Blue Flames A : Kalábek A  10:6 (6:3)  Táborský 3, M.Žúbor 3, Beránek, Pokorný, Vrána, Nejezchleba

Na závěrečný zápas podzimní části se omluvil brankář Roman a tak si šel do branky zavzpomínat Traki. Spoluhráči mu chtěli práci v brance ulehčit a tak od první minuty jsme hráli ze zabezpečené a kupodivu i dobře pracující obrany. Při akcích soupeře jsme jejich útočníkům nedávali čas a prostor ke kombinaci a výsledkem byly jen jejich občasné nepřesné střely. To naši plejeři hned začali zkoušet pozornost soupeřova brankáře a po třech neproměněných šancích byla ta čtvrtá už proměněná. Ránou k tyči se prosadil Petr Táborský. Když pak rychle přidali další góly Michal Beránek a znovu Petr, odhodlal se nalomený soupeř k brzké power play. Jenže po pár vteřinách nahrál jejich obránce na polovině hřiště přímo na nohu Mišo Žúborovi, který po pár rychlých krocích neměl problém trefit prázdnou branku. Kalábkům tak nezbylo nic jiného, než nás v trvalé početní převaze uzavřít na vlastní polovině a dobývat naší obranu. Brzy tak přišla umístěná rána zdálky a Traki přišel o svoji neprůstřelnost. Traki měl zakrátko znovu důvod k nadávkám, když mu soupeřův útočník ranou do „vinglu“ nedal žádnou šanci zasáhnout. Naštěstí se potom prosadil ranou z úhlu Mara Pokorný. Kalábek nás při svoji trvalé hře bez brankáře potom přišpendlil před naši branku, z mnoha šancí už ale využil jen jednu. Jednak díky vlastním nepřesnostem a taky díky naší výborné obranné hře, když jsme mu neustálým napadáním nedovolili nějaký drtivý tlak a naopak po vypíchnutých přihrávkách sami pelášili k soupeřově brance. A po jednom takovém útoku se prosadil Mišo Žúbor  a zajistil nám poločasový tříbrankový náskok.

Druhý poločas pokračoval stejně jako ten první skončil. Kalábek posadil svého brankáře rovnou na lavičku a začal v přesile opět dobývat naši branku. Traki však v této fázi zápasu předvedl několik dobrých zákroků a co prošlo, zachytili na brankové čáře zaskakující obránci. A pak přišla vypíchnutá přihrávka na polovině, perfektně provedený brejk tři na jednoho a Honza Vrána skórující do prázdné branky. Kalábci krátce nato zúročili svůj tlak snižující brankou a tlačili dál. A zakrátko nato při nás stálo velké štěstí, když jednak několikrát za sebou zazvonily tyče na naší brance a poté soupeřův útočník trefil místo naší opuštěné branky Trakiho náruč, který stál už překonaný opodál. A šťastná múza pak políbila kopačku Petrovi Táborskému, který navýšil náš náskok už na pět branek. Jenže taková selanka to nebyla, protože krátce nato nechtěná teč změnila soupeřovu přihrávku v nechytatelný šourák přímo mezi Traktorovy nohy. Tato lehce komická branka měla pokračováni, protože brzy nato kopal soupeř přímý kop a naše zeď udělala v rozhodující okamžik vlevo v bok. Bohužel včetně Trakiho, jemuž tak nepříliš umístěná střela přeletěla nohu a bylo to už jen o dvě branky. O vítězství jsme ale nepřišli. Protože jsme stále poctivě napadali soupeřovu rozehrávku, dočkali jsme se zasloužené odměny. Petr vypíchnul soupeřovu nepřesnou přihrávku a předložil Mišovi gólovou nabídku, jež ji samozřejmě využil. A jubilejní desátou trefu si připsal štírek Jirka Nejezchleba, jenž v přímém souboji přetlačil mnohem většího a těžšího protihráče a zůstala před ním jen prázdná branka. To se stalo tři minuty před koncem zápasu a taky to byla poslední věc stojící za zaznamenání.

I když to podle skóre nevypadá, vítězství jsme vybojovali hlavně díky obranné hře. Soupeř totiž odehrál víc jak tři čtvrtě zápasu s převahou jednoho hráče v poli. Před brankou nás ale díky našemu aktivnímu pohybu nějak výrazně nepřehrával. A pokud se náhodou hrálo nějaký čas pět na pět, byli jsme herně lepší, hlavně taky díky tomu, že v poli se konečně sešla naše zřejmě nejsilnější sestava.

Smolař zápasu? Určitě brankář soupeře. I když na hřišti moc času nepobyl, bude se mu započítávat deset obdržených goĺů. Nejšťastnější hráč na hřišti? Určitě Traki. Zachytal si za Áčko, vyhrálo se a byl chválen. Pro něj balzám na bolavou duši…

Áčko tak zakončilo podzim na 7.místě. To je v pořádku, ale pozor, blíží se pro nás krizové hrací měsíce , únor a březen. Je to sice daleko, nesmíme ale usnout na vavřínech. Podrobné zhodnocení výkonů Áčka na podzim samozřejmě brzy přijde.

1. Blue Flames A : SOŠ OOM A  3:5 (0:4)  Beránek 2, Vrána

Po třítýdenní přestávce čekal na Áčko předposlední hrací den v tomto roce. Poprvé letos dorazil Laďa Sosnar a první soutěžní start za náš klub si zapsal Pavel Sádlík. Proti prvnímu soupeři jsme vyrukovali s herní aktivitou, jenže ta byla zoufale neúčelná. Proti naší technické, avšak dost pomalé hře nastavil soupeř defenzivní blok a jen čekal na naše chyby. A dočkal se poměrně brzy. Stačila jedna zachycená nepřesná přihrávka, bleskový brejk, přečíslení a už jsme prohrávali. A brzy nato totéž. Tak to vlastně pokračovalo celý první poločas. Náš systém hry vše přes Petra Táborského „Sošóm“ úspěšně eliminoval jeho zdvojeným bráněním a ostatní se do tvoření hry příliš nehrnuli. Soupeř naše útočné snahy tak v poklidu ubránil a ještě nám dva kousky přidal. Do pauzy jsme tak odešli téměř s debaklem.

