Blue Flames B : All in  8:3 (5:2)  Táborský 2, Dilhof 2, Beránek 2, Faltýnek, Kouřil

Na druhý hrací den jarní části se nás zrovna moc nesešlo. K prvnímu zápasu jsme nastoupili jen se šesti hráči do pole včetně manažera Martina a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká ve druhém zápase. Naštěstí nám byl soupeřem poslední All in, který trpí celkovým nedostatkem hráčů a hlavně proto je poslední v tabulce. Díky naším Áčkařům v sestavě, kteří přišli alespoň na první zápas, jsme získali hned od začátku herní převahu a šance i góly v soupeřově síti na sebe nenechaly dlouho čekat. Ale… Jak se naši borci rychle hnali dopředu, o to pomaleji se vraceli dozadu. Každý protiútok soupeře tak hrozil velkým nebezpečím z přečíslení. Nikdo se tak moc nedivil, když za stavu 2:0 soupeř doťukával do prázdné branky a my zjistili, že to zas až taková pohoda nebude. Naštěstí chvíli nato vstřelil Adam Faltýnek nekompromisním bodlem pod břevno nejhezčí gól zápasu a dále jsme drželi soupeře na distanc dvou branek. Pak ale přišla přihrávka našeho posledního obránce přímo na soupeřovu nohu, sólový únik soupeře a znovu to bylo jen o dvě branky. Michal pak ale svůj kiks napravil pátou brankou v síti soupeře.

Ve druhém poločase jsme soupeři nakonec odskočili na rozdíl pěti branek. Ne proto, že bychom zvýšili tempo, nýbrž soupeř postupně fyzicky odpadl. Nejdříve ale opět snížil, když Traki frajersky odmítl zeď při přímém kopu a míč mu skončil u pravé tyče, to bylo ale z jeho strany už všechno. I při našem ne zrovna rychlém herním tempu jsme mu nastříleli jen tři milosrdné branky. Když se „Olínům“ navíc zranil v závěru hráč z pole, musel na jeho místo nastoupit brankář, protože celý zápas odehráli ve čtyřech v poli. A tak jsme pomalu dokráčeli k povinnému vítězství.

Celkový dojem ze zápasu je ale nemastný neslaný. Bylo až moc vidět, že naši tahouni se šetří na odpolední zápasy ve velkém fotbale a ostatní se tomu přizpůsobili. Soupeři zase nastoupili bez možnosti vystřídání a to hráli už druhý zápas. Dokud jim stačily síly, byli docela nebezpeční. Takže „Olínům“ patří uznání za bojovnost a našim borcům Petrovi a Michalovi dík že přišli i když je čekaly odpolední zápasy na velkém hřišti. Na zbylé hráče to hlavní teprve čekalo…

Blue Flames B : Gepard  2:1 (0:0)  Švrčina, Nejezchleba

Před druhým zápase to bylo se sestavou špatné. Petr a Michal odešli na velký fotbal a nám hrozilo, že budeme muset odehrát celý zápas bez střídání včetně manažera Martina. Naštěstí se ukázal na zápase brankář Roman z Áčka, který sice přišel jako divák, okolnosti jej ale nahnaly na hřiště. Nafasoval na sebe věci po Petrovi a nastoupil jako rušový útočník. Od začátku zápasu jsme začali proti soupeřově armádě mladíků a jejich vedoucímu hrát precizní osobní obranu. Zůstávali jsme většinou na svojí polovině a čekali, co soupeř v dresech podobných Interu Milán vymyslí. Díky naší pohyblivosti ale v prvním poločase nevymyslel téměř nic, protože naše obrana dirigovaná Milanem Kouřilem pracovala bezchybně. Milan totiž díky svým zkušenostem věděl, kdy má hru zrychlit, zpomalit atd. a za celý zápas neudělal jedinou chybu. Gepardi nás sice tlačili, scházel jim ale moment herního překvapení a neustále tlačili do „plných“. A tak největší šanci prvního poločasu jsme měli my, když míč po ráně Adama Faltýnka vyletěl od břevna k nebesům.

Ve druhém poločase se už začaly dít věci. Gepardi si zřejmě o přestávce něco vysvětlili a začali tlačit. Nejdříve vyslali na Trakiho „zahřívací“ ránu a potom už začaly před naší brankou závary. Ty však naše v tyto okamžiky obranná čtveřice v čele s Milanem vyřešila a Traki si připsal na konto tři excelentní zákroky. Potom už ale uhodilo, když přišla chyba při obsazování hráčů už někde na polovině, útěk mladého Geparda po lajně a jeho přihrávka před branku na neobsazeného spoluhráče, který neměl problém doťuknout míč do branky. Nás to ale nerozhodilo, dál jsme pokračovali ve svojí hře (jinou možnost jsme ani neměli) a poměrně brzy jsme se dočkali překvapivého vyrovnání. Náš rohový kop doletěl až k bližší tyči, tam do něj lehce někdo ťukl (podle zápisu Roman, možná taky vlastní obránce) a překvapenému brankáři míč přeskočil ruce. Roman se tak stal slavným a to nebylo zdaleka všechno. Gól nám vlil další energii do hry a už uvadající hráči znovu ožili. A za svoji aktivitu jsme byli odměněni. Aktivní štírek Jirka Nejezchleba převzal míč na půlce, předběhl soupeřova obránce a z poměrně velké dálky prostřelil brankáře. 2:1 pro nás! Gepardi chtěli samozřejmě vyrovnat, jejich nápor už byl ale čím dál víc zbrklejší a nepřesnější. Vyloženou šanci už do konce zápasu neměli. Když tak rozhodčí pískl konec zápasu, zaplavila náš tým obrovská vlna euforie. V téhle slepené sestavě jsme dokázali zvítězit!

Uznání tak patří všem, kteří v tomto zápase nastoupili. Traki v brance několikrát podržel. Absolutorium patří Milanovi Kouřilovi, který řídil naši hru nejen v obraně. Druhým hlídacím psem byl Adam Faltýnek. Vepředu dělal vítr v soupeřově obraně svým pohybem Jirka Nejezchleba. Hlavním překvapením byl ale Roman. Ač ortodoxní brankář, našel si svoje místo i před druhou brankou. Svoji aktivitou zaměstnával gepardí obranu a jeho gól mu bude určitě připomenut při závěrečné na Okruhu. A významný den to byl i pro manažera–univerzála Martina. I když mu bude už co nevidět padesát, vstřelil v prvním zápase dva góly a ve druhém vydržel běhat i s třeba o třicet let mladšími hráči. A kuriozita na závěr: do druhého zápasu nás nastoupilo šest a z toho byli tři brankáři!

