Blue Flames A : R.I.P.  1:4 (0:3)  Pokorný

V prvním zápase nás čekal přímý protivník v souboji o udržení RIP a tak se čekal tuhý boj. Žádný velký boj se však nekonal, hlavně z naší strany. Zápas začal „klasicky“ – brzkým gólem v naší síti. Už ve druhé minutě se útočník RIP uvolnil na pravé straně a jeho přihrávku před branku proměnil nedůrazně pokrytý střelec z prvního doteku ve vedoucí branku soupeře. Naše nedůrazná obrana si z toho ponaučení nevzala a ve 4.minutě bylo zle podruhé. Brankář Jara musel hasit další závar skokem nohama napřed, jenže místo míče sestřelil soupeře. Nařízenou penaltu RIP bezpečně proměnil a velmi brzy jsme prohrávali o dvě branky. Hodně nám zatrnulo v 6.minutě, kdy kop od soupeřovy branky propadl našemu brankářovi mezi rukama, naštěstí se odkutálel těsně vedle tyče na roh. Z našich příležitostí stojí za zmínku jen střela Mary Pokorného z 8.minuty těsně vedle. V 11.minutě přišel další dalekonosný lob od soupeřovy branky, avšak mimořádně přesný a Jara měl co dělat, aby nedostal gól přes celé hřiště. Vzápětí přišla naše první vyložená šance, ránu Mary zastavila tyč! Ve 12.minutě se opět měnilo skóre a opět v náš neprospěch. Odkopu od naší brány se zmocnil protihráč a po jeho křížné ráně ke vzdálenější tyči jsme prohrávali už 0:3. Ve 13.minutě to dvakrát zkoušel bodlem Gabo Varga, jenže napoprvé z toho byl roh a napodruhé nepřesná střela. V následující minutě se Jara blýskl robinzonádou po soupeřově přesné ráně zdálky. V 15.minutě se z půlky hřiště sám probíjel soupeřovou obranou Tomáš Přidal, přičemž po cestě třikrát předvedl zidanovskou koloběžku, byl z toho však jen roh. Vzápětí hořelo u naší branky a Jara skokem k zemi zachytil přihrávku na osamoceného protihráče u zadní tyče. V 18.minutě nasadil k úprku Tomáš Kříž a byl zastaven zezadu za cenu žluté karty. Z následného přímého kopu jsme však vytěžili jen roh. První poločas zakončila střela Gaba Vargy, opět ale jen zdálky a opět jen roh.

Na začátku druhého poločasu jsme se pokusili o kombinační hru, ta byla ale dost zpomalená, nicméně trochu pozitiva přinesla. Ve 22.minutě si pěkně narazili Tomášové Kříž a Přidal, byla z toho ale opět střela vedle. Ve 23.minutě jsme se dočkali snížení skóre. Nepřímý kop rozehrál Martin Půček doleva na Maru Pokorného a ten s přispěním teče soupeře dostal míč do branky. V další minutě výborně pronikl obranou Martin Půček , tentokrát se ale zaskvěl soupeřův brankář. Tím se bohužel repertoár našich šancí vyčerpal a těžiště hry se přesunulo opět před naši branku. Ve 27.minutě Jara zneškodnil sólový nájezd soupeře a vzápětí vyrazil tvrdou ránu zblízka. Ve 31.minutě vyrazil ránu z boku na roh. Hned po jeho rozehrání se soupeřův útočník prokličkoval až před Jaru, ten byl ale na zemi včas a podstřelit se nenechal. Definitivní rozhodnutí padlo ve 38.minutě. Na dlouhý výhoz soupeřova brankáře až na naši polovinu vyběhl Jara, míč ale minul a než se stihl vrátit, dva přiběhnuvší útočníci v pohodě doklepali balón do branky strážené v tu chvíli jen obráncem. V závěrečných dvou minutách se RIP soustředil na obranu a tak jsme měli dvě příležitosti, obě ale skončily nepřesnými střelami. Za zmínku stojí šance Tomáše Kříže v poslední vteřině. Soupeřův obránce tak dlouho váhal s odkopem od vlastní branky, až mu dotírající Tomáš míč sebral a ocitl se sám před brankářem. Ten mu ale skokem pod nohy šanci zmařil.

Výsledek z přímého souboje o udržení je tak zklamáním. Zklamáním je ale hlavně naše hra. Opět brzy obdržený gól, tentokrát rovnou dva. Nedůrazná a netaktická obrana. Naše futsalové kombinace by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Většina našich ohrožení byly jen rány zdálky. Nikomu se ale nedá nic vyčíst, každý odevzdal co mohl.