V přestávce jsme si řekli svoje a ve druhém poločase to bylo znát. Našim akcím přibyla rychlost a přímočarost a brzy jsme se dočkali odměny v podobě přesné rány zdálky od Michala Beránka. To nás nabudilo a brzy přišel téměř stejný gól od stejného střelce, opět rána zdálky po zemi. Soupeř znejistěl a začal faulovat. To nás nezastavilo a když Honza Vrána snížil na rozdíl jediného gólu začalo se schylovat k obratu. Zvlášť poté, když po dalším faulu soupeře tasil rozhodčí rovnou červenou kartu. Jenže tím naše štěstí v tomto zápase končilo. Na oslabeného soupeře jsme nic nevymysleli, ten si naopak zopakoval brejk z prvního poločasu. Bohužel i se stejným zakončením a tak místo vyrovnání přišla třetí prohra v řadě.

Blue Flames A : Gladiators B  4:3 (2:1)  Táborský 2, Nejezchleba, Vrána

Druhým dnešním soupeřem byli staří známí Gladiators, tentokrát v béčkovém vydání, ovšem s nápadně podobnou sestavou jakou má jejich áčko. To jsme ale neřešili a od začátku jsme aktivním napadáním nedali Gladsům vydechnout. To na ně platilo a byli naší hrou zřejmě překvapeni, protože se prvních pět minut nezmohli na kloudnou akci. Zato my ano a po dorážce Jirky Nejezchleby do prázdné branky jsme se ujali vedení. I dál jsme pokračovali v tlaku a jen brankář Glads držel svoje spoluhráče nad vodou. Na bleskové uvolnění Petra Táborského a jeho střelu zblízka po zemi ale nestačil. Vedli jsme tak o dvě branky a pokračovali nejen v tlaku, ale i v zahazování šancí. Gladsové tak začali vystrkovat růžky a začali častěji navštěvovat prostor před naší brankou. A krátce před přestávkou udeřili, když po rychlé akci na jeden dotek prostřelili Romana v naší brance a potrestali tak naši laxnost v proměňování šancí. Místo jasného vedení tak skončil první poločas jen těsným výsledkem.

Druhý poločas začal stejně jako ten první skončil. Naše šance pochytal odvážný soupeřův brankář, který se s holými koleny a lokty vrhal po našich střelách a Glads hrozili z brejků. A jeden z nich jim po naší ztrátě na polovině hřiště a následném útoku tři na jednoho vyšel a už bylo vyrovnáno. To nás rozhodilo a soupeř se dostal na koně. Začal nás mačkat jako citron a jen několik výborných Romanových zákroků udrželo vyrovnaný stav. Naštěstí jsme se vzpamatovali a začali znovu útočit. A potom se na nás usmálo štěstí, když střelu zdálky od Michala Beránka tečoval obránce přímo k nekrytému Honzovi Vránovi, kterému nedělalo problém trefit prázdnou branku. Tento gól ale nepovzbudil nás, nýbrž soupeře. Začali lítat po hřišti jako draci a částečně i díky našim taktickým chybám při bránění se dostávali do vyložených šancí. Ty Roman často i se štěstím pochytal a byl v těchto chvílích našim nejlepším hráčem. Když se zdálo, že jsme z nejhoršího venku, přišla naše nevyužitá 100% šance, následný brejk a přísloví „nedáš, dostaneš“ se opět projevilo. Někteří členové našeho klubu byli v tuto chvíli na infarkt. Vítězství jsme se ale dočkali. Přišel faul soupeře na jeho polovině, bleskové rozehrání, soupeřovi hráči v tomto okamžiku spíš protestovali u rozhodčího než bránili a osamocený Petr Táborský chladnokrevně zavěsil pod břevno. Toto se stalo tři minuty před koncem a soupeř samozřejmě ihned nasadil k power-play. Tu už ale nevyužil a tak jsme po dramatu dočkali prvního letošního vítězství v hale.  

Blue Flames A : San Marino D.L.  4:5 (2:2)  M.Žúbor 2, Táborský, Nejezchleba

Od tohoto kola až do poloviny dubna se bude hrát v nafukovací hale a ta nám nikdy neseděla. Nikdo nedokáže říct pravý důvod, ale vždy, když se přešlo na zápasy do haly, naše výsledky se rapidně zhoršily. A letos to začalo stejně. První zápas proti San Marinu začal opatrně, protože jsme věděli, že soupeř i coby nováček je na druhém místě v tabulce. SM začalo mít ale pomalu více ze hry, hlavně díky lepšímu pohybu po hřišti, větší přímočarosti a přiměřené agresivitě v soubojích. V této fázi zápasu jsme se nechali lehce obehrávat v obraně a soupeř toho dvakrát využil. Pokaždé se hráč soupeře uvolnil u lajny a přihrával na neobsazeného střelce před naší brankou. Potom jsme se trochu vzpamatovali, začali aktivněji přistupovat k soupeři a hra se vyrovnávala. A za svoji zlepšenou hru jsme se dočkali odměny. Nejdřív Petr Táborský ukličkoval dva protivníkovy obránce a střelou k tyči snížil, krátce nato vyslal Michal Žúbor nepříliš prudkou střelu, kterou ale lehce tečoval soupeřův obránce a změnil ji ve střelu nechytatelnou. Vedení nás povzbudilo a přišly další šance, bohužel ale bez dalšího gólu. Do konce poločasu jsme byli lepším týmem a soupeř byl obratem ve skóre viditelně zaskočen.