Na závěr poznámka. Tři brankáři museli nastoupit proto, protože hráči do pole z naší obrovské soupisky  ze spousty důvodů nedošli. Jsou mezi námi tací, kteří tráví na hřišti půl dne, kteří chodí hrát po noční směně atd., prostě chodí hrát rádi. A pak taky ti, kteří nechodí a pro neúčast mají různé „důvody“. To ať si ale přebere v hlavě každý sám.    

Blue Flames A : Orel Řečkovice A  5:2 (1:2)  Žúbor 2, Sádlík, Táborský, Beránek

Po třítýdenní hrací pauze se na velikonoční sobotu sešla nejpočetnější sestava za poslední roky (11 hráčů do pole + brankář) a tak se čekalo že tradičního soupeře, řečkovické  Orly, lehce uběháme. Tak to ale nebylo. Hned od začátku bylo jasné, že na takový počet hráčů nejsme zvyklí a tudíž sehraní a taky to vypadalo, že nám dělá jakési potíže nový povrch. Fungl nová umělá travička svítila novotou, byla krásně vysoká a měkoučká, jenže to bylo plus tak možná pro brankáře, kterého míň bolely pády na zem. Našim hráčům v poli spíš nový pomalejší povrch jakoby vadil. Hned od začátku jsme se sice pohybovali převážně na soupeřově polovině, jenže bez výsledku. Naše přihrávky byly jakési nepřesné a zpožděné, míč v rozhodujícím okamžiku vždy nějak uskočil a to byla voda na soupeřův mlýn. Pokaždé si počkal na nějakou naši nepřesnost a vyrážel k rychlým kontrům. A protože nepoužíval nějakou kombinaci jako my, ale rychlý úprk s jedním hráčem následován nejméně dvěma dalšími, tak to před naší brankou dost často hořelo. A tak se Orli po jednom takovém brejku dostali do vedení. Potom se na nás usmálo štěstí, když přímý kop Michala Beránka trefil nohy před brankou stojícího Pavla Sádlíka a ten tak mohl slavit svoji premiérovou trefu v našem klubu. Obraz hry se ale po našem vyrovnávacím gólu nezměnil. Dál pokračovala naše neplodná převaha v poli a soupeřovy brejky. A najednou se usmálo štěstí i na Orly. Přišla střela z dost velké dálky, Romanovi v tu chvíli clonili snad tři hráči a tak uviděl míč až vedle sebe a to bylo na nějakou reakci pozdě. Znovu jsme prohrávali a tak záchrana přišla z lavičky. Mišo Žúbor, který až doposud seděl v koutě v civilu, konečně naznal, že by mohl jít na hřiště a rozčísnout síť za soupeřovým brankářem. Do konce poločasu už žádná branka nepadla.

I druhý poločas začal naší územní převahou, na rozdíl od první půlky už byl ale na hřišti Mišo, který se brzy prosadil střelou zprava k bližší tyči. Když stejný hráč po pěti minutách zavěsil podruhé, bylo jasné, že on je rozhodující faktor v tomhle zápase. Přinesl totiž kromě střelecké pohotovosti celkový důraz ve hře a soupeř znejistěl. Najednou začal kupit chyby, zatímco naše hra se zpřesnila a začaly přibývat vydařené akce. Na konci jednoho vydařeného ťukesu stál Petr Táborský a už to bylo o dvě branky. Soupeř se už nevzmohl na vážnější odpor a naše akce zastavoval už jen za cenu faulů. Konečným výsledkem tohoto vývoje bylo šest faulů na kontě Orlů, 10m kop pro Michala Beránka a pátý gól v síti soupeře. A ten byl taky poslední v tomto zápase.

Za tento zápas patří hold Mišo Žúborovi. I když dělal ze začátku drahoty že hrát nebude, dal si nakonec říct a svými góly otočil vývoj zápasu. Naopak první půle z naší strany rozhodně herní ozdobou nebyla. Mohli jsme v ní prohrávat mnohem víc a jen díky Romanovi v brance jsme ji prohráli jen o gól.    

Blue Flames A : San Marino D. L.  3:6 (2:3)  Varga, Beránek, Nejezchleba

Ve druhém zápase jsme se chtěli popasovat s týmem z čela soutěže a případně zaútočit na medailovou pozici v tabulce. Oproti předešlému zápasu jsme zredukovali sestavu, protože několik hráčů odešlo na velký fotbal. Proti nám stál běhavý a důrazný soupeř z okraje Vysočiny a tak nás čekal těžký boj. Po počátečním oťukávání a několika šancích na obou stranách se při naší akci objevila ulice k soupeřově brance pro Gabo Vargu. Ten v těchto situacích nic nevymýšlí a pálí – 1:0 pro nás. Naše vedení ale nabudilo soupeře. Díky několika rychlým jedincům ve svojí sestavě se jednoduše dostával před naší branku a jeho vyložené šance na sebe nenechaly dlouho čekat. A branky také. V celkem pravidelných intervalech skóre nejen vyrovnal ale i otočil, najednou jsme prohrávali o dvě branky a to nás Roman ještě několikrát podržel. San Marino bylo prostě rychlejší a důraznější a na to jsme neměli protizbraň. Přesto nám před přestávkou svitla naděje. Střela zdálky od Michala Beránka se překutálela přes brankářovy rukavice a bylo to zase jen o gól. 

Druhý poločas začal naším náporem a brzy jsme se dočkali vyrovnání. Jirka Nejezchleba se svými rozevlátými kličkami dostal až před soupeřova brankáře, tomu udělal kličku taky a bylo vyrovnáno. Jenže to zase nabudilo soupeře. Postupně se oklepal z našeho náporu, znovu nám začal rychlými kontry zatápět a nasadil ještě o něco vyšší rychlost než v prvním poločase. Opět tak začaly přibývat góly naší síti po rychlých akcích nebo po individuálním prosazení. A to ještě několik tutovek neproměnil. My jsme postupně na nějaký zvrat rezignovali. Jednak jsme se nemohli pouštět do nějakého zběsilého útočení, protože soupeř neustále hrozil propracovanými akcemi a taky už jsme měli něco naběháno. V boji o čelo tak San Marino zaslouženě zvítězilo.

