Suverénní Béčko vyhrálo svoji ligu o 17 bodů

Béčko ztratilo na podzim z 15 zápasů jen dva body za remízu s Benfikou a tak se jen čekalo, o kolik svůj náskok na čele tabulky na jaře navýší. Už ale první zápas na jaře nás lehce namíchl, protože jsme i přes silnou sestavu zaznamenali první soutěžní prohru s Barumem. I další hrací den byl docela zvláštní, protože na zápas s Gepardy se nás sešlo jen šest. Z toho byli tři brankáři, i tak jsme ale dokázali vyhrát a to bylo asi naše nejcennější vítězství za celé jaro. Na další zápasy už začala chodit silná sestava včetně borců z Áčka a na to neměla většina soupeřů protizbraň. Většina zápasů tak končila našim vítězstvím o pět a více branek, a to jsme ještě hráli tzv. na pohodu. Z tohoto období stojí za zmínku jen zápasy proti týmům z Vinohrad, které jsme odehráli v lijáku a hlubokých kalužích. Pohodu nám narušilo jen béčko Saňařů, kteří nám uštědřili druhou prohru, i když víceméně díky naší laxnosti směrem dozadu a nabušená Benfika, na kterou jsme si ale dali pozor. Potom zase přišli o několik stupňů slabší soupeři, my jsme ale začali některé jakoby podceňovat. Výsledkem bylo stále mnoho nastřílených gólů, ale začaly se množit i ty obdržené, a to většinou z brejků, když všichni chtěli útočit, ale nikdo se nechtěl vracet. Remízu s námi tak vykopal tým většinou neplnoletých hráčů Adrenalin a naplno se nám to vymstilo v posledním zápase, kdy nás porazil ne zrovna silný tým Red Devils. I tak to ale stačilo na suverénní vítězství v lize, když druhé béčko Saňařů zaostalo za naším béčkem o obrovských 17 bodů. Naše béčko tak navýšilo podzimní náskok ještě o čtyři body.

Proč jsme vyhráli soutěž o tolik bodů?  Samozřejmě hlavně dík Petrovi Táborskému. Má natrénováno z velkého fotbalu a válí. Pokud mohl, tak přišel a byl s přehledem nejlepším hráčem celé této ligy. Na podzim góly hlavně střílel, teď je spíš připravoval pro střelce Vojtu Šlapáka a Jirku Nejezchlebu. Vojta ukázal, že mu střelecká muška stále nechybí, přišel snad jen třikrát nebo čtyřikrát a přesto nastřílel za jaro 14 branek. Jirka taky nastřílel víc branek než vloni, jen by mohl zpravidelnit docházku. Na jaře si několikrát zahrál za béčko i Mišo Žúbor a ve čtyřech zápasech nasázel soupeřům devět branek. Dobře si zastříleli i kmenoví „béčkaři“. Hlavně stálice Milan Kouřil, který taky při neúčasti Áčkařů dirigoval hru a bojovník Adam Faltýnek, který ani na okamžik nevypustil jediný zápas. Sluší se taky vyzdvihnout přínos manažera Martina, který nastřílel nejvíc gólů za poslední roky a na stará kolena se dočkal i prvního hattricku.

Jestliže útok Béčka byl bezkonkurenční, obranná hra chloubou zrovna nebyla. Ne že by vzadu hráli špatní hráči, ale v útočné euforii, kdy bylo jasné, že většinu soupeřů přestřílíme, si chtěli svoje užít i obránci. Ti se tak hrnuli vpřed a při útocích soupeřů se nestíhali vracet. Většina protivníků totiž rychle pochopila, že při naší technické převaze mají šanci jen při úporném bránění a rychlých brejcích. A tak jsme většinu branek dostali ze sólových úniků či akcích dva na jednoho nebo dokonce dva na brankáře. V počtu obdržených branek jsme skončili až na 5.místě. Prim v obraně Béčka hrál stejně jako v Áčku Michal Beránek a nastřílel z obránců i nejvíc gólů. Nejčastějším parťákem mu byl Olda Chromečka, který se letos i nevídaně rozstřílel a potom David Mendel. Na jaře chodil do obrany vypomáhat i Laďa Sosnar a tím vlastně výčet ortodoxních obránců končí, jinak v obraně zaskakovali borci z útoku. V brance trávil jaro Traki, jednou (a zrovna proti nejtěžším soupeřům) jej dobře zastoupil Pepa. Brankáři moc práce v zápasech neměli, svoje si ale užili při brejcích soupeřů.

Teď troch příjemné statistiky. Béčko nastřílelo 180 gólů (průměr 6,0 na zápas), což je klubový rekord a druhý nejvyšší počet nastřílených branek ve všech brněnských ligách. Áčko i Béčko se tak staly už podruhé za sebou nejlépe střílejícími týmy ve svých soutěžích! Petr Táborský a Vojta Šlapák nastříleli 32 branek, což je zařadilo na 4.místo v celkových střeleckých tabulkách.

Béčko tak s přehledem vyhrálo soutěž a řešilo, co si počít s postupovým právem. Protože postup do vyšší soutěže by přinesl víc nevýhod než plusů (nepravidelný hrací čas, větší finance atd.), rozhodl manažer Martin o přenechání postupových práv klubu Celtic (nikoliv Glasgow ale Líšeň). A o výhodách tohoto kroku jsme se přesvědčili na závěrečné akci Na tahu.