Druhý poločas herně začal stejně jako ten první skončil a tentokrát jsme brzy vedli. Jirka Nejezchleba se probil ze strany před soupeřovu branku, naznačil přihrávku, brankář se po ní skutečně vrhnul, jenže Jirkovi zůstal míč přilepený na kopačce a před ním zůstala prázdná branka. A tentýž hráč mohl vzápětí přidat další gól, jenže jeho střela se odrazila od jedné tyčky do druhé a vzápětí do pole. V této fázi zápasu jsme měli nejvíce šancí, jenže ani jednu jsme nevyužili. A přišel trest. Po zbytečné ztrátě míče na vlastní polovině  musel přijít taktický faul a po něm trestný kop. Soupeřův střelec pak prostřelil vše co mu stálo v cestě a místo zvýšení náskoku bylo vyrovnáno. To sanmarinské nabudilo a nás naopak nahlodalo. Soupeř znovu začal získávat převahu a Roman v naší brance několikrát výborně zakročil. Na bleskovou akci soupeře dva na jednoho už ale zakročit nestihl a znovu jsme prohrávali. Naději na bodový zisk ještě vykřesal Petr Táborský, když opět vymotal dva protihráče a předložil přihrávku volnému Michalovi Žúborovi, který se precizně trefil do „vinglu“. Jenže to nestačilo. Čtyři minuty před koncem přišel znovu rychlý útok dva na jednoho a po dvou rychlých narážečkách i pátý gól v naší síti. Samozřejmě jsme se obratem pokusili o hru bez brankáře, ale bez nějaké šance a soupeř naopak jen těsně netrefil naši opuštěnou branku. Zápas, který se vyvíjel jako na houpačce, tak skončil těsným vítězstvím soupeře.

O zápase píše taky web www.sanmarinodl.cz  

Blue Flames A : Orel Řečkovice A  5:8 (1:6)  M.Žúbor 3, Sedlinský, Pokorný

Po zápase s druhým v tabulce nás hned čekal zápas s předposledním v tabulce. Orli ale nějakého outsidera z konce tabulky nepřipomínali a hned několikrát zahrozili rychlými akcemi. Ty ale většinou končily nepřesnými střelami a tak jsme udeřili my. Orli totiž útočili ve čtyřech a nestačili se vracet. A tak se najednou po rychlé přihrávce mezi obránce ocitl sám před brankářem Tomáš Sedlinský a ukázkovým blafákem otevřel skóre. Soupeře to ale nerozhodilo a dál pokračoval ve stejném stylu hry. Při závaru v našem trestném území stáhl Roman míč rukou do náruče, ten však už byl mimo brankoviště a tak se pískal trestný kop z hranice brankoviště. Soupeřův střelec propálil dav hráčů před sebou přesně k tyči a bylo vyrovnáno. Začínalo se tak znovu jakoby od začátku, jenže my jsme najednou přestali stíhat.Naše hra se stávala čím dál víc nedůrazná a chaotická a byla jen otázka času, kdy se to projeví na skóre. Orli nejdříve nastřelovali jen tyčky, pak už ale vstřelili dva rychlé góly za sebou a to nás definitivně položilo. Naše hra byla v tyto okamžiky totálně v rozkladu, vůbec jsme neběhali, nebojovali a jen čekali, co s námi soupeř udělá. A ten dělal. Na naši branku se valily neustálé nájezdy a i když Roman v brance dělal co mohl, dalším třem gólům v naší brance nezabránil. A protože se v naší sestavě nenašel v tuto chvíli nikdo, kdo by tým z herní letargie vyburcoval, skončil poločas ostudným skóre 1:6.

O přestávce se strhla na naší střídačce bouřka, ve které měl hlavní slovo Roman, a ta nás vyburcovala k lepšímu výkonu. A najednou šlo se na naši hru dívat. A přišly branky. Nejdříve Mara Pokorný ukázkovým padáčkem přehodil nejen brankáře ale i obránce, který ho zastupoval v brance a potom Mišo Žúbor vystřelil přímo na brankáře, ten jeho střelu chtěl zřejmě vyrazit placírkou ale srazil si jej mezi nohama do branky. Soupeř vycítil, že jsme na koni, zatáhl se do obrany a čekal, co vymyslíme. A dost přitom fauloval. Po jednom takovém faulu šel Mišo kopat trestný kop. Namířil jej přímo do zdi, ta se ale rozestoupila a hned bylo o další gól sníženo. A Mišo zakrátko zkompletoval hattrick, tentokrát už po vypracované akci. Orli byli v tuto fázi zápasu pod tlakem, zkoušeli na nás jen brejkové akce, ovšem bez výsledku. Naopak brzy doplnili svoji sbírku faulů na šest a my kopali 10m kop. Jenže Mišo se počtvrté za sebou trefit nedokázal a tak jsme nasadili hru bez brankáře. Jenže se už po x-té ukázalo že na tento způsob hry prostě nemáme hráče. Znovu to bylo upracované a bez pohybu, soupeř se vždy stačil zformovat a jen čekal na naše chyby. Ty opravdu přišly v podobě nepřesných přihrávek a byly z toho dva brejky na branku bez brankáře. Místo vyrovnání tak přišlo odskočení soupeře na tři branky a závěrečný hvizd tak potvrdil náš zmar v tomto zápase.

Takže to vypadá, že komplex „hala“ znovu funguje. Jenže to už je třetí rok po sobě a tentokrát už s tím musíme něco udělat. Jinak by se mohlo stát, že až se hala bude na jaře bourat, budeme někde na konci tabulky a na záchranné akce bude pozdě. Musí se zlepšit všechno, počínaje docházkou na zápasy a konče proměňováním šancí. Nebudu tady psát co kdo pokazil, to si musíme říct mezi sebou. Každý ale ví, kde má rezervy a musí na tom pracovat.  Pochvalu dnes zaslouží Roman v brance i když dostal 11 gólů, protože jich nejméně tolik chytil. V poli byl nejaktivnější Jirka Nejezchleba, který svojí aktivitou a dotěrností nenechal ani na okamžik soupeřovy hráče v klidu. A samozřejmě střelec Mišo Žúbor, který nastřílel polovinu našich dnešních branek.

O zápase píše taky web www.orlak.banda.cz

Béčko svým posledním letošním zápasem 10.listopadu zakončilo podzimní část sezóny. Svoje účinkování ve 2.C brněnské lize proměnilo v suverénní kralování v celé soutěži a samozřejmě přezimuje v čele s náskokem 13 bodů na druhého a 18 bodů na třetího v tabulce.