Dnešek nám tak ukázal, co nám chybí v boji o čelo okresního přeboru. Oba naši soupeři totiž proti nám hráli stejně. Proti naší postupné kombinaci nasadili pevnou obranu s jednoduchými protiútoky. Jenže Orel měl schopného brejkaře jednoho, kterého jsme po čase postupně zpacifikovali a jeden hráč pro nás otočil zápas. San Marino mělo takové hráče, kteří byli schopni bezpečně bránit a pak sólem přeběhnout hřiště, nejméně tři. A to už se brání těžko. Uvidíme, co vymyslíme v květnu, to nás čeká další tým z čela tabulky.   

O zápase píše taky web www.sanmarinodl.cz

Blue Flames B : Barum  2:3 (1:2)  Táborský, L.Sosnar

Na první jarní zápas dorazila poměrně silná sestava v čele s Petrem Táborským a dvěma novými posilami, bratry Přidalovými.  Začali jsme tak náporem, zatlačili soupeře na jeho polovinu a brzy se dočkali vedoucí branky, když po povedené kombinaci střílel Petr do odkryté branky. Tato branka ale nenakopla nás, nýbrž soupeře. Ten pochopil, že jediná cesta k naší brance vede přes rychlé brejky a zařídil se podle toho. Ze svojí sveřepé obrany začal vyrážet do rychlých brejků a i před naší brankou začalo být rušno. A najednou bylo vyrovnáno, když soupeřova střela obletěla nejen našeho obránce ale i clonícího soupeřova útočníka a Traki uviděl míč až v síti. A brzy nato přišel další gól v naší brance, když soupeřův útočník šikovně napálil míč z první po rohovém kopu. Rázem jsme tak přišli o vedení a pokusili jsme se s tím něco udělat. Zatlačili jsme Barum na jeho polovinu a stříleli ze všech pozic. Jenže bez užitku, protože to všechno bylo takzvaně „do plných“. Barum bránil ve čtyřech a co prošlo, pochytal výborný brankář. Navíc jsme si museli pořád dávat pozor na soupeřovy brejky. Z nich se už v prvním poločase nic neujalo, z naší převahy ale taky ne. Poločas tak pro nás skončil za nepříznivého stavu.

Druhá půlka měla celkem jednotvárný průběh. Ten spočíval v našem neustálém dobývání soupeřovy branky, jenže bez úspěchu. Barumáci se zakopali na vlastní polovině a už celkem rezignovali na nějaké útočení, protože na Trakiho nešla za druhý poločas ani jedna přímá střela. Skóre se ale neměnilo, protože naší převaze scházel moment překvapení. Soupeřův obranný beton zachytával naše útočné kombinace a na jejich brankáře mířily jen viditelné střely, které bez problémů lapil. A tak jsme pět minut před koncem sáhli k power-play, jenže s katastrofálním výsledkem. Okamžitě po rozehrání se naší nepřesné přihrávky zmocnil soupeř a střelou přes celé hřiště do prázdné branky zvýšil už na 3:1. Traki se tak znechuceně vrátil do branky a brzy nato Laďa Sosnar konečně propálil soupeřova brankáře. Znovu jsme tak nasadili ke hře bez brankáře, už to ale byla spíš křeč a taky zbývalo málo času. Po závěrečném hvizdu rozhodčího propukl Barum v jásot, protože se mu podařilo to, co letos ještě nikomu, totiž porazit Béčko v soutěži.

Proč Béčko prohrálo? Začneme od konce. Celkem nesmyslná power-play. Tu musí hrát secvičená pětka a ne hráči, z nichž se jich pár vidí poprvé v životě a navíc někteří ji takticky neumí. Třetí obdržený gól byl toho zářným příkladem. Jenže jsme ji nemuseli vůbec hrát, když bychom v průběhu zápasu využili některé z mnoha šancí. Naše hra byla možná pěkná na pohled, jenže bez důrazu v zakončení. A v tom musíme přidat, protože takovou hru, kterou proti nám hrál dnes Barum, bude proti nám hrát na jaře skoro každý soupeř.

Blue Flames A : Helas C  4:7 (2:5)  Kouřil, Vrána, Beránek, Žúbor

Na dnešní dvojzápas nám scházel Petr Táborský, který měl důležitý zápas o záchranu v soutěži ve velkém fotbale, zato ale poprvé letos přišel Milan Kouřil. Do branky šel už poněkolikáté letos Traki, protože Roman musel odjet z Brna.  Helas přišel jen v pěti hráčích do pole, jenže všechno to byli nadupaní mládežníci v čele s reprezentantem Davidem Cupákem. A dalším soupeřem se ukázal vzduch v nafukovačce, protože se v ní nedalo větrat. A tak se příjemných venkovních 20 stupňů změnilo v neprodyšné hale na hrozivých třicet.

Začátek zápasu vyšel podle předpokladů. Po několika minutách se probil před naši branku David Cupák a křížnou bombou otevřel skóre. Další nápor soupeře se kupodivu nekonal, protože jsme si na soupeřovu hvězdu dali větší pozor a v obraně Helas tolik nevynikal. A najednou se nám podařilo otočit skóre! Nejdříve po kombinaci doťukl míč do branky Milan Kouřil (jeho letošní první gól za Áčko) a vzápětí vstřelil podobný gól Honza Vrána. Jenže pak si vzal znovu slovo soupeřův reprezentant. Nejdříve po akci na jeden dotek vyrovnal a vzápětí si vzal míč na půlce a za přihlížení naší obrany proběhl až před Trakiho, kterého propálil bodlem. Rychle jsme tak o vedení přišli a soupeř nás začal dusit. V úmorném vedru nafukovací haly jsme nestíhali a když nám Helas po nepokrytí jejich útočníků přidal další dvě branky, skončil poločas jeho jasným vedením.

Ve druhém poločase nám nezbývalo nic jiného než přidat na tempu a nějak se pokusit o úspěšný výsledek. Postupně jsme získávali převahu, ovšem opatrnou, protože nám bylo jasné, že soupeřovy lítače nesmíme pouštět do brejků. A najednou se podařilo M. Beránkovi snížit! To nás nabudilo, jenže vzápětí přišla naše hloupá chyba na soupeřově polovině (patička bez podívání se za sebe), reprezentantův brejk a bylo to zase o tři branky. I dál jsme v těchto okamžicích měli více ze hry, jenže se pro změnu zase rozchytal soupeřův dlouhý brankář. Pochytal všechny naše šance a ještě vysílal soupeře do brejků. Traki nějaké pochytal, na jeden však nestačil ani on a už to bylo o čtyři branky. Potom už ale kapituloval i soupeřův brankář, když jej propálil Mišo Žúbor. To byla gólová tečka v tomto zápase i když nějaké šance na obou stranách ještě byly.

