Sezóna 2012 - 2013: Áčko se udrželo v okresním přeboru

Před startem právě uplynulé sezóny jsme měli dva cíle. Ten první, aby se Áčko v klidu a bez nervů udrželo v okresním přeboru a Béčko aby vyhrálo 3.brněnskou ligu a pak se uvidí co s tím. Obojí jsme zvládli, i když cesta nebyla vždy hladká.

Áčko začalo svoji cestu okresním přeborem nad očekávání. Nové posily okamžitě zapadly do týmu a zlepšily hru. I když přišel jednovíkendový výpadek v docházce, stále jsme se drželi v první polovině tabulky a tým se navíc průběžně posiloval. Po 12.kole jsme byli dokonce na 3.místě v tabulce. Potom se však zatáhla nad Okruhem nafukovací hala a zatáhlo se taky nad výkony Áčka. Podzim jsme zakončili na 6.místě, ale 20 obdržených branek v posledních třech zápasech bylo varováním. (viz hodnocení podzimu)

Jenže od začátku února bylo zle. Traki v brance ztratil přes vánoce úplně formu a jeho nejistota v brance se brzy přenesla na hru celého týmu. V prvním dvojzápase to byly góly po prohraných vzdušných soubojích. V dalších zápasech se přidaly chyby znejistělé obrany, rychlé góly v naší síti a nucené hraní riskantní power-play. Ta nám samozřejmě nešla a výsledkem byly mnohdy obrovské prohry. Kvůli zranění přestal hrát Vojta Šlapák a jeho góly nám citelně chyběly. Chleba se lámal 16.března. Po dvou drtivých porážkách od průměrných soupeřů s 20 obdrženými brankami jsme se ocitli krok od sestupového místa. Traki naznal, že takhle to dál nepůjde a přepustil svoje místo nováčkovi Romanu Švrčinovi z Opelíku Rajhrad. Ten se hned ujal místa a v prvním ostrém zápase vychytal přijatelnou prohru s lídrem soutěže Gladiators.

V polovině dubna zmizela nad hřištěm nafukovačka a jarní sluníčko jakoby vlilo do týmu živou vodu. Napoprvé si to odnesla Gloria s 12 obdrženými brankami. Áčko tak dostalo novou víru ve vlastní síly a v dalším kole poprvé ve své historii porazilo Panamu. Závěrečný jedenáctigólový příděl Orlům z Řečkovic byl už jen bonbónkem na konec sezóny. Áčko tak skončilo na přijatelném 9.místě se skórem 166 : 136. Je to úspěch nebo ne?

Když se na to podíváme po podzimu, tak neúspěch, po jarních peripetiích je to úspěch. Takže nejspíš je to realita toho, na co současné Áčko má. Oproti loňsku je to ale zase krok vpřed. Vloni jsme končili sezónu třetí od konce s rozklíženým kádrem a jen díky Martinovu manažerskému umění jsme hráli okresní přebor i letos. Začátek letošní sezóny připomínal tu loňskou. Taky zpočátku výhry a popředí tabulky a potom pozvolný pád. Jenže letos jsme ho včas dokázali zastavit a vrátit se alespoň do středu tabulky.

Pro jaro byly klíčové dva faktory. Tím prvním byly brankáři. Traki si díky herní pauze a taky zdravotním problémům úměrným jeho věku přinesl do jarní části mizernou formu a tím „nakazil“ celou obrannou hru týmu. Z prvních osmi kol jsme vydolovali jen jednu výhru a jednu remízu. Naštěstí se objevil Roman a naštěstí se od začátku chytil. Traki se díky rehabilitačnímu programu ze svých neduhů dostal, do konce sezóny si ale už pořádně nekopl.

Druhým faktorem byl Vojta Šlapák. Dlouho přecházel zranění kolena, v únoru to už ale nešlo. Vojta tak odešel a s ním odešly i jeho góly. Na jeho obrannou  hru byly neustálé připomínky, jeho góly ale nenahradil nikdo. Střelecky se snažil Michal Beránek, to je ale obránce, jehož prvotní herní činností není střílet góly. A taky nesmíme zapomenout, že na podzim nám docela pomáhal Michal Rajdík, který v zimě odešel do Ameriky. O střílení branek se tak rozdělili ostatní, Vojtovu úspěšnost ale neměl nikdo. Posléze se rozstřílel Honza Vrána, bránit i střílet zvládal Michal Beránek a dost gólů nastřílel i Adam Faltýnek. I proto jsme nastříleli 166 gólů (průměr 5,5 branek na zápas) a stali se nejlépe střílejícím týmem celé soutěže.

A třetím „faktorem“ se stává nafukovačka. Sice by jsme se na ni neměli vymlouvat, protože je pro všechny týmy stejná, na nás má ale nějaký neblahý vliv. Stejně jako vloni s jejím postavením šly naše výkony prudce dolů a nikdo nedokáže vysvětlit proč tomu tak je. A jakmile nafukovačka zmizela, vrátila se do našich výkonů pohoda.

A kdo si zaslouží za letošní sezónu pochválit? Nejlepší hráč sezóny je zřejmě Michal Beránek. Jako nováček týmu okamžitě zvedl obrannou hru týmu a navíc dokázal jako obránce nastřílet 28 branek (skóroval v 19 zápasech), což je na obránce úctyhodný výkon. V obraně mu nejlíp sekundoval Mara Pokorný. I když už má svůj věk, díky obrovským zkušenostem a skvělou poziční hrou je v týmu platný. Vstřelil 12 branek.

V útoku hráli na podzim prim „starousedlíci“ Vojta Šlapák a Tomáš Sedlinský. Vojta se však v únoru zranil a Tomáš svoji střeleckou aktivitu přesunul do Béčka. Nastalo tak měsíční střelecké tápání útočníků, potom se však rozstřílel Honza Vrána a překvapivě i Adam Faltýnek. A protože střelecké polínko začali občas přihazovat i další, došlo i na jaře na dvouciferné výhry.

Takže pro Áčko nakonec úspěšná sezóna! I když záchrana v soutěži byla jistá až dvě kola před koncem. Příští rok by mohlo být zase o něco lépe. Už teď jsou v jednání nějaké posily, jasno bude ale až ke konci srpna.