Proč je na tom Béčko tak dobře? Odpověď je jednoduchá, má totiž nejlepší hráče! Od začátku jsme zvolili pro Béčko zápasovou sestavu jeden nebo dva z Áčka + zbytek z Béčka a to se ukázalo i ve druhé lize jako rozhodující. Naši áčkaři, hlavně Petr Táborský, se ukázali jako rozhodující herní síla, na kterou žádný soupeř (až na pár vyjímek) neměl odpověď. Když se k tomu přidal i znovuobjevený střelec Vojta Šlapák a nový svěží vítr s názvem Jirka Nejezchleba, začali jsme často vítězit o pět a více branek. V tomto období jedině Benfika z Újezda a Saňaři ze Sokolnic nás přinutili k většímu hernímu vypětí. Změna nastala ve 12.kole. To přestal kvůli velkému fotbalu chodit Petr Táborský a kvůli zranění taky Vojta Šlapák. Tím pádem nám zmizely opory, které dosud nastřílely polovinu branek a hlavně určovaly celý ráz naší hry. Naštěstí začala chodit pravidelně hvězda let minulých Milan Kouřil, který se chopil dirigentské taktovky a nastřílel pár důležitých gólů. A taky se objevil Dan Fatrdla, běhavý benjamínek, který odváděl na hřišti neuvěřitelný kus černé práce a hlavně chodil pravidelně. Takže další dvě dvoukola jsme už neporáželi soupeře obrovskými rozdíly, ale poctivou bojovnou hrou a několikrát se nám podařilo otočit nepříznivý výsledek. Závěrečný zápas na Kounicově už byl zase v plné sestavě.

Hodnocení hráčů začneme tentokrát od útoku. Už proto, že na podzim jsme nastříleli v 15 zápasech 93 branek, což je průměr 6,2 branky na zápas. Tolik branek za podzim žádný jiný tým v Brně nenastřílel a vyšší průměr na zápas mají jen dva kluby ze 3.lig, tam je ale úroveň některých zápasů dost diskutabilní, známe to z minula. Takže absolutorium patří Petrovi Táborskému, preciznímu technikovi a špílmachrovi, který góly nejen připravuje pro druhé, ale sám je i střílí.  S 23 vstřelenými brankami je nejen nejlepším střelcem Béčka, ale i celé 2.C brněnské ligy. Jedenkrát vstřelil v zápase 4 branky, dvakrát se mu podařil hattrick. Druhým pozoruhodným útočníkem je nejlepší střelec klubové historie Vojta Šlapák. I když se v červnu oficiálně u piva s námi rozloučil, ve 3.kole se nečekaně objevil a začal znovu střílet góly. Nastoupil sice jen v osmi zápasech, přesto stihl vstřelit 18 branek (průměr 2,25 na zápas). Jedenkrát nastřílel 5(!) gólů za zápas, jednou 4. Po 11.kole jej však znovu přemohlo bolavé koleno, góly naštěstí začali střílet jiní. Především Jirka Nejezchleba. Tato mladá posila nastoupila jen asi v polovině zápasů, pokud ale chytla střeleckou slinu, stálo to za to. Za podzim nastřílel 14 branek, z toho ale jedenkrát 4 a dvakrát hattrick. Další opora vpřed je Milan Kouřil. Největší hvězda klubu druhé poloviny minulého desetiletí výborně zastoupila chybějící střelecké opory a hlavně on táhl v závěru podzimu na Srbské tým k vítězstvím.

Uznání taky zaslouží bojovníci Adamové Podhrázský a Faltýnek, ti hlavně za běhavou práci uprostřed hřiště. Obávaný ranař Tomáš Sedlinský nastřílel jen 5 gólů, byly to ale vesměs důležité branky. Hlavně proti Tropicaně, tam svými góly odvracel naši blamáž. Na začátku nás poctil svoji návštěvou i plejer z Áčka Honza Vrána a do střelecké tabulky se zapsal i Martin Dilhof. I když už nemusí kvůli nedostatku hráčů odskakovat z manažerského postu na hřiště, přece jen si prodloužil účast v klubových statistikách o další rok.

V obraně hrál prim, pokud přišel, Michal Beránek. Stabilní hráč Áčka chodil poměrně často vypomáhat a jeho přehled a technika byly precizní. Pozici druhého obránce si vydobyl Olda Chromečka. Chodil poctivě skoro celý podzim, vzadu si odkopal svoje a připojil i důležité góly v těžkém zápase proti Debaklu. Jen jeho přihrávky občas neměly „oči“. Třetí stabilní obránce byl David Mendel. Svoji postavou budil u soupeřů respekt a ke své nekompromisní obranné hře letos připojil i jemnou techniku. Tři z jeho čtyř podzimních branek vstřelil po technických finesách. Tím vlastně seznam ortodoxních obránců končí. Na začátku září se jednou objevil Michal Sosnar a to bylo ze zadáků vše. Obraně tak často vypomáhali útočníci, nejvydatněji Dan Fatrdla, ze kterého roste schopný univerzál. Ještě je nutné poznamenat, že obrana nebyla tak úspěšná jako útok, 43 obdržených branek nás řadí někam doprostřed tabulky. Jenže my jsme věřili, že každého soupeře přestřílíme a proto se asi na obrannou hru tak nehledělo.

V brance vše odchytal Traki (jednou jej zastoupil Pepa Hadaš) a pro něj to byl super podzim. Na Srbské se mu chytalo vždycky dobře a letos tomu bylo taky tak. Za dobře složeným týmem moc práce neměl a těžké zápasy by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Sice se mu z různých důvodů nepodařilo vychytat ani jednou nulu, na to ale nikdo při takovém postavení v tabulce nehledí. Chytat na podzim za Béčko byl prostě komfort. Oběma brankářům navíc sloužilo zdraví a to se při jejich věku musí taky ocenit.

Zajímavé okamžiky z podzimu: nejhezčí událost byl asi gól Jirky Nejezchleby proti Red Devils na 5:0, křížná rána z voleje ke vzdálenější tyči. Kdo u toho byl, jistě si vzpomene. Kuriozitou byl naopak gól Toma Sedlinského proti Tropicaně na 4:3. Nepovedená "žabička" bodlem skoro od půlky hřiště přeskákala nohy čtyřem protihráčům včetně brankáře. 

Takže Béčko suverénně vede tabulku a už musí pomalu přemýšlet co s tím, protože ztratit na jaře takový náskok by byla hloupost. Jestli postupovat výš a jít ve stopách Gladiators, Panamy, Slovanu atd., kteří mají svá béčka taky vysoko či zůstat ve druhé brněnské lize a svoje postavení „nabízet“. Času na rozmýšlení bude přes zimu dost.