Zápas tak zřejmě rozhodla účast špílmachrů. Ten náš na zápase byl jen jako divák, ten soupeřův tvořil hru a dal čtyři branky. Takže se budeme muset porozhlédnout po Brně a okolí a taky si najít svého Cupáka…

Blue Flames A : Agromeli D  10:4 (7:3)  Nejezchleba 2, Vrána 2, Beránek 2, Žúbor 2, Kouřil, Pokorný

Hned po zápase s Helasem nás čekal druhý soupeř. Po zápase s ulítanými mladíky jsme byli pořádně rozhýbaní a tak jsme bez nějakého čekání rychlým pohybem zatlačili soupeře na jeho polovinu a začali si vytvářet šance. Brankář Agromeli dlouho odolával, ovšem na náběh Jirky Nejezchleby na dlouhou přihrávku z rohového kopu už zareagovat nedokázal. Když chvilku nato střízlík Jirka zvýšil u něj nevídanou ranou pod břevno na 2:0, bylo jasné, jaký bude průběh zápasu. Soupeř sice zakrátko snížil, naše pohybová a technická převaha byla ale zřejmá. Kombinačními akcemi jsme rozleptávali soupeřovu obranu a Honza Vrána s Milanem Kouřilem doťukávali míč do prázdné branky. Na 6:1 zvyšoval Michal Beránek z brejku tři sami na brankáře (brankář v předtuše přihrávky lehl předčasně na zem, takže na Berise zívala prázdná branka), sedmou branku dal tentýž hráč z 10m kopu. Nabídku  na hattrick Beris odmítl, protože další desítku už nedal. Zdecimovaný soupeř si vzal time-out a to mu pomohlo, protože po našich lajdáckých chybách v obraně snížil na poločasových 7:3.

Ve druhém poločase se dlouho nic nedělo, protože v úmorném vedru v nafukovačce se žádný zběsilý futsal hrát nedal. My jsme se soupeřovu tempu přizpůsobili a oba týmy měly jen jakési pološance. Pak dalo ale Agromeli z nenápadné akce tečovanou střelou čtvrtý gól a vycítilo šanci. A to ještě nevěděli, že nám dva hráči odejdou na velký fotbal. Jenže nevyužili ani obrovskou trojšanci, když se dvakrát zaskvěl Traki a jednou trefili tyč a naopak Mišo Žúbor potom dvěma góly uklidnil situaci. My jsme tak v pohodě už bez Michala Beránka a Ladi Sosnara dovedli zápas do vítězného konce a v závěru ještě Mara Pokorný zaokrouhlil skóre střelou pod břevno na deset gólů.

Dnešním dnem tak skončila část v nafukovačce. Vypadá to, že jsme její prokletí definitivně zlomili. V minulých letech v ní šly naše výkony rapidně dolů, letos jsme v ní naopak několikrát nastříleli i deset gólů. Teď nás čeká dlouhá pauza, venku hrajeme až 19.dubna.

Blue Flames A : Arsenal Taurito Kuřim B  10:6 (4:1)  Táborský 5, Žúbor 3, Vrána 2

Už na úterním tréninku předváděla dvojice Táborský – Žúbor neskutečné střelecké věci a tak se čekalo, jestli si tihle dva přenesou tréninkovou formu i do ostrého zápasu. Přenesli. Ale popořadě. Prvním soupeřem bylo béčko kuřimského Arsenalu s charismatickým brankářem Jerrym. Zřejmě z nás měli respekt, protože začali hodně zataženě a čekali, co na ně vymyslíme. My jsme vymýšleli, hlavně Petr, skóre se ale měnilo ztuha. Potom se ale konečně prosadila naše současná hvězdná dvojice a Mišo otevřel střelecký účet. Když se nedlouho poté dvakrát prosadil Petr, zdálo se být vše na dobré cestě k hladkému vítězství. Jenže Arsenalu se podařilo z nenápadné akce snížit a připomenout se, že se s ním musí počítat. Mišo nás ale do přestávky uklidnil svým dalším gólem a tak poločas skončil naším třígólovým vedením.

Jenže vedení o tři góly nás uklidnilo až příliš a tak jsme o něj na začátku druhého poločasu docela rychle přišli. Arsenal využil našich nedůsledností v obraně, snížil na 4:3 a začala střelecká přetahovaná. Od tohoto okamžiku se jelo systémem „dáme gól – dostaneme gól“ a tak probíhala většina druhého poločasu. Závěrečné drama se ale nekonalo. Ke konci zápasu se projevilo, že naše ofenziva je momentálně asi nejlepší v celé soutěži. K superformě Petra Táborského se v závěru střelecky přidal Honza Vrána a tak jsme Arsenalu gólově utekli. Dokonce se nám podařilo nastřílet soupeři desítku.

Blue Flames A : Rychlé pípy  9:1 (3:0)  Žúbor 2, Beránek 2, Táborský 2, Vrána 2, Varga

Druhý zápas neměl tak jednoznačný průběh jak vypadá výsledek. Pípy nasadily od začátku organizovanou obranu v čele s pohyblivým brankářem a vyrážely do rychlých protiútoků. Těm ale vládla většinou nepřesnost a pokud se soupeř dostal k zakončení, zasáhl Roman v brance. My jsme se zase nemohli dlouho prosadit proti houževnaté soupeřově obraně a jen pomalu jsme navyšovali skóre. Poločasové vedení o tři branky tak bylo asi spravedlivým vyjádřením dění na hřišti.

Druhý poločas už byl jiný. Zatímco naše ofenzíva začala přinášet gólovou úrodu, na soupeře padala nepřízeň osudu. Za stavu 5:0 sice vstřelil čestný gól, to ale bylo všechno. Neproměnil penaltu ani následnou dorážku a navíc Honza Vrána potrestal neustále vybíhajícího brankáře dalekonosným lobem do prázdné branky. Ten od tohoto okamžiku zjevně rezignoval a branky se začaly sypat. A tak i druhý zápas skončil málem nastřílenou desítkou.

Dnes jsme ve dvou zápasech nastříleli 19 branek! Je to hlavně zásluhou trojice Táborský – Žúbor – Vrána, která jich sama nastřílela 16. Pochvalu ale zaslouží taky Roman v brance, který i přes šest obdržených branek v prvním zápase spoustu šancí soupeře vychytal a ve druhém zneškodnil penaltu. Ještě se sluší připomenout, že v zápasech nastoupili kromě střelců branek ještě Olda Chromečka a Adam Faltýnek.

Dnešní reporty ze zápasů jsou trochu sterilní. Je to díky tomu, že Traki nebyl na zápasech, ale společně s Jirkou Nejezchlebou šířili (úspěšně) slávu brněnského futsalu v severních Čechách. Příští týden už ale oba dorazí a měla by dorazit i nová slibná posila. Uvidíme, čeká nás těžký zápas s Helasem. 

