spoluhráče. Určitě nejvýraznější postava naší obrany.

Největší trapas: naše tréninky

Určitě nám neprospívá to, že přes týden netrénujeme. Martin se sice dlouho snažil vyburcovat hráče přes týden k nějaké aktivitě, po několika marných pokusech to ale vzdal. Prostě z nějakých důvodů není zájem trénovat, i když možnosti jsou. Bez tréninku to ale nejde ani v zápase, jak jsme se letos hodněkrát přesvědčili. Na podzim se budeme muset domluvit s některým klubem a trénovat s ním, jinak to asi nepůjde.

Největší smolař: Traktor

Ten se tak těšil, že si na stará brankářská kolena zachytá vyšší soutěž. Jenže ta stará kolena ho zradila, hlavně to levé. Na začátku října nevydrželo, Traktor musel na operaci a půl roku si nekopl. Teď už je zpátky, dřívější formu ale získává pomalu. Na podzim se ale vrátí v plné síle, udělá pro to všechno.

Největší problém: náš herní systém

Náš herní systém vlastně systémem není. Je to už popsané výš v odstavci věnujícím se příčinám sestupu. Jen jsem to potřeboval ještě jednou připomenout, abychom věděli, na čem máme příští rok zapracovat.

Tak taková byla sezóna 2011-2012 z pohledu Áčka. Většinou jsme prohrávali, na druhé straně jsme se podívali, jak se hraje ve „vyšších patrech“. Pokud si z letoška vezmeme ponaučení, je možné, že se podíváme napřesrok do okresního přeboru znovu.