Pořadí střelců po podzimu: 1. P.Táborský 23,   2. V.Šlapák 18,   3. J.Nejezchleba 14,   4. A.Podhrázský, M.Kouřil 6,   5. T.Sedlinský 5,   6. O.Chromečka, D.Mendel, A.Faltýnek 4,   7. J.Vrána, D.Fatrdla 3,   8. M.Sosnar, M.Dilhof, M.Beránek 1

Blue Flames B : Barum  5:3 (0:0)  Táborský 3, Mendel, Podhrázský

Na poslední podzimní zápas se sešla početná sestava včetně tahounů z Áčka a tak se čekal hladký průběh zápasu. Jenže už při pohledu na uzoučké hřiště na Kounicově, kde jsme hráli poprvé, bylo jasné, že to tak hladké nebude. A průběh prvního poločasu tomu nasvědčoval. Barum od začátku rezignoval na nějakou útočnou snahu, zůstával na vlastní polovině a soustřeďoval se jen na bránění a ukopávání míčů od noh našim hráčům. To na nás platilo a taky nezvykle úzké hřiště nám bránilo v rozehrávání nějakých propracovanějších akcí. Poločas tak byl o našem nevýrazném dobývání branky Barumu a několika jednoduchých střelách soupeře na Trakiho branku. Jinak než bez gólů první poločas snad ani skončit nemohl.

Jestliže první poločas byl celkem o nudě, ve druhém se začaly dít věci. Začali jsme opět tlakem a konečně se dočkali gólu v soupeřově síti. Nedala ho žádná z hvězd ale obránce David Mendel a nebyla to zničující rána ale křížná střela placírkou od tyče do sítě. A chvilku nato se konečně prosadil Petr Táborský a bylo to o dvě branky. Pak se ale poprvé zatmělo před naší brankou! Traki se při jednoduchém odkopu netrefil do míče a málem si vyhodil koleno. Soupeřův útočník byl naštěstí z nenadálé šance tak překvapený, že se nestihl trefit ani do prázdné branky. Traki sice chvilku nato perfektním rozehráním založil třetí gólovou akci, na jejímž konci byl Adam Podhrázský, koleno jej ale tak pět šest minut bolelo jako čert. Díky tomu nestihl pořádně zareagovat na první gólovou střelu soupeře. To nás jaksi rozhodilo, všichni se najednou začali hrnout do útočení, nikdo se ale nehrnul do bránění. A běhavý soupeř toho využil. Dvakrát po naší ztrátě někde uprostřed hřiště utekl soupeřův hráč po straně, dvakrát nahrál před branku špatně pokrytému protihráči a najednou bylo vyrovnáno. Naštěstí jsme dnes měli v týmu supertechnika Petra, který dvakrát vymotal soupeřovu obranu a nedal brankáři šanci zasáhnout. Barum už na další zvrat neměl sílu a my si konec zápasu pohlídali.

Dnešní zápas tak skončil naším čtrnáctým vítězstvím, místo hladkého smetení soupeře to ale byly nervy! Ale historie se na to ptát nebude. Do historie naopak vstoupí naše suverénní působení v soutěži a náskok třinácti bodů na druhého v tabulce. Podrobnější rozbor přijde v následujících dnech.

Blue Flames A : Agromeli D  7:4 (3:3)  Táborský 3, M.Žúbor, Beránek, Vrána, J.Žúbor

Na dnešní dvojzápas dorazila naše ekipa docela početná. Chyběl sice vykartovaný Mara Pokorný, i tak ale přišlo osm hráčů do pole. Ze začátku to bylo ale spíše na škodu. Bylo znát, že několik hráčů hraje spolu mistrák poprvé a tak to hlavně v obraně dost skřípalo. Soupeř se tak ujal vedení, když nepokrytý útočník soupeře před naší brankou neměl problém otevřít skóre. Vyrovnání bylo kuriózní. Dostali jsme výhodu trestného kopu, k němu se postavil ranař Michal Žúbor a ranou o zadní tyč vyrovnal. Jenže nastalo dohadování, protože to byla taková rána, že nebylo přesně vidět o kterou tyč se míč vlastně odrazil. Protihráči tvrdili, že gól to nebyl, rozhodčí byl na rozpacích a až delegát rozhodl, že šlo o regulérní branku. To nás povzbudilo a krátce nato vstřelil po hezké kombinaci Petr Táborský další gól. Jestliže jsme ale v prvním poločase hráli dobře dopředu, o to hůře jsme hráli dozadu. Soupeř po naší nedůslednosti v bránění vyrovnal a i když střelecky naladěný Petr vstřelil svůj druhý gól, Agromeli po rozehraném trestném kopu rozebralo naši obranu a znovu srovnalo. Poločas tak skončil nerozhodným výsledkem.

Druhý poločas začal pro nás výborně. Nedlouho po zahájení zachytil Michal Beránek na půlce výhoz soupeřova brankáře a po samostatné akci mu vrátil míč do sítě. To nás nakoplo a na naši hru se už dalo dívat. Krátce nato se uvolnil po kličce ve vápně Honza Vrána a zblízka levačkou prostřelil brankáře. Když pak Petr Táborský vstřelil už svůj třetí gól v zápase, zdálo se vše jasné. Soupeř ale snížil na rozdíl dvou branek a odhodlal se k power-play. Naše obrana, která na rozdíl od prvního poločasu už pracovala spolehlivě, však všem atakům soupeře odolala a když Jožo Žúbor vypíchl na polovině soupeři míč a do prázdné branky vstřelil svůj první gól v okresním přeboru, bylo o osudu zápasu rozhodnuto. Do konce zápasu zbývalo už jen pár minut a soupeř na nějaký další zvrat rezignoval.

Blue Flames A : Helas  C  6:9 (2:5)  Táborský 3, Vrána 2, Nejezchleba

Helas vyrazil proti nám s reprezentantem Davidem Cupákem v sestavě a na jeho hře to bylo poznat. Reprezentační plejer si vzal hned hlavní slovo a od začátku režíroval hru Helasu. Rychle se k němu přidali i ostatní protihráči a ani jsme se nestačili rozkoukat a bylo to 0:3. A aniž bychom to v tuto chvíli tušili, tohle byly rozhodující okamžiky zápasu. Do poločasu sice snížil v tomto zápase výborný Petr Táborský na 2:3, Helas ale chytrou hrou zvrat v utkání nepřipustil.