Blue Flames A : Saňaři Sokolnice A  5:2 (2:1)  Táborský 2, Beránek 2, Žúbor

Na dnešní dvojzápas proti venkovským klubům se sešla ofenzivně našlapaná sestava plus navrátilec Roman do branky a tak se čekaly gólové hody, zvlášť proti Saňařům, na které se nám tradičně daří. Na začátku se ale nějaká branková smršť nekonala. Oproti podzimu omlazení Saňaři nám nedopřávali nějaký klid a prostor k herní převaze a sami nás nutili k nejvyšší pozornosti před vlastní brankou. Naše hra byla techničtější, jejich zase urputnější a tak se dlouhou dobu hrálo bez branek. První branka přišla až v 17.minutě. Na padáček za soupeřovy obránce si naběhl Petr Táborský a dalším padáčkem přehodil vyběhnuvšího brankáře. Jak dlouho jsme na vedení v zápase čekali, tak o to rychleji jsme o něj přišli. Po chybě v rozehrávce před vlastní brankou se dostali k přečíslení dva soupeřovi útočníci a v pohodě doťukali míč do naší branky. Naštěstí jsme se rychle oklepali, udržovali si mírnou herní převahu a přišly i šance. Využili jsme však jedinou, když si Mišo Žúbor při sólovém úniku bleskově přehodil míč z nohy na nohu a vyřadil tak soupeřova brankáře z možnosti nějak zasáhnout. Saňaři v prvním poločase už nějakou vážnější šanci neměli, protože jejich hra připomínala ze všeho nejvíc fotbal na futsalovém hřišti a jejich nákopy či dlouhé přihrávky jsme stačili včas zachytávat. Poločas tak skončil naším jednobrankovým vedením.

Ve druhém poločase se toho ve hře příliš nezměnilo. Stále jsme měli víc ze hry, zároveň jsme museli být i hodně opatrní, protože Saňaři nevynechali jedinou možnost k nebezpečnému protiútoku. Naše obrana v čele s Michalem Beránkem však odolávala a Michal si vzal posléze hlavní slovo. U autové čáry nasadil jesle protivníkovi, poté už sám pelášil na branku a placírkou k tyči zkušeně šanci proměnil. A když zakrátko nato přidal stejný hráč jesle přímo brankářovi, zdálo se být rozhodnuto. Soupeř tak musel už deset minut před koncem nasadit k power-play a pokusit se s výsledkem něco udělat. Jeho hra v početní převaze ale byla jakási pomalá a tak k nějakému drtivému tlaku na naši branku vůbec nedošlo. Naopak při jednom z našich brejků si Petr Táborský všiml špatného postavení soupeřova brankáře-útočníka a střelou do odkrytého kouta branky zvýšil naše vedení. Saňaři tak rezignovali, jejich brankář se vrátil na místo a zápas se v klidu dohrával. V jeho závěru se objevila ještě kaňka na naší hře, když podélnou přihrávku přes naše trestné území nikdo nezachytil a na zadní tyči stojící útočník pohodlně dorážel do prázdné branky.

Blue Flames A : Mostárna Hustopeče  7:6 (3:3)  Žúbor 4, Táborský 2, Vrána

Jestliže se v prvním zápase muselo na první branku čekat přes čtvrt hodiny, teď se čekalo necelé dvě minuty. Běhaví hráči soupeře vypíchli naši rozehrávku na půlce, po bleskovém úprku rychle rozvlnili síť v naší brance a ukázali nám, co od nich můžeme čekat. Že v tomto zápase nějaká gólová nuda hrozit nebude ukázal vzápětí náš špílmachr Petr, když po kombinaci doťukl míč do branky. A vzápětí jsme otočili skóre, když zničující bodlo Mišo Žúbora z přímého kopu přistálo soupeřovu brankáři mezi jeho hlavou a břevnem. Soupeřem však tento obrat ve skóre vůbec neotřásl a naopak on začal třást s námi. Rychlejším a živějším pohybem nutil naše v tento čas poněkud zkoprnělé hráče k chybám v rozehrávce a z toho plynoucí rychlé akce na naši branku. Navlas podobnými akcemi postupně opět otočil skóre ve svůj prospěch a to Roman v naší brance ještě několik vyložených šancí chytil. Naštěstí jsme se z této největší herní krize dnešního dne postupně vymanili a hru postupně vyrovnali. Nakonec jsme vyrovnali i skóre, když se podruhé nechytatelně prosadil Mišo Žúbor.

O přestávce jsme si řekli, že nesmíme pouštět hráče soupeře do rychlých brejků, jenže tak jednoduché to nebylo. Hbití mládežníci z Hustopečí nám nadále zatápěli a nedávali nám v obraně vydechnout. Naštěstí si už osud druhého poločasu bral do svých rukou, vlastně kopaček, Mišo Žúbor a po jeho akci a střele do tyče dorážel Honza Vrána do prázdné branky. Jenže Hustopeče dokázaly opět vyrovnat a až tehdy jsme si všimli, že všechny soupeřovy branky střílí jen jeden hráč. Naši obránci si jej začali víc všímat, jenže tento se projevil jako téměř nepolapitelný. I my jsme však měli v tomto zápase nepolapitelného fantóma a tím byl Mišo. Zakrátko totiž vyslal na soupeřova brankáře další projektil a ten nestačil včas zvednout ruce. Soupeřův zrzavý snajpr, nápadně připomínající svými kličkami  před brankou Vojtu Šlapáka, se však nenechal zahanbit a po uvolnění se znovu srovnal skóre. Potom jsme už ale dokázali odskočit zásluhou Petra a znovu Miša na rozdíl dvou branek. Hlavně Mišova rána zdálky přímo do horního růžku soupeřovy branky byla excelentní. To se ukázalo jako rozhodující, protože soupeřův ranař dokázal už jen snížit střelou z první po rohovém kopu. Hustopeče ještě nasadili k power-play, jenže to už zbývala jen asi minuta do konce a nic zásadního se na hřišti už neudálo.

Poprvé jsme tak dokázali vybojovat ze dvou zápasů plný počet bodů a hned poskočili na 4.místo v tabulce. Dnes to bylo hlavně zásluhou špílmachra Petra a střelce Miša, kteří ze 12 nastřílených gólů jich sami vstřelili 9. Samozřejmě i ostatní makali na 100% a tak můžeme být s dneškem spokojeni.

