Blue Flames A : Agromeli B  8:1 (4:0)  Vrána 2, Žúbor 2, Beránek, Kabát, Sádlík, Faltýnek

Na první zápas s posledním týmem tabulky jsme se sešli v sedmi hráčích do pole a s Pepou v brance, který se díky výbornému výkonu minulý týden nominoval do branky i dnes. Zápas jsme ale začali jaksi ospale. Časný termín nám nějak neseděl a tak probuzení muselo přijít od soupeře. Už po dvou minutách musel Pepa vyrážet první tvrdou ránu a za další dvě minuty zasvištěla další jedovatá střela těsně okolo naší pravé tyče. Uklidnění do naší hry přinesl Michal Beránek. V 7.minutě vystřelil slabou křížnou ránu, zato ale nepříjemně skákavou, tato přeskočila brankářovy ruce a zapadla od tyče do sítě. A za další minutu se Beris uvolnil na pravé straně přes dva hráče, nahrál Honzovi Vránovi před prázdnou branku a ten už nemě problém dopravit míč do sítě. Potom ale hra upadla do podprůměru a jen čas od času se oba týmy dostaly do šance, které likvidovali oba brankáři. Víc práce měl kupodivu Pepa. Ve 14.minutě vytěsnil střelu, která mířila do horního růžku a z následného rohu soupeř netrefil odkrytou branku. V 18.minutě ztratil  Beris zbytečně míč na půlce, následné soupeřovo sólo ale bravurně zlikvidoval Pepa. Za další dvě minuty jsme se dočkali třetí branky. Martin Kabát výborně obešel dva soupeřovy obránce a předložil Honzovi Vránovi gólovou nabídku, která se nedala odmítnout. Dvě minuty před přestávkou náhral soupeřův obránce na půlce přímo na nohu Mišo Žúborovi, ten udělal tři kroky vpřed a svým nekompromisním bodlem k tyči uzavřel skóre prvního poločasu.

I druhý poločas jsme začali jaksi ospale a tentokrát se nám to nevyplatilo. Ve 27.minutě přišla křížná přihrávka vzduchem na úplně zapomenutého útočníka před naší brankou a tentokrát už byl Pepa bezmocný. Naštěstí to bylo jediné potrestané okno naší obrany v tomto zápase. Další soupeřovy nájezdy už byly nepřesné a i naše obrana si dala pozor. Hru jsme postupně vyrovnali a ve 33.minutě jsme se dočkali dalšího gólu. Martin Kabát si narazil s Honzou Vránou a tváří v tvář brankáři mu šoupl míč přesně k tyči. Soupeřova snaha o zvrat tak postupně upadala a my získávali jistotu, hlavně díky Pepovi v brance, který vše řešil s klidem a přehledem. Ve 39.minutě si dovolil i on, když výkopem přes celé hřiště ohrozil soupeřovu branku. Naše herní převaha gradovala v poslední pětiminutovce. Ve 46.minutě se pěkně uvolnil Beris u levé lajny a nahrál před branku nabíhajícímu Pavlu Sádlíkovi. Ten si dal záležet a střelou od tyče do sítě nedal brankáři žádnou šanci. Za další minutu se uvolnil před soupeřovou brankou Mišo Žúbor a tentokrát nikoliv bodlem, ale placírkou mezi brankářovy nohy zvýšil skóre. A za další minutu se dočkal i Adam Faltýnek, když obešel dva protihráče a přesnou křížnou střelou do kouta branky se i on zapsal do střelecké listiny.

Zápas tak skončil naším (povinným) vítězstvím. Po matném začátku jsme se stali pány na hřišti, vyhrát jsme ale proti poslednímu museli. Těžší soupeř ale na nás teprve čekal.

Blue Flames A :SOŠ OOM   6:2 (2:2)  Žúbor 4, Vrána, Beránek

Že náš další zápas bude mít rychlý spád, ukázal už jeho začátek. Hned v první minutě měl Pepa ostrý zákrok a z protiútoku jsme nedokázali při závaru ani natřikrát dokopat míč do soupeřovy branky. Soupeř hrál jako vždy svoji jednoduchou hru s přímým tahem na branku a gólu se dočkal poměrně brzy, ve 4.minutě prudkou ránou z boku nad Pepovo rameno. To nás poznamenalo a prvních deset minut nás měl soupeř pod tlakem. V 6.minutě jsme měli obrovské štěstí, když soupeřův útočník netrefil naši odkrytou branku. Hra se postupně vyrovnávala, naším nejzaměstnanějším hráčem byl ale stále Pepa. Zčistajasna zahřmělo v 11.minutě, když Mišo napřáhl k ráně z 15 metrů, jeho střelu lehce škrtl protihráč a ta se zastavila až pod břevnem soupeřovy branky. Potom se ale znovu zaskvěl Pepa, když vyřešil dva závary před svojí brankou a vzápětí včasným scvaknutím noh vytlačil dalekonosnou ránu na tyč. V 17.minutě nastřelil Honza z boku břevno a minutu nato jsme kopali roh. Honza z něj našel nohu nekrytého Miša a ten z první získal pro nás vedení. Ne však na dlouho, protože minutu nato vznikla obrovská díra v naší obraně, ze které rezultovalo soupeřovo sólo, dlouhá klička Pepovi a střela do naší opuštěné branky. A chvíli nato soupeřův hráč po sólu od vlastní branky po levé lajně jen těsně minul naši branku. Ve 22.minutě nastřelil Martin Kabát tyč a chvíli nato promáchl soupeřův brankář centr a poranil si rameno, což jej zřejmě ve druhém poločase dost limitovalo.

Druhá půle se hrála nečekaně podle našich not. Ve 27.minutě napřáhl Beris ke střele zdálky, před brankou ji dokonale tečoval Honza a zničehonic jsme vedli! „Sošóm“ začali nečekaně pomalu odpadávat a za dalších pět minut jsme se dočkali už dvougólového vedení. Adam vybojoval v rohu hřiště přes dva obránce míč, přihrál jej Berisovi a ten střelou vedle brankářovy nohy skóroval. Potom následovala gólově hluchá pětiminutovka, stále se však bylo na co dívat, hrálo se nahoru – dolů. Ve 37.minutě unikl Beris po lajně, před branku si šikovně naběhl Mišo a Berisovou přesnou přihrávkou nepohrdl. To nás samozřejmě povzbudilo a minutu nato zvonilo za soupeřovým brankářem čtyřikrát železo. Nejprve Mišovo dalekonosné bodlo absolvovalo trasu levá tyč – pravá tyč – ven, z odraženého míče jsme dvakrát po sobě napálili břevno. Soupeř si vzal vzápětí time-out a my se duševně připravovali na jeho hru v šesti. Nic takového se ale kupodivu nestalo a tak jsme si dál udržovali malý herní a velký gólový náskok. Skóre se měnilo už jen dvě minuty před koncem. Mišo se dostal na soupeřově polovině k odraženému míči a nekompromisně uzavřel skóre. Obávaného soupeře jsme tak tentokrát jasně přehráli.