Ve druhém poločase soupeř znovu utekl na rozdíl tří branek. Pak sice Honza Vrána po akci Dana Fatrdly snížil na 3:5, Helas ale znovu kontroval. Když pak Jirka Nejezchleba prostřelil soupeřova brankáře mezi nohama, rozhodli jsme se pro hru bez brankáře. Ta je ale v našem podání poslední dobou tragická a ani teď tomu nebylo jinak. Takže místo snížení to bylo znovu o tři branky a do konce zápasu se vlastně nic nezměnilo. Střílením branek stylem jednou my – jednou oni se došlo až do konečného skóre. Herní kvalita byla tentokrát na straně soupeře a ten si výsledek pohlídal.

Áčko tak pokračuje v podzimním trendu výhra – prohra. Remíza z minulého kola byla jen výjimkou potvrzující pravidlo. Pochvala za dnešek patří  Petrovi Táborskému coby špílmachrovi a hlavně autorovi dvojitého hattricku. Příště uvidíme, jak se Áčko popasuje s týmem z Dolních Louček, který coby nováček nečekaně vede tabulku.   

Blue Flames B : Red Devils  7:2 (4:0)  Nejezchleba 3, Faltýnek 2, Sedlinský, Fatrdla

Na dnešní dvojzápas dorazila po sérii omluvenek jen pětice hráčů do pole. Red Devils ale na tom byli neplánovaně ještě hůř. V předchozím zápase se jim vykartovala dvojice hráčů (údajně po vzájemné hádce) a tak proti nám nastoupili jen v základní sestavě bez náhradníků. Od začátku se postavili před vlastní branku a čekali, co na ně vymyslíme. My jsme ale nevymysleli dlouho nic, protože jsme se přizpůsobili jejich tempu a naši hráči spíš chodili pěšky než běhali. Probuzení přišlo až s náhlým sólem soupeřova útočníka, jenž svoji akci naštěstí ukončil střelou přímo do Trakiho náruče. Od tohoto okamžiku se rozkmitaly nohy našich hráčů, hlavně Dana Fatrdly a Jirky Nejezchleby, do vyšších obrátek a výsledkem byly povedené akce s nahrávkami na neobsazeného střelce před prázdnou brankou. Do poločasu tak padly vesměs podobné čtyři branky a to ještě soupeřův brankář hodně šancí pochytal.

Druhý poločas pokračoval ve stejném duchu, jen s tím rozdílem, že poněkud poklesla naše soustředěnost v zakončování. Spalovali jsme i ty největší šance, dílem nepřesnou střelbou, dílem zbytečnými přihrávkami. Výjimkou byla nádherná křižná střela Jirky Nejezchleby z voleje přímo k tyči. Z dalších mnoha šancí jsme pak využili už jen jednu. Když to bylo pět minut před koncem už 6:0, rozhodli jsme si vyzkoušet power-play. Ta ale skončila rychle. Po několika okamžicích přišla nepřesná přihrávka na vysunutého soupeřova hráče a ten po pár rychlých krocích trefil naši opuštěnou branku. To nás tak rozhodilo, že za pár minut jsme dostali ze sóla další branku, i když jsme hráli už opět s brankářem. Poslední slovo ale patřilo Adamu Faltýnkovi, který snad v poslední vteřině pečetil výsledek.

V tomto zápase nám pomohl hlavně malý počet hráčů soupeře a taky motivace Jirky Nejezchleby, který se chtěl vytáhnout proti týmu, v němž kdysi začínal a odkud vyrazil do futsalového světa. To se mu povedlo a jeho gól na 5:0 byl ozdobou zápasu.

Blue Flames B : Tropicana  7:4 (2:3)  Nejezchleba 3, Faltýnek 2, Sedlinský 2

Druhým soupeřem byla Tropicana, jíž patří v tabulce poslední místo. Hrou ale posledního v tabulce rozhodně nepřipomínala. Bez bázně se pustila do útočení a výsledkem byla vyrovnaná hra prvního s posledním. Vedení jsme se ujali my, když Adam Faltýnek dorazil brankářem vyraženou vlastní střelu, zakrátko ale stejný hráč fauloval v našem pokutovém území. Výsledkem byla penalta, ze které nedal nejlepší střelec soupeře Trakimu žádnou šanci.Tropicana byla v této fázi zápasu pohyblivější než my a výsledkem byl druhý gól soupeře, když neobsazený útočník přehodil našeho vybíhajícího brankáře. I když se nám podařilo vyrovnat střelou z dálky po šikovném stínění soupeřovu brankáři byla Tropicana stále na koni a po dalším vyšachování naší obrany vstřelila třetí branku. Tímto skórem skončil i poločas.

O přestávce bylo jasné, že soupeř má nakročeno k senzaci a my k ostudě. Nic z toho se ale k našemu štěstí nestalo. I když soupeř ze začátku druhé půle ještě zahrozil, střelecké slovo jsme si vzali my. Nejdříve Jirka Nejezchleba vyrovnal střelou do protipohybu brankáře a potom Tomáš Sedlinský skákavou střelou zdálky překvapil soupeřova brankáře a zřejmě i sebe. Obrat ve skóre nás povzbudil, na naše kopačky se vrátila jistota a už to z naší strany byla hra jako v prvním zápase. Přidali jsme po kombinacích další tři góly a zápas se dohrával v naší režii. Ke cti Tropicany se musí dodat, že ani za nepříznivého stavu nesložila zbraně a naši obranu neustále zlobila. Na konci zápasu dokonce po dalším sólu snížila. Myslím si, že na poslední místo nepatří. Při naší cestě letošním ročníkem jsme potkali mnohem horší kusy.

I dnes jsme dokázali dvakrát vyhrát, i když se nás schází čím dál míň. Pochválit musíme střelce dne Jirku Nejezchlebu (dvakrát hattrick!) a hlavně Dana Fatrdlu. Ten sice dal dnes jen jeden gól, jeho přednost je ale černá práce v obraně i v útoku a vypracovávání gólových šancí pro druhé. Ještě se sluší připomenout, že ten statečný pátý do pole, o kterém nebyla v tomto článku zmínka ale uhrál si svoje, byl Olda Chromečka.