1. Blue Flames A : Kickers 09 A  6:6 (2:3)  Beránek 2, Táborský 2, Vrána, Pokorný

Na druhé jarní dvoukolo se sešla silná sestava do pole plus Traki do branky, který na zápasy dorazil přímo z Jeseníků. Prvním soupeřem byl nováček Kickers, který ale jako nováček rozhodně nevystupuje a je nejlépe střílejícím týmem celé soutěže. Začátek ale vyšel nám. Snad po dvou minutách si naběhl do uličky Honza Vrána a otevřel skóre. Když si po dalších dvou minutách naběhl na křižnou přihrávku Mara Pokorný a zkušeně překonal soupeřova brankáře podruhé, vypadalo to na hladký průběh. Ten se ale nekonal. Soupeřův útočník totiž zakrátko ze sóla prostřelil Trakiho po zemi a začal získávat herní iniciativu. Hlavně svým neustálým dotíráním a aktivním napadáním nám nedal vydechnout a v naší hře se začaly kupit chyby. Skóre se však dlouho neměnilo, až okolo 20.minuty si soupeřův útočník naběhl na přihrávku z boku a z první placírkou prostřelil obránce a brankáře zároveň. Chvíli nato přišel pro nás nejhorší okamžik celého dvoukola. Traki prošvihl okamžik vyběhnutí na dlouhou soupeřovu přihrávku a byl padáčkem překonán. Okamžitě se na něj snesla sprcha nadávek a tenhle okamžik rozklížil na dlouhou dobu hru celého týmu. Kickers (anglicky „kopáči“, v tomto jazyce výraz pro fotbalistu) byli na koni, naštěstí už žádnou šanci nevyužili včetně 10m kopu a tak jsme šli o poločase na lavičku jen s jednogólovým mankem, zato ale s náladou na bodu mrazu.

To se projevilo i na začátku druhého poločasu. Naše hra byla hodně nepřesná, na to Kickers čekali a z vypíchnutých přihrávek pádili na naši branku. Když krátce po sobě dvě sóla skončily míčem v naší brance a soupeř nás stále mačkal, vypadalo to na debakl. Potom se na nás ale usmálo štěstí. Rána Michala Beránka zdálky škrtla po cestě o soupeřovu nohu a brankář padající už na druhou stranu na míč nedosáhl. Jenže chvíli na to soupeř obstřelil našeho obránce, Traki uviděl míč pozdě a bylo to zase o tři branky. Naštěstí to byl pro nás poslední smolný okamžik v tomto zápase. Obrana Kickers nebyla tak pevná jako jejich útok a hlavně Petr Táborský toho dovedl využít. Sám vymotal celou obranu a snížil. Krátce nato přišla další Michalova šťastná branka, když jej prudká přihrávka z boku trefila na stojnou nohu a od ní se míč pomalu dokutálel do opačného rohu než stál brankář. To nás nabudilo, vrhli jsme se do náporu a po kombinaci Petr vyrovnal. Další naše šance už ale soupeřův brankář pochytal, naopak nám ještě zatrnulo, když Traki opět předvedl svůj „odhad“ při vybíhání, soupeřův padáček ale tentokrát skončil na stěně haly. A pak se už pískal konec zápasu, po svém průběhu asi se spravedlivou remízou.

Blue Flames A : Tango C  10:2 (2:0)  Vrána 3, Žúbor 3, Táborský, Pokorný, Beránek, Varga

Ve druhém zápase nás čekalo céčko Tanga s ligistou Radimem Slámou v sestavě. Začali jsme tedy pozorně s bráněním už ve středu hřiště, jenže stejně začalo i Tango a tak z toho byla taktická bitva s pobíhajícími dvojičkami po hřišti. První gól vstřelilo Tango, jenže ten nebyl kuriózně uznán. Před brankovou akcí totiž vběhly do hřiště před naši branku děti Ladi Sosnara, Traki si toho všiml, přestal hrát a soupeřův útočník pálil do prázdné branky. Po dohadech rozhodčích mezi sebou se nakonec rozhodlo že branka neplatí a sporný okamžik skončil šťastně pro nás. Ne tak pro Laďu, který se musel věnovat už jen hlídání dětí. Po znovuzahájení hry jsme začali získávat herní převahu, protože soupeřův prvoligista Sláma k sobě neměl v poli rovného parťáka. Hvězdou Tanga se tak stal soupeřův brankář, který skákal jako tygr a dlouho držel vyrovnaný stav. Soupeř měl také nějaké šance, Traki si ovšem tentokrát odpustil excesy s vybíháním a několika důležitými zákroky držel naše čisté konto. Poločasové skóre tak na sebe vzal Petr Táborský, který po uvolnění se před brankou nedal brankáři žádnou šanci a hned nato předložil tutovku před prázdnou branku Honzovi Vránovi. Poločas tak skončil za naší převahy, výborný soupeřův brankář se už ale překonat nenechal.

Druhý poločas začal tak, jako ten první skončil, začaly ale padat branky. Střelecké slovo si vzal hlavně Mišo Žúbor a skóre začalo narůstat. Všechny branky začaly padat po vypracovaných akcích téměř až do branky, protože soupeř přestal v obraně stíhat a brankář už na vše nestačil. Dopředu ještě hráli  jakžtakž, Traki ale žádný míč za sebe nepustil. Skóre tak narůstalo jen na naší straně a postupně se zapisovali všichni hráči. Efektní byl hlavně gól Mišo Žúbora z rohu hřiště, když se jeho pomalá ale nechytatelná střela kutálela po brankové čáře a po ťuknutí od zadní tyč zapadla jako kulečníková koule do branky. Za stavu 7:0 přišel ke slovu i soupeř, dvěma slepenými góly snížil, to ale od něj bylo vše. My jsme naopak už i bez Petra postupně zvýšili až na konečnou desítku. Šťastným střelcem desátého gólu se stal Honza Vrána.

Dnes tak máme čtyři body a skok o dvě místa v tabulce nahoru. Díky 16 nastříleným gólům jsme taky na druhém místě střelecké tabulky. Nejdůležitější okamžik byl zřejmě v prvním zápase, kdy jsme se dokázali zvednout z chvilkové herní krize a vyrovnat téměř ztracené utkání.