Dnešní výkony a výsledky jsou rázným vykročením k záchraně. Pochvalu zaslouží především Pepa za výkon v brance, jeho klid a jistota se přenesla i na ostatní. V poli řídil hru především Michal Beránek a střelecky se dnes zaskvěl Mišo Žúbor. Dobře ale dnes hráli všichni. Ještě se sluší připomenout, že sedmým hráčem, který se nezapsal do střelecké listiny ale zato dobře řídil obranu, byl Jirka Pavlíček.  

Blue Flames A : Gladiators B  2:4 (1:2)  Beránek, Pokorný

Před startem Áčka v jarní části okresního přeboru se objevil nečekaný problém na místě brankáře. Plánovaná jednička Roman odcestoval na lyžařský kurs, Traki byl taky na lyžích, a tak do branky musel Pepa. Ten měl sice trochu obavy, průběh zápasů ale ukázal, že obstál. Svoji premiéru v našem týmu absolvoval Jirka Pavlíček z Květnice. V prvním zápase nás čekalo béčko Gladiátorů, proti kterým se nám už léta dost špatně hraje. Tentokrát se nás ale sešlo dost (nehraje se velký fotbal!), a tak jsme začali aktivně a hrálo se převážně na půlce Glads. Brzy jsme byli za svoji aktivitu odměněni vedoucím gólem Michala Beránka a měli i další šance. Ty už jsme ale neproměnili, hlavně zásluhou soupeřova brankáře. Glads trpělivě bránili a čekali na svoji šanci v podobě rychlých brejků. A do poločasu se dvakrát dočkali. Jednou po klasickém brejku, kdy doťukali míč až do naší sítě a podruhé při střele zdálky, kdy míč těsně před Pepou nechytatelně tečoval soupeřův útočník. Poločas tak skončil naším jednogólovým mankem.

Do druhého poločasu jsme šli s tím, že musíme hlavně eliminovat soupeřovy nebezpečné brejky a být důraznější v útoku. Jenže to dopadlo přesně obráceně. Při jednom z dalších brejků Glads strhl zezadu Jirka Pavlíček unikajícího soupeřova hráče a okořenil si tak svoji premiéru červenou kartou. Naše následné dvouminutové oslabení jsme ubránili, Glads se ale stejně dokázali prosadit. Jednak dík naším chybám v rozehrávce a taky díky svojí přesné kombinaci nám dvěma dalšími góly utekli a nám nezbylo než nasadit k power-play. Z ní jsme však vytěžili jen nastřelenou tyčku. V závěru ještě snížil Mara Pokorný po přesné kombinaci na 2:4, to už ale byla jen kosmetická úprava výsledku.

Blue Flames A : Saňaři Sokolnice A  5:3 (2:3)  Varga 3, Žúbor 2

Další zápas s lídrem soutěže nezačal pro nás nijak skvěle. Saňaři ukázali, proč jsou v čele tabulky a po přesných střelách brzy vedli 2:0. Potom se poprvé prosadil Mišo Žúbor a svoji typickou pumelicí propálil nikterak jistého soupeřova brankáře. Tentýž hráč se prosadil i podruhé, tentokrát technicky a bylo vyrovnáno. Saňaři se však zahanbit nenechali a do konce poločasu si vzali vedení zpět.

Druhý poločas bylo sólo Gabo Vargy. Ten přišel jen na tento zápas, stal se ale naším hrdinou dne. Gabo si totiž z obrany nabíhal do střeleckých pozic a pálil, a většinou přesně. Soupeř na tohle přečíslování nedokázal reagovat a tak Gabo postupně třikrát  rozvlnil síť za brankářem Saňařů. Soupeři so to pochopitelně nechtěli dát líbit, jenže Pepa v brance se rozchytal k vynikajícímu výkonu a několikrát tým podržel. A tak jsme vyválčili vítězství s vedocím týmem soutěže!

P.S. Velký dík Honzovi Vránovi za zpravodajství k zápasům! J  

Že Áčko nepůjde do letošních podzimních bojů silnější než na jaře se předem vědělo, že ale skončí třetí od konce se nečekalo. A můžeme si za to hlavně sami, i když ne úplně všichni. Na vině je především děsivá hráčská neúčast na zápasech, vždyť do konce října jsme hráli maximálně s jedním hráčem na střídání (vlastně ne, na jeden z osmi zápasů jsme měli střídače dva). Naše početná soupiska tak byla silná jen papírově…

Ale popořadě. Už první podzimní dvojkolo bylo hráčský propadák, když jsme přišli jen s jedním hráčem na střídání, a to ještě tři měli okolo 50 let. Dvojitý debakl byl logickým výsledkem. V dalším dvojkole jsme se v celkově čtvrtém zápase dočkali jednoho hráče na střídání a ejhle, hned z toho bylo jasné vítězství. Manažer Martin dělal všechno možné, aby dostal hráče na zápasy, hráči slibovali, ale na třetí dvojkolo zůstal na střídání opět  jen on sám. Samozřejmě že nás o něco málo početnější, zato ale mladší soupeři uběhali a přehráli. Vrchol neúčasti přišel na konci října, kdy jsme přišli opět bez hráčů na střídání, protože Martin už měl sádru na noze a jiní hráči prostě nebyli. Sice jsme v prvním zápase nečekaně porazili RIP, do druhého zápasu proti snad osmi dorostencům z Helasu jsme už neměli sílu a chuť nastoupit. A tak nás potkala kontumace z důvodu malé účasti, v takto vysoké soutěži věc celkem nevídaná.

Na začátku listopadu se zablýsklo na lepší časy, protože konečně dorazili ti, od kterých se čekaly lepší výsledky, a hned se to projevilo dvěma slepenými výhrami. Byl to ale opravdu jen záblesk. Na další dvojkolo totiž přišla armáda deseti hráčů (protože už skončily fotbalové soutěže!) a to byl druhý extrém, protože každý z těch deseti chtěl samozřejmě hrát. Kvůli neustálému střídání se tak skoro nikdo nedostal do herního tempa a výsledkem byl bod za remízu ukopanou v poslední minutě druhého zápasu. V posledním zápase si svůj kalich hořkosti vypil Traki, který díky nataženým vazům šetřil měsíc koleno a jeho tréninkový výpadek se podepsal pod dvě obdržené branky a prohře o jeden gól. Výsledkem všeho je tak třetí místo od konce a ztráta pěti bodů na první nesestupové místo. 