Blue Flames A : Rychlé pípy  5:2 (3:1)  Sedlinský 3, Vrána 2

Z dnešního dvojzápasu šly trochu obavy. Dopředu jsme věděli, že kvůli velkému fotbalu nepřijdou Slováci a hlavně Petr Táborský. A to ještě manažer Martin přemluvil alespoň na první zápas brankáře Romana a Honzu Vránu. Zápas proti běhavým Rychlým pípám jsme tak začali s čistou hlavou a nepouštěli jsme je do šancí, naopak jsme si je sami vytvářeli. Soupeřův brankář se však ukázal ve výborné kondici a šance nejen pochytával, ale měl i tendence vyrážet do pole. Přesto jsme se ujali vedení. Michal Beránek, dnes asi náš nejlepší hráč, se u autové čáry uvolnil a poslal míč před branku na nekrytého Honzu Vránu a ten si s nabídnutou šancí poradil výborně. Naše vedení ale netrvalo dlouho. Po soupeřově rohu došlo před naší brankou ke skrumáži a odražený míč napálil soupeřův hráč do sítě. Hra se pak vyrovnala, náhle ale Tomáš Sedlinský propálil bodlem vše co mu stálo v cestě včetně brankáře. To nás povzbudilo a krátce nato zvýšil Honza Vrána po nohejbalové smeči na 3:1, když dorážel brankářem vyraženou střelu.

Po přestávce naše hra vpřed ochabla a soustředili jsme se spíš na údržbu výsledku. Pípy si toho všimly a začaly dorážet včetně svého brankáře, který čím dál častěji plnil úloho pátého hráče v poli. Jenže štěstí přálo nám. Opět přišlo nechytatelné Tomášovo bodlo a vedli jsme už o tři branky! Soupeře to nedeprimovalo, jeho brankář už hrál fakticky pátého hráče v poli a tak jsme hráli stále pod přesilovkou, ze které jsme se osvobozovali jen střeleckými pokusy na soupeřovu opuštěnou branku, pokud se jeho brankář nestíhal vracet. Jenže jsme branku netrefovali a naopak soupeř po opakované střele snížil. To ale bylo z jeho strany všechno. Další šance už nevyužil a když dnes střelecky disponovaný „Sedlin“ trefil prázdnou soupeřovu branku popáté, bylo po zápase.

Blue Flames A : Arsenal Taurito Kuřim B  4:4 (2:1)  Sedlinský 2, Beránek 2

Do druhého zápasu jsme nastoupili ještě o něco oslabenější. Na velký fotbal museli odjet brankář Roman a Honza Vrána a tak poprvé letos si stoupl do branky Áčka Traki. Ten si přál hlavně neudělat nějakou ostudu. Začali jsme tak opatrně ze zajištěné obrany, všem nám ale zatrnulo, když první rána soupeře skončila na tyči. To ale byla na dlouho poslední šance soupeře, protože jsme začali hrát zodpovědně a pohybem po celém hřišti. To soupeři zjevně vadilo. Přestože byl zjevně rychlejší a pohyblivější tak z toho nic nevytěžil, hlavně díky svým nepřesným přihrávkám. A tak jsme se ujali vedení my! Michal Beránek převzal míč u vlastní branky, kličkami vymotal postupně tři soupeřovy hráče a dostal se až před soupeřovu branku. Tam přihrál neobsazenému Tomášovi Sedlinskému, který už neměl problém dopravit míč do prázdné branky. Arsenal pak vyrovnal z ojedinělé akce, když už na půlce jsme nezachytili zárodek jeho rychlé kombinace a rychlá akce skončila prostřelením našeho brankáře. To však byla jediná vada na kráse naší hry v prvním poločase. Naopak po několika našich nevyužitých šancích propálil Michal Beránek ranou o tyč soupeřova brankáře Jerryho a tak jsme nečekaně vedli. Do konce prvního poločasu se už skóre nezměnilo. My jsme zodpovědným bráněním soupeře do šancí nepouštěli a ten zase trpěl díky svým nepřesným přihrávkám.

Ve druhém poločase se obraz hry nezměnil. Soupeř se snažil o tlak a my zase o brejky. Pak ale zahřmělo před naší brankou. Po faulu nedaleko od naší branky kopal soupeř přímý kop a k našemu zděšení prostřelil zeď! Míč pochopitelně zapadl přesně k tyči. To nás ale nedeprimovalo a zakrátko jsme se ujali vedení po šťastném gólu Tomáše Sedlinského, když z jeho střely vytvořil soupeřův obránce tečí nechytatelný oblouček. A krátce nato po bleskové kombinaci před soupeřovou brankou střílel Michal Beránek do opuštěné branky. Jenže pak se usmálo štěstí i na soupeře. Střelu zdálky tečoval náš obránce do opačného rohu než kam už plachtil Traki a bylo to zase jen o gól. Arsenal vycítil šanci a přitlačil, nám už naopak začaly docházet síly. Vyrovnání přišlo brzy. Dlouhý centr usměrnil soupeřův útočník z voleje přímo k tyči a skóre bylo zase srovnáno. A chvíli nato opět zvonila za Trakim tyč. Arsenal se snažil dál, nic vážného než sérii rohů v závěru už ale nevytvořil. Zápas tak skončil remízou, zřejmě spravedlivou.

Dnešní zápasy tak skončily největším bodovým ziskem v sezóně. Hodně překvapivě, protože se dopředu vědělo, že budeme mít problémy se sestavou. Zbylí hráči z Áčka a náhradníci z Béčka se ale s problémem popasovali dobře. Olda Chromečka si odbyl premiéru ve vyšší soutěži a hrál obstojně. „Sedlin“ si pro změnu vzpomněl na dny své střelecké slávy a pochvalu zaslouží benjamínek Dan Fatrdla za svoji technickou zdatnost. Když si k tomu časem přidá včasnou přihrávku může z něj vyrůst výborný útočník. Nejlepším hráčem dne byl ale Michal Beránek.