1. Přes zimní přestávku žádné velké změny v klubu nenastaly. Zaznamenali jsme jen dva odchody. Dětský doktor Tomáš Piler dostal místo v nemocnici Jihlavě a odtamtud by se mu už těžko dojíždělo na futsal do Brna a sbohem futsalu dal Jožo Žúbor. Takže dík patří oběma za odvedenou práci pro Blue Flames a oba mají samozřejmě otevřené dveře pro případný návrat. Posila nepřišla žádná. S myšlenkou přestupu k nám si docela vážně celý leden pohrával Aleš Brychta ze Stones of  Madeira, nakonec si to ale rozmyslel a naši obranu neposílil. Každé úterý v lednu jsme chodili na tréninkové zápasy se Slovanem, ten nás většinou vyučil, a jestli jsme si z toho vzali nějaké ponaučení do jarní části naší soutěže, to ukáže už únor.

Blue Flames A : Stones of Madeira A  5:1 (2:1)  Vrána 2, Táborský, Beránek, Žúbor

Před prvním jarním zápasem se objevila nečekaná komplikace v brance. Původně domluvený Roman nakonec vůbec nedorazil do Brna, Traki odjel trénovat na lyže a tak do branky musel Pepa, který se tak určitě stal nejstarším hráčem okresního přeboru v této sezóně. Do pole naopak nastoupilo osmičlenné komando v čele s Petrem Táborským. A proti nám „Stouni“ s Alešem Brychtou. Věděli jsme, že je musíme porazit, jinak by se nám Aleš poškleboval snad celé jaro. Začali jsme proto aktivně a neustálým pohybem a presinkem jsme od začátku získávali herní převahu. A brzy přišly i šance, jenže díky našim spalovačským schopnostem a výbornému soupeřovu brankáři se skóre dlouho nehnulo. Až přišla ukázková spolupráce Táborský – Vrána před soupeřovou brankou a konečně jsme se ujali vedení. Když si po chvíli tito borci spolupráci zopakovali v obráceném gardu, vedli jsme už o dvě branky. Jenže to bychom nebyli my, abychom ze zápasu neudělali drama. Stačil brejk po straně, přihrávka na neobsazeného hráče před naší brankou a už to bylo zase jen o gól. A protože naši útočníci už žádnou svoji šanci neproměnili, skončil tak o gól celý poločas.

Druhý poločas byl herní kopií toho prvního, začaly ale padat branky. Naši útočníci poznali, že nejen ťukesem až do branky ale i přesnými střelami se dá zvýšit skóre a začali jednat. Nejdříve napřáhl na hranici trestného území Honza Vrána a jeho střela zaplula od tyče do sítě a krátce nato udělal to stejné Michal Beránek. Tím jsme najednou odskočili na tři góly a vlastně rozhodli zápas. Stouni totiž působili už trochu unaveným dojmem a na zvrat neměli. My jsme měli ještě spoustu šancí, žádnou ale neproměnili a tak k závěrečnému gólu nám musel pomoci soupeř. Odhodlal se totiž k power-play, zahrál ji ale stejně jako ji hrajeme my. Nejenže branku nevstřelil, naopak nepřesnou přihrávkou nabil Mišo Žúborovi a ten neměl problém vstřelit závěrečný gól do prázdné branky.

Blue Flames A : Panama A  2:4 (1:1)  Táborský, Žúbor

Ve druhém zápase nás čekala obávaná Panama. Od začátku zalezla před svoji branku a čekala na příležitost k brejkům. My jsme jí ale obezřetnou hrou dlouho nedávali nějakou příležitost a tak se hrálo za naší mírné převahy, která ale končila před soupeřovým trestným územím. Pak ale přišla lety opakovaná situace: naše nepřesná přihrávka a bleskový soupeřův brejk končící přihrávkou na zadní tyč na neobsazeného hráče. V prvním poločase se tato hororová situace už naštěstí neopakovala, naopak Petr Táborský vymíchal soupeřovy obránce i brankáře a vyrovnal do prázdné branky. Poločas tak skončil na futsal hubeným skóre.

Ve druhém poločase už nám štěstí nepřálo. Na velký fotbal musel odejít špílmachr Petr Táborský a místo něj nastoupil Tomáš Sedlinský. Ten ale vydržel na place jen pár minut a kvůli zlomené zánártní kůstce musel odstoupit. Když chvíli nato obdržel Milan Kouřil při souboji ránu loktem mezi žebra, byli jsme najednou oslabeni o dva hráče. Panama vycítila příležitost a dvěma brejkovými akcemi utekla na 1:3. Mišo Žúbor sice po pěkné otočce snížil, na zvrat to ale nestačilo. Konec zápasu se rychle blížil a tak jsme museli sáhnout k power-play. Toto je ale v našem podání víc než risk a ani dnes nám to nevyšlo. Panama jen bránila a čekala na příležitost k brejku. A dočkala se, nepřesnost v naší rozehrávce opět přišla a Panama úprkem na naši prázdnou branku potvrdila naši další prohru s nepříjemným soupeřem.