V první řadě je tomu na vině především nedocházení na zápasy. Každý si přece může zjistit hrací termíny a podle toho se zařídit a udělat si volno. Spousta lidí dává přednost velkému fotbalu, za který dostávají i nějakou odměnu. Ten ale s našimi termíny zase až tak moc nekolidoval. Spíš to vypadá na šetření se před fotbalem a neriskovat na futsale nějaké zranění či pozápasovou únavu. To se ale má říci před sezónou, aby se mohli hledat jiní hráči do zápasů. Jiný případ je nejmenovaný talentovaný hráč, který má občas – jak to jen napsat – jiné zájmy než je futsal. Další věc je spousta zraněných či nemocných hráčů, taková pohroma jako letos na podzim nás ještě nepostihla. Jen pro přehled: Mišo Žúbor – operace kolena, chyběl už od jara, hrál ale už poslední podzimní zápas, Michal Beránek – hraje na vlastní riziko, mohl hrát jen třikrát, Olda Chromečka – naštípnutý palec na noze hned z prvního zápasu, nehrál do poloviny října, Gabo Varga – potíže s břišními svaly a potom obratlová ploténka, nehraje od začátku listopadu, Martin Dilhof - -zlomená zanártní kost od poloviny října, Honza Vrána – od začátku listopadu pochroumané vazy v kotníku a nehraje doteď,  Traki – měsíc natažené vazy v koleně, Adam Podhrázský – od konce listopadu pochroumaný kotník, zatím nehraje. A to jsou jen ta zranění, která brání ve hře.

Objevil se tady ještě jeden zvláštní fenomén, a to je omluvení se těsně před zápasem. Je sice slušné se omluvit kvůli neúčasti, dvě hodiny před výkopem to ale nemá valnou cenu, protože Martin už nějakého hráče navíc těžko sežene. Je lepší napsat alespoň den předem, jak to je. Neomluvitelné je ale to, že někdo Martinovi vůbec neodpoví na zvací SMS k zápasu, nebo dokonce potvrdí účast a pak nepřijde, což se už taky stalo.

Někteří hráči nechodili, jiným patří docházkové absolutorium. Hlavně těm starším. Nejvíc uznání si zaslouží Mara Pokorný a Martin Dilhof.  Mara i ve svém věku řídil nedocházkou zdecimovanou obranu a chodil, i když ho třeba odpoledne čekal zápas ve fotbale někde daleko od Brna. Martin toho letos nahrál jako snad ještě nikdy. Když nechodili mladí, nastoupil na hřiště on, několikrát vydržel bez střídání celý zápas a střílel i góly. Jenže tuhle námahu už nevydržely jeho kosti, přesněji řečeno jedna a Martin tak 19.října odehrál svůj zatím poslední zápas. Kdy nastoupí k dalšímu neví ani on sám. Poctivě chodil i Traki, ten ale musel, protože Roman si odpykával svůj jarní úlet v Béčku. Slušnou docházku měli Honza Vrána, Jirka Nejezchleba a Adam Podhrázský, tím to ale končí.

Naše hra se odvíjela od toho, kdo a kolik nás došlo. Když nás bylo málo, mohli jsme jen čekat, co soupeř vymyslí a nikam se s ním nehonit. Občas jsme na některé protivníky vyzráli i ve čtyřech či v pěti. Většinou nás ale soupeři časem unavili a uběhali. Na předposlední hrací den nás zase přišlo moc a to taky nedělalo dobrotu. Ideální sestava se sešla na začátku listopadu, kdy jsme oba soupeře jasně přehráli ve všech směrech. Naše hra se ale oproti loňsku v něčem lišila. Už jsme mezi sebou neměli Petra Táborského, který nám díky svojí technice připravoval šance. Jeho schopnost obejít skoro každého protihráče a utéct mu nám scházela a tak naše hra byla na podzim upracovanější a zpomalená. Tím pádem už letos nejsme na prvním místě v počtu nastřílených branek a jistě ani nebudeme. Jeho úlohu si na sebe měli rozložit jiní, ti ale většinou nechodili…. Roli útočného tahouna tak na sebe musel vzít Jirka Nejezchleba, který nám svojí rychlostí a střeleckou pohotovostí zajistil několik důležitých bodů a zaujal i pozorovatele z jiných klubů. Má to ale jednu chybu, Jirkova účast na zápasech taky není taková, jak by se na mladý talent slušelo. Do svého zranění si odehrál svoje i kapitán Honza Vrána a taky bojovník Adam Podhrázský. Na konci podzimu začali chodit i Jirka a Tomáš Přidalové a naše hra tím dostala jiný šmrnc, jenže bez valného bodového zisku. Pochvalu ještě zaslouží Gabo Varga za nastřílený hattrick do branky RIP. Do posledního zápasu nastoupili už i mládežníci z All in Jirka Hanák a Martin Kabát a hned se střelecky prosadili. Budou u nás na hostování do konce března a vypadá to, že naši hru oživí.

Čeká na nás tak hodně těžké jaro! Bude záležet jen na nás a hlavně na naší  docházce, jak na konci letošního ročníku dopadneme. Zatím to vypadá, že budou sestupovat čtyři týmy, takže to nebude vůbec nic jednoduchého. V případě sestupu by nás čekal pád do 1.brněnské ligy. Tam se nehraje přes zimu, takže by nás zase jen čekaly nahuštěné víkendy na jaře a na podzim a i herně by to byl krok zpět.  V sobotu 21.února nám tak začíná na Okruhu důležitá jarní část.        