Blue Flames B : Debakl  3:1 (0:1)  Chromečka 2, Fatrdla

Na dnešní zápas se omluvili hráči z Áčka, jenže neplánovaně nedorazily ani opory z Béčka. Museli jsme tak zahájit jen s jedním hráčem na střídání a byli jsme rádi, že krátce po začátku ještě dorazil úplný nováček Dan Fatrdla, který k nám přišel z klubu K5. Začali jsme tak opatrně, protože jsme sami nevěděli, jak nám to bez zavedených špílmachrů půjde a soupeř byl taky opatrný, protože zřejmě čekal naši ofenzivní smršť. Jenže ta pochopitelně při naší oslabené sestavě nepřišla. V první půli jsme se prezentovali jen viditelnými střelami, které šly buď vedle, nebo je soupeřův brankář v pohodě pochytal. Debakl se tak osmělil a začal taky útočit. Traki v naší brance byl ale v pohodě a soupeřovy šance taky pochytal. Jenže pak se i od něj odvrátilo štěstí. Přišla naše ztráta míče ještě na soupeřově polovině a sólový útok soupeře. Ten Traki vyrazil, jenže další dobíhající nikým nekrytý soupeřův útočník dorazil míč do opuštěné branky. Naše jalové útočení pokračovalo až do přestávky, soupeř taky už žádnou akci nevyužil, hlavně kvůli svým nepřesným přihrávkám.

O přestávce jsme si řekli, že s takovýmto způsobem hry žádné štěstí neuděláme a jestli chceme dnes něco uhrát, tak musíme víc běhat a bojovat. To jsme také splnili a před soupeřovou brankou začalo být častěji rušno, ovšem bez brankového efektu, protože Debakl vždy včas zformoval obranu a navíc měl dobrého brankáře. Na to se už nemohl dívat Olda Chromečka a vydal se z vlastní půlky k soupeřově brance. Soupeř zřejmě takovou troufalost nečekal, protože před Olinem se otevřela dálnice až před branku. Olda nevymýšlel žádnou kličku, jednoduše brankáře prostřelil a konečně jsme se dočkali vyrovnání. A Olda se stal zakrátko slavným ještě jednou. Vystřelil zpoza obránce, brankář uviděl míč pozdě a najednou jsme vedli! Debakl se odhodlal k náporu, naše hra se však už uklidnila a do žádných vyložených šancí jsme soupeře nepouštěli. Debakl tak sáhl před koncem zápasu ke hře bez brankáře a roztočil před naší brankou kolotoč. Při něm jsme měli obrovské štěstí, když Traki ránu z bezprostřední blízkosti vytlačil na břevno a odražený míč upálil Milan Kouřil těsně před dobíhajícím soupeřem na roh. Z něj soupeř už nic nevytěžil, naopak k odraženému míči se dostal Dan Fatrdla a svoji premiéru v našem klubu ozdobil uklidňujícím gólem přes celé hřiště do prázdné branky.

Blue Flames B : Kohouti  5:3 (2:1)  Kouřil 2, Podhrázský, Mendel, Fatrdla

Druhý zápas začal ve svižném tempu, protože Kohouti si všimli, že dnes nejsme v nejsilnější sestavě a koukali toho využít. My jsme však byli povzbuzeni předchozím vítězstvím a tak se hrál na 2.brněnskou ligu výborný futsal. K naší škodě se ale opakovala situace z předchozího zápasu. Přímý kop soupeře před naší brankou, opět vyražená střela na nekrytého soupeřova hráče a opět otevření skóre soupeřem. Tentokrát jsme naštěstí nemuseli na vyrovnání dlouho čekat, protože zakrátko se před soupeřovou brankou bleskově obtočil okolo obránce Milan Kouřil a zblízka nedal brankáři šanci. A zakrátko jsme už to bylo 2:1, protože Kohouti nám sami nabídli vedení. Při našem autu na jejich polovině totiž začali střídat a to takovým způsobem, že chvíli byli na hřišti jen dva jejich hráči a to ještě hodně daleko od míče. Adam Faltýnek tak lehce poslal z autu do sóla Milana Kouřila, který zkušeně obstřelil brankáře. Kohoutům pak chvíli trvalo než se z tohoto vzpamatovali, my jsme ale svoje další šance nevyužili. Hlavně díky gólmanovi Kohoutů, který byl jasně jejich nejlepším hráčem.

Ve druhé půli se Kohouti už vzpamatovali a začali se opět častěji ukazovat před naší brankou. A najednou zahřmělo! Těžkou ránu soupeře Traki vyrazil, napálený odražený míč už ale zastavit nedokázal. A chvíli nato přišel roh soupeře, nabíhající útočník proskočil mezi dvěma našimi hráči a z první napálil míč k tyči. Znovu jsme prohrávali a to jsme ještě potom měli obrovské štěstí, když soupeř zazdil brejk tři na jednoho hanebnou přihrávkou do autu. Tím zřejmě urazili štěstěnu a pak už jsme stříleli góly jen my. Krátce nato Milan Kouřil vybojoval míč v rohu hřiště a do jeho přihrávky před branku ťukl Adam Podhrázský – 3:3! Pak přišla chyba soupeře v rozehrávce, brejk Adama Faltýnka, jeho přihrávka na osamoceného Davida Mendla a znovu jsme vedli. Blížil se konec zápasu a Kohouti sáhli k power-play, ta byla ale dost jalová. Naopak vyrobili chybu v rozehrávce, toho využili naši útočníci a pro Dana Fatrdlu nebyl problém překonat brankáře z pole v brance Kohoutů. A to byla poslední zaznamenáníhodná akce v tomto zápase.

Dnešní vítězství mají velkou cenu. Ukázalo se, že Béčko obstojí v zápasech i bez posil z Áčka. Pochvalu zaslouží hlavně Milan Kouřil, který převzal dirigentskou taktovku a řídil naši hru jako v dobách své největší slávy někdy před pěti lety. Pochvalu naopak nezaslouží dva nejmenovaní hráči, kteří přislíbili svoji účast a nichž se dnes mělo stavět. Dnes nejenže nepřišli, ale ani nezvedli telefon či jej dokonce měli vypnutý. Tohle se v Blue Flames nedělá. Vidět pak ustaraného manažera Martina, jak má neustále telefon u ucha a shání nedostupné hráče místo aby si zápasy užíval, není zrovna příjemný pohled.