 TEAM  A                                                             TEAM  B

1. P. Táborský           13                                      1. P. Táborský              23

   M. Žúbor                13                                      2. V. Šlapák                 18

    J. Vrána                13                                      3. J.  Nejezchleba         14

2. M. Beránek             8                                       4. A. Podhrázský            6

3. T. Sedlinský            6                                          M. Kouřil                    6

4.  J. Nejezchleba        5                                       5. T. Sedlinský              5

5. M. Pokorný             4                                       6. O. Chromečka            4

6. T.  Piler                  2                                           D. Mendel                 4

    G. Varga                2                                           A. Faltýnek                4

    A. Faltýnek             2                                       7. J.  Vrána                   3

7. L. Neugebauer        1                                           D. Fatrdla                  3

    J.  Žúbor                1                                       8. M. Sosnar                  1

                                                                             M. Dilhof                   1

                                                                             M. Beránek                1

TEAM  A + B 

1. P. Táborský            36 ( 13 + 23 )

2. J.  Nejezchleba       19 (  5  + 14 )

3. V. Šlapák               18  (  0 + 18 )

4. J.  Vrána                16 ( 13 +  3  )

5. M. Žúbor                13 ( 13 +  0  )  

6. T. Sedlinský            11 (  6  +  5  )

7. M. Beránek              9  (  8  +  1  )

8. A. Faltýnek              6  (  2  +  4  )

    A. Podhrázský          6  (  0  +  6  )

    M. Kouřil                 6  (  0  +  6  )

9. M. Pokorný              4  (  4  +  0  )

    O. Chromečka          4  (  0  +  4  )

    D. Mendel                4  (  0  +  4  )

 10. D. Fatrdla                 3  (  0  +  3  ) 

 11. T. Piler                     2  (  2  +  0  )

       G. Varga                  2  (  2  +  0  )

 12. L. Neugebauer          1  (  1  +  0  )

       J.  Žúbor                  1  (  1  +  0  )     

      M. Sosnar                  1  (  0  +  1  )

      M. Dilhof                   1  (  0  +  1  )

Áčko si dalo před sezónou cíl vyhnout se sestupovým starostem a hrát v lepším středu tabulky. Před startem se docela dobře posílilo a z kádru nikdo neodešel. Do podzimu jsme tak chtěli vystartovat v plné síle, jenže se objevil nečekaný protivník, a to velký fotbal. Protože na rozdíl od loňska, kdy jsme všechny zápasy hráli ve stejný termín dopoledne, tentokrát vycházely naše zápasy většinou na dobu po obědě. A to se hádalo hlavně s termíny zápasů Rajhradu a Radostic, za které naši hráči hrají velký fotbal. Bylo to znát už při prvním zápase, kdy přišlo jen sedm hráčů a to ještě polovina musela zaskočit z Béčka. V takovém počtu hrát dva zápasy po sobě ve futsalovém okresním přeboru už prostě nejde. Ve druhém hracím dni to bylo totéž. První zápas v plném počtu hráčů a výsledkem byl smetený soupeř. Poté odchod několika hráčů na velký fotbal a jasně prohraný druhý zápas. Na třetí hrací den jsme přišli konečně ve velkém počtu a opět jsme se nestačili divit. Protože někteří hráči se ten den viděli poprvé, byla z toho v prvním zápase nesourodá hra a prohra s posledním v tabulce. Ve druhém zápase si to už naštěstí všechno sedlo a byla z toho pro změnu jasná výhra. Další hrací den to už byla personální katastrofa. 27.října nám kvůli velkému fotbalu chyběla skoro celá kompletní sestava, naštěstí ten den výborně zaskočili béčkaři a taky manažer Martin, který po prvním zápase zbylé hráče Áčka rozvážel přímo na zápasy ve velkém fotbale. Kupodivu jsme ale ten den získali díky výhře a remíze nejvíc bodů za celý podzim. Potom přišel listopad, konec velkého fotbalu a konečně pravidelná docházka hráčů na zápasy. Jenže v polovině měsíce se postavila nad hřištěm gumová hala a na nás jakoby zase padla gumová deka. V hale už poněkolikáté jako bychom ztratili fyzičku a herní myšlení. Letos jsme naštěstí dokázali tohle prokletí po třech prohraných zápasech zlomit vydřenou výhrou nad Gladiátory a poslední podzimní zápas už byla z naší strany pěkná podívaná.

Když se podíváme na výkony hráčů, musíme na první místo dát Petra Táborského. Divizní útočník z velkého fotbalu dokáže prodat svoji techniku i na malém hřišti s malým míčem a je to on, kdo určuje systém naší hry. Samozřejmě i dobře střílí a je nejlepším střelcem Áčka i Béčka. Na druhém místě se může vyjmenovat týmová osa Roman Švrčina – Marek Pokorný – Michal Beránek – Honza Vrána – Michal Žúbor – Jirka Nejezchleba. Když se tahle sedmička sejde, je úspěšný výsledek (téměř) zaručen. Další v řadě jsou borci, kteří toho díky velkému fotbalu na podzim mnoho neodehráli. Obránci Gabo Varga, Pavel Sádlík, Lukáš Neugebauer, Laďa Sosnar a Jožo Žúbor se ukázali jen na pár zápasů, jejich přínos byl ale znát. Nejvíc zaujal novic v sestavě Gabo, v závěrečných zápasech i Pavel. A velkou stopu po sobě na podzim nechali i béčkaři. Díky věčným omluvenkám kmenových áčkařů se dostali na hřiště víc než se čekalo a překvapili. Pokud chytal Traki, tak se neprohrálo, v obraně si pár zápasů odkopal Olda Chromečka a v útoku si párkrát zavzpomínal na střeleckou slávu Tomáš Sedlinský. Několikrát zaskočili i Adam Faltýnek, Tomáš Piler a mladá naděje Dan Fatrdla.

A jaká byla naše hra? Asi jako počasí v dubnu. Byly zápasy, kdy od začátku bylo jasné, že si soupeř odveze velkou nálož a párkrát jsme si velkou nálož odvezli my. Máme vyrovnanou bilanci 7 výher, 7 proher a jen jednu remízu. A taky nám patří  7.místo. Na naší hře byl znát velký vliv klasického fotbalu. Téměř všechny naše akce byly postupné útoky, herní futsalové signály u nás byly spíš dílem náhody. Dokonce jsem párkrát viděl i dlouhé nákopy jako někde v anglické lize. Pokud jsme tento zmenšený fotbal hráli rychle a přesně, mělo to výsledky. Jestli ale někdo proti nám nasadil futsalovou taktiku, většinou jsme neměli protizbraň (hlavně Helas C). Takže recept na úspěch je jednoduchý: přestat hrát fotbal a začít hrát futsal. Jedna dobrá zpráva už tu je: Borci z rajhradského béčka slíbili, že na jaře už budou dávat přednost futsalu před fotbalem. No uvidíme. Třeba se přidají i hráči z Radostic. V obraně nastalo oproti loňsku mírné zlepšení, díky novým posilám se zlepšila hlavně organizace hry. Pár výbuchů samozřejmě ještě přišlo, hlavně s Helasem a s Orly, nicméně už to byly přijatelné prohry.

Pár statistických zajímavostí: Áčko nastřílelo na podzim 70 gólů (průměr 4,66 branek na zápas) a je tak třetím nejlépe střílejícím týmem. Naproti tomu obdrželo 66 branek (průměr 4,4 na zápas) a v tomto je na 11.místě. Oproti loňsku je to mírný pokrok, tehdy jsme byli na 14.místě. Máme taky hned tři nejlepší střelce. Petr Táborský, Mišo Žúbor a Honza Vrána nastříleli shodně 13 branek. Pomyslná cena pro nejlepšího střelce by ale asi patřila Honzovi, protože se dokázal trefit v devíti zápasech. Před sezónou k nám přišla taky spousta nováčků. Když pomineme Miša, který už za nás hrál minulou zimu, tak největší stopu za sebou nechal Jirka Nejezchleba. Rtuťovitý rváček svým živým projevem rozčeřil naši už trochu stojatou hru a přesně takového hráče jsme potřebovali.

Do jarní části vstoupíme 8.února, ale už od 7.ledna začínají pravidelné úterní tréninky od 19.30 na Okruhu. Takže si slíbíme, že tam budeme chodit v co největším počtu aby se naplnila slova jednoho z našich soupeřů: “Až se ti fotbalisté z Blue Flames naučí hrát futsal, budou hned o soutěž výš“.