Blue Flames A : Stones of Madeira A  3:4 (0:4)  Hanák 2, Kabát

Na poslední podzimní zápas dorazily i dvě nové posily z All in na hostování do konce března, Jirka Hanák a Martin Kabát. Po dlouhé zdravotní pauze se objevil i Mišo Žúbor. Proti nám nastoupili staří známí „Stouni“ v čele s Alešem Brychtou. Začátek zápasu byl hodně nevýrazný. Stouni se zakopali na vlastní polovině a čekali, co na ně vymyslíme. My jsme ale nevymysleli nic zvláštního, protože naše hra byla čitelná a scházel jí moment překvapení. Když už jsme se dostali ke střele, byla buď nepřesná, nebo ji zblokovala soupeřova obrana či zneškodnil brankář. Stouni tak začali vystrkovat rohy v podobě rychlých brejků, které zakládal jejich brankář rychlými výhozy. A po jednom takovém dalekém míči nečekaně udeřilo, když Traki (opět) špatně odhadl vyběhnutí z branky, soupeřův útočník byl u míče dřív a celkem snadno Trakiho přeloboval do prázdné branky. Toto se stalo cca v 15.minutě a zakrátko přišel další Trakiho zářez, když střela z úhlu prolétla mezi jeho rukavicemi a obloukem přistála v protějším horním růžku. To nás dokonale rozhodilo a chvíli nato se soupeř prosadil znovu, když další dalekonosný míč přeletěl našeho obránce a soupeřův nehlídaný útočník jen nastavil nohu na dokonalou teč. A do konce poločasu jsme dostali ještě jednu hořkou tečku, když soupeř vystihl naši nepřesnou rozehrávku ještě na jeho polovině a jeho bleskový protiútok dva na jednoho skončil střelou do naší opuštěné branky. Stouni tak vytěžili za první poločas z téměř ničeho čtyřgólový náskok a my z našich postupných protiútoků vůbec nic.

O poločase jsme si na střídačce vyjasnili, že přece nejsme horší tým než soupeř a že se pokusíme s výsledkem něco udělat, zvlášť když Stouni několikrát za podzim předvedli, že dokáží ztratit i vyhraný zápas. Hned od začátku druhé půle jsme soupeře zatlačili na jeho polovinu a snažili se dobýt jeho branku. Chvílemi to připomínalo hokejový přesilovkový zámek, gól ale dlouho nepřicházel. Soupeř se totiž před svoji brankou zavřel do dokonalé ulity, ze které časem začal vyrážet k rušovým brejkům. Štěstí se na nás usmálo až někdy v polovině druhého poločasu, kdy debutant Jirka Hanák dorazil zblízka míč do branky. To nás povzbudilo a vrhli jsme se do dalšího náporu. Při něm se na pravé straně uvolnil Jirka Přidal a předložil excelentní přihrávku nabíhajícímu Jirkovi Hanákovi, který střelou od tyče do sítě snížil na rozdíl dvou branek. I Stouni měli v této fázi zápasu několik šancí, Traki se však už zaskočit nenechal. Pět minut před koncem nám ještě svitla naděje na úspěšný výsledek, když druhý debutant v týmu Martin Kabát skrytou střelou zdálky zpoza dvou obránců snížil na rozdíl jediného gólu. Bohužel pro nás jsme už potom obranný val Stounů už překonat nedokázali a tak jsme z posledního podzimního zápasu odešli bez bodu.

Tento zápas měl pro nás dobré i špatné stránky. Tou špatnou byl hlavně výkon Trakiho v prvním poločase. Jeho nejistota v brance po šestitýdenní absenci v týmu se přenesla i do zápasu. Další naší nedobrotou bylo proměňování šancí. Pozitivem byl návrat Miša Žúbora po půl roce do sestavy a úspěšný debut hostujících hráčů z All in. Svoji čiperností zapadli hned do sestavy a oba se v prvním zápase zapsali do listiny střelců.   

Blue Flames A : Kalábek B  3:5 (2:2)  T.Přidal 2, Pokorný

Blue Flames A : Kickers  4:4 (2:3)  Beránek 2, J.Přidal, Podhrázský

Po velkých hráčských peripetiích po celý podzim, kdy nás na zápasy chodilo tak akorát, se tentokrát objevilo deset hráčů do pole. Jenže ani to k nějakému velkému bodovému zisku nepomohlo. Protože se při zápasech točilo velké množství hráčů, tak se skoro nikdo nedostal do správného zápasového tempa. Takže v obou zápasech jsme měli jakousi platonickou převahu, která končila na hranici soupeřova trestňáku, kde jsme naráželi na soupeřovu obrannou zeď. Od té se míče odrážely na soupeřovy rychlé protiútoky. Ve skóre byli oba soupeři vždy o krok napřed, takže nakonec jsme byli rádi, když se nám podařilo před pár minut před koncem druhého zápasu vyrovnat a vydolovat z dnešního hracího dne alespoň bod.

Blue Flames B : Barum  6:2 (1:1)  Nejezchleba 3, Chromečka 2, Kouřil

V posledním podzimním zápase, tentokrát na Kounicově, čekal na naše béčko tým Barum, jehož zdobilo druhé místo v tabulce a nejlepší obrana v naší soutěži. Na zápas nás přišlo jen pět do pole, byli to ale hráči, kteří měli chuť běhat. Začátek zápasu byl poměrně vyrovnaný s několika šancemi na obou stranách. Na obou stranách ale stáli bezchybní brankáři, zvlášť Roman několikrát podržel. Barum totiž svoji nátlakovou hrou (a to doslova, protože technikou nějak neoplýval, zato důrazem doslova tlačil míč před sebou) totiž poznenáhlu získával lehkou převahu a my se museli mít neustále na pozoru. Z tlaku soupeře jsme se dostali až po deseti minutách, kdy z naší první akce nastřelil Olda Chromečka tyč. Jenže Barumu se nakonec podařilo gól vstřelit. Prudce nakopnutý míč před naši branku přímo z autu tečoval soupeřův útočník těsně před Romanem a ten neměl šanci zasáhnout. Jestli tenhle hokejový signál měl Barumáci nacvičený nebo to bylo dílo náhody to ví jen oni sami, od tohoto okamžiku jsme ale prohrávali a museli se snažit. A vyrovnali jsme hned po dvou minutách. Jirka Nejezchleba si bleskově narazil míč s Oldou a tváří v tvář soupeřovu brankáři nezaváhal. Od této chvíle se hra vyrovnala a naše šance se začaly množit. Jenže do konce poločasu jsme už žádnou nevyužili. Jednak díky naší nedůraznosti v koncovce a taky díky soupeřovu brankáři, který zaujal mimo jiné tím, že na střely po zemi se nezohýbal či po nich nepadal, nýbrž je všechny vyrážel placírkou mimo nebezpečí. Ještě je nutné dodat, že ani Roman v naší brance do konce prvního poločasu netrpěl nudou z nečinnosti.

Druhá půle začala několika šancemi na obou stranách, štěstí se ale usmálo na nás. Ve 24.minutě se ze strany prodral do střelecké pozice Jirka a jeho prudká rána do tyče se odrazila zpět do brankáře a od něj se dokutálela za brankovou čáru. A za další dvě minuty bylo ještě veseleji. Opět Jirka utekl po lajně a nahrál před branku volnému Adamovi Podhrázskému. Ten místo propálení brankáře ještě přiťukl doleva nabíhajícímu Milanovi Kouřilovi a ten neměl problém ze dvou metrů trefit prázdnou branku. Místo uklidnění ale přišel za další minutu náš obranný kolaps, kdy se při přímém kopu soupeře odněkud od autové lajny rozestoupila naše zeď a Roman přes houf clonících hráčů uviděl míč až těsně před sebou bez možnosti zasáhnout. To byl naštěstí náš jediný chaotický moment v obraně ve druhém poločase a brzy jsme náš náskok opět zvýšili. Ve 30.minutě přišel nádherný křižný pas od Milana na druhou stranu hřiště na nabíhajícího Oldu a jeho střelu nechytatelně tečoval soupeřův obránce do vlastní sítě. A za další dvě minuty se obránce Olda dostal do sólového úniku, který zakončil hokejovým šťouchancem mezi brankářovy nohy. Třígólový náskok nás uklidnil a zápas jsme v poklidu vedli k vítěznému konci. Dobrým pohybem a herní aktivitou jsme nedávali soupeři šanci na zvrat a naopak jsme ještě tři minuty před koncem náskok zvýšili. Jirkova rána z levé strany se otřela o levou tyč a od ní zapadla do pravého kouta branky. Jirka tak svůj dnešní výkon korunoval hattrickem a stal se suverénně nejlepším podzimním střelcem béčka.

Soupeře ze druhého místa v tabulce jsme tak celkem jistě porazili a přiblížili jsme se mu v tabulce na dva body. Největší zásluhu na tom má opět Roman v brance, když znehodnotil soupeřův počáteční nápor a v útoku Jirka, autor už čtvrtého podzimního hattricku (a to těch gólů jednou vstřelil rovnou šest). Svoje si dnes ale odehráli všichni. Ještě se sluší podotknout, že tím šestým hráčem, který se dodnešních statistik nezapsal, ale předvedl jistý výkon a herní přehled, byl Martin Půček.  

Blue Flames B : Tropicana  6:0 (0:0)  Kouřil 3, Půček, Chromečka, Sedlinský

První listopadový víkend nás čekalo chladné dušičkové počasí. Na zápasy nás přišlo ale kupodivu dost, po nemoci se vrátil i Martin Půček. Po pár minutách prvotního oťukávání nás ale Tropicana začala zvolna tlačit do defenzívy, hlavně proto, že byla pohyblivější. A brzy přišly i její šance, jenže v brance stál dnes nepřekonatelný Roman. Všechny soupeřovy šance pochytal, navíc výborně četl hru, takže vždy byl u míče dřív než soupeř. Naše první střela na branku přišla až v 7.minutě. To jsme se už trochu oklepali, nicméně soupeř stále hrozil. Co ale neproměnil, to bylo k neuvěření, scházela mu hlavně finální přihrávka a klid v zakončení. My jsme už taky pomalu přesunovali k soupeřově brance a ve 14.minutě trefil Martin Půček tyč. To byla v prvním poločase naše největší šance, jinak nám scházela přesnost a pohyb. Tropicana pokračovala v zahazování šancí a minutu před přestávkou se znovu blýskl Roman, když bravurně zneškodnil soupeřovo sólo. První poločas tak skončil bez branek.

Ve druhém poločase se ale na hřišti začaly dít věci! Ve 22.minutě letěl dlouhý balón z naší poloviny, soupeřův brankář na něj čekal s otevřenou náručí, do míče ale v posledním okamžiku strčil špičku kopačky Martin Půček. Míč tak neskončil u brankáře, ale v jeho opuštěné brance! To nás povzbudilo a za další minutu jsme vedli už o dvě branky. Míč se po zmatcích před soupeřovou brankou přikutálel před osamoceného Milana Kouřila a ten nezaváhal. Ve 25.minutě utekl po straně Jirka Nejezchleba a z jeho přesné přihrávky před branku zvyšoval opět Milan už na 3:0. Najednou se z dramatu stalo vedení o tři branky a my se uklidnili a zpřesnili hru. Tropicana nerezignovala, měla i šance, jenže se stejným výsledkem jako v prvním poločase. Vrcholem jejich střeleckého zmaru bylo netrefení prázdné branky. Klid jim nepřidával ani Roman svými dalšími bravurními zákroky. Zákonitě tak uhodilo na druhé straně. Ve 30.minutě se odrazil míč k Oldovi Chromečkovi a ten z hranice trestného území napálil míč po zemi k tyči. Poté už soupeř pomalu rezignoval a my dohrávali v pohodě. Ve 34.minutě našel Jirka osamoceného Tomáše Sedlinského a ten zkušeně placírkou uklidil míč po zemi do branky. A minutu před koncem našla prudká přihrávka Davida Mendela z rohu hřiště nastavenou Milanovu nohu a od ní stejně rychle letěl míč do rohu soupeřovy branky.

Na první pohled jasné vítězství, na hřišti to ale tak jasné nebylo! Kdyby po prvním poločase vedla Tropicana o tři branky, nemohl by se nikdo divit. Roman nás ale podržel a pomohla nám i úvodní chytrá Martinova branka. Svojí tradiční rychlostí platil na soupeře Jirka a Milan dal svým hattrickem vzpomenout na své slavnější časy. 

Blue Flames B : Starobrno  5:1 (1:0)  Nejezchleba 3, Půček, Mendel

Před druhým zápasem musel odejít Milan Kouřil, zato se ale objevil ještě lehce podroušený Adam Faltýnek. Náš druhý soupeř nebyl tak čiperný, jako předtím Tropicana, několik šancí ale měl. První vyloženou šanci zápasu měl Martin Půček, jehož sólový nájezd bohužel skončil na plotě za brankou. Pak už si vzal na několik minut hlavní slovo soupeř. Jeho šance ale buďto pochytal Roman, anebo se vůbec netrefil mezi tyče. Vrcholem bylo, když soupeřův útočník ze dvou metrů překopl prázdnou branku. Po čtvrthodině se hra vyrovnala a už jsme měli šance i my. Jenže stále bez branek. Naši největší šanci měl Jirka Nejezchleba, který ze sóla ani nadvakrát nepřekonal soupeřova brankáře a dvě minuty nato běželi dva soupeřovi útočníci sami na Romana, ale nedali ani to. Na konci prvního poločasu ale přišly chvíle Martina Půčka. Dvě minuty před jeho koncem trefil nádhernou ranou zdálky břevno a v poslední minutě přistála jeho lehce tečovaná střela v koutě soupeřovy branky. Stejně jako v předchozím zápase i tady otevřel skóre.

Ve druhém poločase si vzal hlavní slovo Jirka Nejezchleba. Tři minuty po jeho zahájení utekl po pravé straně a střelou ke vzdálenější tyči nedal brankáři šanci zasáhnout. Za další tři minuty vystřelil ze střední vzdálenosti, o jeho střelu škrtl soupeřův obránce a udělal tak z ní nechytatelnou ránu, která se od tyče odrazila do sítě. Zápas se tak začal nápadně podobat tomu předchozímu, protože soupeř začal upadat do zmaru a my se uklidnili. Ve 28.minutě se opět blýskl Jirka, když u levé lajny obehrál dva soupeře a předložil míč před prázdnou branku pro Davida Mendela – 4:0. Potom přišel čas nevyužitých šancí na obou stranách, kdy si zachytali oba brankáři. Skóre se měnilo až pět minut před koncem. Byl to opět Jirka, který utekl tentokrát po levé straně, z úhlu obstřelil brankáře a doběhem kontroloval míč až do branky (spolu s ním tam dobíhal i Olda Chromečka, který je oficiálně napsán jako střelec branky, Olda ale hned po akci hlásil, že se míče nedotkl). Vedli jsme tak už rozdílem třídy, utkání jen dohrávali a začali soupeře pouštět do šancí. Ten toho využil a konec zápasu se odehrával převážně na naší polovině. Dvě minuty před koncem ještě Starobrno nastřelilo jen tyč, v poslední minutě ale Roman přišel o čisté celodenní konto. Soupeřův útočník se dostal do sóla, míč se mu zamotal mezi nohy tak, že z toho vyšla nechytatelná klička, kterou snad ani nezamýšlel a zívala před ním prázdná branka. Roman poté kopanci posunul branku o několik metrů vzad, zlost mu ale dlouho nevydržela. Vždyť jsme dnes uhráli dvě jasná vítězství!

Dnešní úspěch má několik důvodů. Hlavním z nich je Roman v brance. Jistými zákroky a čtením hry pomohl hlavně v obou prvních poločasech. Potom Jirka, který každému soupeři utekl, kdy se mu zachtělo. A taky Martin Půček, nenápadná síla a jistota. Vstřelil obě vedoucí branky a dával hře klid a myšlenku.

Tento víkend jsme odehráli čtyři zápasy a získali čtyři vítězství. A stačilo tak málo, jenom se sejít v pořádné sestavě. Tak snad jsme si docházkovou krizi na podzim odbyli a teď budeme stoupat jen nahoru.

Blue Flames A : FFT Vinohrady A  6:2 (3:0)  Beránek 3, Podhrázský, Vrána, J.Přidal

Na dnešní dvojzápas přišlo letos poprvé osm lidí do pole a bylo to poznat! V prvním zápase jsme nastoupili proti nováčkovi z Vinohrad a po počátečním oťukávání začali udávat ráz hry. Soupeřovi mladíci sice hodně běhali, scházela jim ale hlavně herní zkušenost a moment překvapení, takže skoro všude byli o krok později. Brzy byli několika střelami prověřeni oba brankáři, první ale kapituloval ten soupeřův. Skrytá rána Adama Podhrázského zpoza dvou obránců nezadržitelně zamířila do sítě. Naše lehká herní převaha se brzy projevila podruhé, když zblízka doťukával Honza Vrána po narážečkách celé čtyřky. Třetí gól přidal Michal Beránek, když se rozběhl s míčem skoro od vlastní branky a jeho střelu zastavila až síť. To už byla naše převaha docela znatelná, náš důraz, akce na jeden dotek a poctivé krytí soupeře v obraně nám přineslo poločasové třígólové vedení.

Druhý poločas se nesl ve stejném duchu. Naše hra byla téměř dokonalá, soupeře jsme pustili jen k občasným střelám, které Traki bez problémů pochytal. V útoku jsme si naopak užili naší lavičkové převahy, a tak neustálý přísun odpočinutých hráčů znamenal stálé nebezpečí pro soupeřovu branku. Na 4:0 zvyšoval opět Michal a pátý gól přidal po rychlé akci z vlastní poloviny Jirka Přidal. Teprve potom se dostal ke slovu soupeř a to docela šťastným způsobem. Traki nejprve vyrazil dvě následné střely, tu druhou dokonce vleže, jenže přišla i třetí, a ta se od břevna odrazila dolů na Trakiho a od něj se zakutálela za brankovou čáru. Brzy nato jsme tuto soupeřovu kliku pomstili, precizní Berisova placírka se znovu zastavila až o síť. V závěru jasného zápasu nám už trochu polevila soustředěnost, a tak po naší chybě v rozehrávce Vinohrady v poslední minutě snížily na 6:2.

Blue Flames A : Rychlé pípy  5:3 (2:1)  J.Přidal 2, Nejezchleba 2, Pokorný

Ve druhém zápase nás čekaly Rychlé pípy, které měly být tabulkově snadnějším soupeřem než Vinohrady. Jenže tomu tak nebylo. Pípy se ukázaly jako nepříjemný a důrazný soupeř, což někteří naši hráči v zápase dost pocítili. Zápas začal stejně jako ten předešlý několika střelami, jenže bez úspěchu. Bez samochvály je nutné podotknout, že ty naše byly nebezpečnější, soupeřův brankář se ale překvapit nenechal, i když v jednom případě míč doslova vypleskal oběma rukama mimo nebezpečí. V 10,minutě se ale už skóre měnilo, když se do sóla dostal Jirka Přidal a chytře obstřelil brankáře. Jenže brzy bylo srovnáno, když přišla naše chybná přihrávka ještě před půlící čarou a následný brejk končící střelou mezi Trakiho nohy. V dalším průběhu jsme měli mírnou herní převahu, ovšem museli jsme si dávat velký pozor v obraně, protože dotěrné Pípy nevynechaly jedinou příležitost k rychlému protiútoku. Za dalších pět minut jsme se znovu ujali vedení, když se k odraženému míči dostal Mara Pokorný a přesnou střelou ze strany našel skulinku mezi bližší tyčí a brankářem. Před přestávkou došlo k první nepříjemnosti, když Traki vyrážel míč nohou a soupeřův útočník mu v plné rychlosti na ni dupl, čímž mu otočil koleno a Trakiho do dalšího průběhu zápasu dost znehybnil. Kupodivu se nepískal ani faul. Faul se pískal až při další akci, byl to soupeřův šestý, a tak jsme měli výhodu 10m kopu. Ten ale Jirka Přidal neproměnil. Poločas jsme tak končili s jednogólovým náskokem a pochroumaným brankářem.

O ten náskok jsme ale hned po zahájení druhého poločasu přišli. Honza Vrána se před vlastní bránou pustil do kliček hned proti dvěma protivníkům a ti mu míč ukopli, jenže přesně k tyči Trakiho branky. Znovu jsme tak museli dobývat soupeřovu branku, tentokrát ale s velkým pozorem dozadu, protože pro Trakiho se každý rychlejší pohyb stával utrpením. Naštěstí se brzy prokličkoval od postranní lajny před soupeřovu branku Jirka Nejezchleba a poprvé i s gólovým zakončením. Soupeř na naše vedení odpověděl poloviční power-play, když do útočení se začal zapojovat i soupeřův brankář. A to se mu vyplatilo. Po jednom rohovém kopu přišel vysoký míč před naši branku, Traki neměl sílu se z poraněné nohy odrazit a na míč už čekala hlava číhajícího soupeřova brankáře. Znovu bylo vyrovnáno, soupeřův brankář se vydařené akci vrátil na své místo a byla řada zase na nás. Roli týmového spasitele vzal tentokrát na sebe Jirka Přidal. Po rychlé narážečce se ocitl sám před brankářem a ranou po zemi k tyči pro nás získal počtvrté vedení. Soupeřův brankář se znovu vysunul do útoku, tentokrát jsme si už ale dali pozor, naopak jsme dlouhými nákopy a rušovými brejky ohrožovali jeho prázdnou branku. A jeden takový brejk nám vyšel. Po rychlých přihrávkách se dostal před poloprázdnou branku Jirka Nejezchleba a pečetil konečné skóre. O vítězství jsme ale museli bojovat až do závěrečného hvizdu, Pípy se nevzdaly ani za tohoto stavu.

Za dnešní dva zápasy máme tak stejně bodů jako za osm předešlých. A to jen proto, že jsme se konečně sešli všichni a ukázali sílu našeho kádru. Pokud se takhle budeme scházet i dál, budeme v tabulce úplně někde jinde a nebudeme se muset bát o záchranu. Jediný šrámem dnešního dne byla zranění Trakiho a Adama (oba koleno), tak snad to nebude nic vážného.

Blue Flames A : R. I. P.  7:4 (3:3)  Nejezchleba 4, Varga 3

Na dnešní hrací den byla dlouho dopředu hlášena malá hráčská účast a realita byla opravdu syrová. I když  původně nějací hráči navíc do pole byli, nakonec jsme se sešli jen v pěti včetně brankáře. Proti nám stál nováček RIP, který taky neoplýval nějakým ohromujícím počtem hráčů, oproti nám měl jen jednoho hráče navíc. Zápas jsme tak začali hrát hrou na jistotu, s krátkými přihrávkami ze zajištěné obrany. Vpředu potom dělal průvan Jirka Nejezchleba doplňovaný nejčastěji Gabem Vargou. Soupeř nějaké extra kombinace taky nevymýšlel, většinou jeho brankář dlouhým výhozem nacházel útočníka, který tyto míče sklepával na nabíhající spoluhráče a ti pálili. Jedna taková akce jim vyšla a už jsme prohrávali. Kupodivu ne nadlouho, protože za chvíli se zprava probil před soupeřovu branku Gabo a s pomocí zadní tyče srovnal skóre. To nás povzbudilo a začali jsme soupeře větrat, zvlášť když jeho obrana nebyla nijak precizní. To byla voda na mlýn pro hbitého Jirku, který se probil před soupeřova brankáře a prostřelil ho mezi nohama. A krátce nato se stejný hráč znovu ocitl sám před soupeřovým brankářem, který sice první střelu vyrazil, na dorážku ale už nemohl reagovat a už jsme vedli o dvě branky. To nám vydrželo poměrně dlouho, taky díky naší klidné hře, protože soupeř na nás příliš nedorážel. O poločasové vedení jsme ale přišli krátce před přestávkou během dvou minut. Nejdříve po naší zbytečné ztrátě míče na polovině a bleskovém protiútoku soupeře a hned nato Traki dostal gól zblízka po přečíslení naší obrany. Z našeho náskoku tak nebylo o přestávce nic.

Do druhého poločasu jsme šli s obavami, jestli na nás soupeř nevletí, naštěstí pro nás se tak nestalo. RIP dále hráli svoji čitelnou hru, a tak jsme jim našim napadáním nedopřávali herního klidu. Zejména svižný Jirka neustále zaměstnával soupeřovy obránce a svojí rychlostí a dorážením často vypichoval jejich rozehrávky. Z toho pro nás rezultovaly šance a posléze i góly! Nejdříve se znovu Jirka prokličkoval před brankáře a umístěnou střelou mu nedal šanci a potom to samé udělal i Gabo. Soupeř musel zareagovat a tak začal hrát power-play. Nejdříve se začal na naši polovinu vysouvat jeho brankář, posléze už vystřídán čistokrevným útočníkem. Jenže žádnou svoji šanci neproměnil a tak zahřmělo na jeho polovině, když Jirka na polovině vybojoval míč a po sólu uklidil míč do kouta branky. Potom se dočkal i soupeř, po narážečkách a střele na jeden dotek. To ale bylo z jeho strany všechno. Částečně naší štěstěnou, protože na naší brance několikrát zvonily tyče, potom taky díky naší dobré obranné hře a něco pochytal Traki, jednou i za cenu vlastního sebeobětování. Závěrečné střelecké slovo tak patřilo Gabovi, který opět po rychlém protiútoku pečetil naši výhru.

Naše dnešní výhra je trochu nečekaná, ale zasloužená. Naše čtyřčlenné „komando“ plus Traki v brance odehrálo svoje maximum a vyplatilo se to. Obranu dobře řídili Mara Pokorný s Oldou Chromečkou a v útoku ničil soupeře Jirka svojí rychlostí a Gabo důrazem. Udělali jsme tak radost našemu manažerovi Martinovi, který po minulém hracím víkendu nafasoval sádru a berle a zahraje si tak znovu až příští rok.

Blue Flames A : Helas C  0:5  kontumačně

První zkontumovaný výsledek v klubové historii se dal čekat. Po prvním zápase odešel Mara Pokorný a hrát ve třech proti armádě mládežníků z Helasu nemělo cenu. Proto se k zápasu ani nenastoupilo. Důsledky na sebe samozřejmě nenechají čekat. Jednak nás to bude stát nějaké peníze, které jsme mohli mít na výstroj či na akce a Martin chystá posílení kádru. A  taky už chystá rozlučku se členy, kteří vůbec nechodí  nebo se ukáží jednou dvakrát do roka.

Blue Flames B : Rangers  3:6 (2:4)  Faltýnek 3

Na dnešní zápasy se Béčko sešlo se dvěma náhradníky do pole, po měsíci a půl se objevil i uzdravený Olda Chromečka. První zápas jsme odehráli proti nám neznámému týmu Rangers, který proti nám nastoupil bez náhradníků a po odehraném zápase. Zápas ale začal překvapivě aktivněji soupeř, protože my jsme prvních deset minut strávili na hřišti bez pohybu a přesné přihrávky. Důsledky toho na sebe nenechaly dlouho čekat. Asi po pěti minutách soupeřův brankář dlouhým výhozem našel spoluhráče, ten obehrál naši nedůslednou obranu a šel sám na Romana v brance. Toho obešel dlouhou kličkou a z úhlu zamířil do opuštěné branky. Za další tři minuty jsme dostali další gól, po zmatcích a nedostoupení soupeřových hráčů v brankovišti nám doťukali Rangers míč až do branky. Ve 12.minutě přišla další pohroma, když soupeřův útočník propálil Romana z úhlu a my byli na odpis. Za minutu nato se na nás ale usmálo štěstí. David Mendel přetlačil v rohu hřiště soupeře a jeho ránu z úhlu vyrazil brankář přímo k osamocenému Adamu Faltýnkovi, který neměl problém trefit prázdnou branku. Za minutu nato soupeřův brankář celkem netakticky vyhodil míč přes polovinu hřiště přímo na Davidovu hlavu, odražený míč přiletěl k Adamovi a jeho nepříliš povedená střela podklouzla pod brankářem do sítě. My se tak dostali během dvou minut na dostřel, zatímco soupeřův brankář si vyslechl od svých spoluhráčů neuvěřitelné věci a svoje dostal překvapivě i rozhodčí. Dalšímu obratu ve skóre však zabránila naše nepřesnost ve hře nebo špatná střelba a za to jsme pykali. Tři minuty před koncem přišel náš faul a přímý kop. Ten soupeř sehrál precizně a secvičeně a výsledek byla střela do naší prázdné branky.

O přestávce jsme si na střídačce řekli, co naší hře schází, nějaký valný výsledek to ale nemělo. Byli jsme sice o něco aktivnější než na začátku prvního poločasu, výsledkem ale bylo jen Davidem nastřelené břevno. Soupeř začal tím pádem víc hrozit z protiútoků, na Romana v brance ale ani jednou nevyzrál. Deset minut před koncem jsme se rozhodli pro power-play s Romanem vzadu, za dvě minuty ale bylo po nadějích. Přišla ztráta míče na soupeřově polovině a nezadržitelný úprk kapitána hostí k naší opuštěné brance. Minutu nato ale Adam bodlem zdálky propálil vše včetně brankáře a dal nám ještě jakž-takž naději. Za další minutu napálil Tomáš Sedlinský tyč, to ale byla z naší strany poslední povedená akce v tomto zápase. Pak už to od nás bylo jen nedůrazné bušení do soupeřovy obrany a zdálky létající míče na naši branku. Ve 37.minutě ještě Tomáš o centimetry vytěsnil míč mimo naši opuštěnou svatyni. Za minutu poté už ale bylo rozhodnuto, když naši rozehrávku na polovině hřiště vystihl soupeřův útočník a do prázdné branky dokonal naši zkázu.

Soupeř nastoupil jen ve čtyřech hráčích do pole, a to z nich ještě uměli hrát jen dva. Na nás to ale dnes stačilo. Tito dva totiž svoji technickou vyspělostí a herní chytrostí naši statickou hru bez momentu překvapení dokonale rozebrali.

Blue Flames B : Nekop  2:6 (1:2)  Dilhof 2

Dalším dnešním soupeřem byl náš starý známý Nekop, se kterým jsme sváděli souboje ve 3.lize na Kamínkách. Teď už je ale Nekop omlazený a posílený a vede tabulku naší soutěže. Začali jsme tak opatrně a dlouho udrželi soupeře na distanc od naší branky. Jeho jedinou šancí byla jen nastřelená tyč po rychlé otočce. To trvalo až do 8.minuty, kdy centimetrově přesná křížná střela skončila u vzdálenější tyče Romanovy branky. To Nekopy povzbudilo a jeho šance se začaly nebezpečně množit. V této fázi zápasu se ale několikrát zaskvěl Roman a nedopustil navýšení skóre. Nejlepší zákrok předvedl ve 13.minutě, kdy vyběhnutím téměř až na polovinu hřiště zastavil rodící se brejk tři sami na brankáře. Naše hra se v tento čas dala vystihnout třemi slovy: pomalu, nepřesně a bez nápadu. Soupeř tak jen čekal, až se nám něco nepovede a dočkal se v 19.minutě, kdy nám vypíchl rozehrávku a po třech bleskových narážečkách skončil míč podruhé v naší síti. Naštěstí se to samé vzápětí povedlo i nám a střílejícím do prázdné branky byl Martin Dilhof. A vzápětí jsme se chytali za hlavu, když nádherný volej Adama Faltýnka letěl těsně okolo pravé tyče.

Šťastný konec prvního poločasu nás povzbudil i do začátku toho druhého, který jsme zahájili lehkým náporem. Ten skončil asi po pěti minutách, kdy naše vysunutá obrana nezachytila soupeřův brejk, naštěstí se ale opět blýskl Roman. Minutu nato Roman opět vyrazil ránu ze soupeřova sóla, na dorážku dobíhajícího útočníka ale nestačil. Naši obránci se bohužel jen dívali. Chvíli nato ale přišly skvostné minuty Davida Mendela. Nejdříve zastavil sám brejk tří protihráčů a vzápětí nastřelil tyč soupeřovy branky. Minutu nato jsme už jásali, další Davidova rána se odrazila přímo před Martina a ten už dokopal míč do odkryté branky. Naše naděje na dobrý výsledek trvala do 32.minuty. To se Olda pustil před vlastní brankou do kličkování proti dvěma, soupeři mu míč ukopli a rozebrali si Romana v brance. Potom už to byla z naší strany už jen zoufalá snaha bez efektu. Soupeř všechnu naši snahu zachytával a rychlými akcemi ohrožoval naši branku. Ve 35.minutě narážečkami rozebral naši obranu až do gólového konce a ve 38.minutě završil skóre ránou o tyč. Zaslouženě tak vyhrál o čtyři branky.

Dnešní den nám ukázal letošní drsnou realitu. Pokud nepřijdou mladí hráči, kteří hru rozhýbou, nemá zbytek týmu šanci. Dnes nám scházela rychlost, pohyb, herní myšlení…. Každý jen jakoby čekal, až se mu míč přikutálí k nohám. Pochvalu zaslouží Roman v brance, který nás zachránil od větších gólových přídělů a v poli byl nejpohyblivějším hráčem Adam Faltýnek. Každý ale na sobě musí máknout sám, jiná cesta neexistuje.