Blue Flames A : Helas B  1:4 (1:0)  Sádlík

Po celkem tristním vystoupení v prvním zápase jsme čekali, co s námi provede suverén soutěže Helas. Ten ale nastoupil do zápasu vlažně a Jara musel na začátku řešit jen jednu vážnější střelu ve 2.minutě. My jsme se poprvé připomněli ránou Toma Přidala ve 3.minutě, vyraženou brankářem na roh. Dál měl víc ze hry techničtější Helas, jenže bez šancí. Naše obrana, v níž místo Gaba nastoupil Pavel Sádlík, předváděla oproti prvnímu zápasu mimořádný výkon a soupeř do nějakého přečíslení nepustila. I my jsme se z obranných zákopů občas pustili do útoku. V 8.minutě měl dobrou šanci Adam Podhrázský, jeho střelu ale brankář vykopl. Vzápětí i Helas vyzkoušel Jaru, jestli dává v brance pozor. V 9.minutě jsme se nečekaně ujali vedení. Po akci na jeden dotek trojice Půček – Kříž – Sádlík posledně jmenovaný dorážel do odkryté branky. Helas lehce znervózněl a řádně se do nás zakousl. Ve 12.minutě Jara vyrazil těžkou střelu s obtížemi na břevno, hned potom vyrazil noho střelu zblízka po zemi. Minutu nato zneškodnil sólový nájezd, když předtím útočník Helasu vykličkoval tři naše hráče. V 15.minutě se prezentoval Martin Půček střelou z otočky těsně vedle. V 17.minutě jsme ztratili míč na půlce soupeře a míč vypíchnuvší útočník se řítil sám na Jaru. Zřejmě se ale zamotal do myšlenek co s Jarou provede, až mu vracející se Martin míč vypíchl. Zbytek prvního poločasu se odehrával před naší brankou, Helasu ale chyběl při zakončení klid a myšlenka, a tak naše obrana všechny jeho pokusy o vyrovnání stihla odvrátit.

Hned po zahájení druhého poločasu se dostal do brejku Adam Podhrázský, jím ťuknutý míč se ale odkutálel podél brankáře za branku. Ve 22.minutě Jara vykopl prudkou střelu zdálky. Dál jsme hráli naši chytrou a obětavou obranu a na kopačky Helasu se pomalu vkrádala nervozita. Náš sen o zázraku skončil ve 26.minutě, kdy střela zdálky do Jarova protipohybu poprvé rozvlnila síť naší branky. Hned po rozehrání měl šanci Tomáš Kříž, zblízka ale nastřelil brankáře. Ve 30.minutě se miska vah překlopila na soupeřovu stranu. Po rozehrání jejich rohu nikdo z našich nevystartoval proti míči a nabíhající obránce měl dost času prudce a přesně vystřelit – 1:2. Helas obrat v zápase povzbudil a jeho útoky nabývaly na síle. Ve 31.minutě Jara opět dobře vyrazil ránu zblízka. Ve 33.minutě ale dostal smolný gól, když prudká přihrávka ze středu hřiště ťukla do paty Pavla Sádlíka, čímž jej dokonale zmátla  – 1:3. Ve 34.minutě měl jedinečnou šanci na snížení Tomáš Kříž, když už překonal brankáře ale místo do sítě se trefil jen do v brance zaskakujícího obránce. Ve 36.minutě napálil odražený míč Pavel Sádlík, střela těsně minula branku. Konečnou podobu dostalo skóre zápasu ve 38.minutě, kdy střelec Helasu poslal odražený míč nechytatelnou ránou nad Jarovo rameno.  

I druhý dnešní zápas jsme prohráli, tentokrát se ale za předvedený výkon nemusíme stydět. Poctivou a obětavou hrou jsme dokázali se suverénem soutěže držet půl hodiny krok. Nicméně v tabulce nám to moc platné nebude. Tam už jsme se dostali na sestupovou příčku a jestli se v naší hře nestane něco zásadního, tak tam i skončíme. Je to spíš o tom, co bude s Áčkem dál, jestli má cenu v tomhle stavu udržovat dva týmy… Je toho k řešení dost.

Blue Flames B : San Marino B  2:2 (0:2)  Podhrázský 2

První jarní zápas Béčka začal v počasí připomínající spíš pokročilý podzim a tak oba týmy od začátku produkovaly svižný futsal, možná taky proto, aby se v chladu a neustálém dešti nějak zahřály. V prvních minutách jsme měli dvě šance, Adam Podhrázský však střílel do brankáře a Vojta Šlapák mířil nad. Potom si vzal slovo na dlouho soupeř. Ve 4.minutě se poprvé zahřál zákrokem Pepa. Ukázkový zákrok, i když zřejmě trochu se štěstím, předvedl v 7.minutě. Nejdříve vyrazil skokem střelu do strany, tu ale doběhl další útočník, následnou střelu ale nedokázal zvednout a trefil ležícího Pepu do hlavy. Minutu nato jsme už takové štěstí neměli, na prudkou křížnou střelu po zemi k tyči neměl Pepa nárok. Hned po rozehrání ze středu hřiště se dostal do šance Vojta, branka mu ale byla úzká. Vojta se nechtěně dostal do šance v 9.minutě, když jej trefil soupeřův brankář při odkopu. Šťastný gól se však nekonal, protože míč se odkutálel těsně vedle soupeřovy branky. V 11.minutě dobře vypálil Martin Půček, brankář jeho umístěnou střelu stihl vytáhnout na tyč. Vzápětí Pepa bravurně chytil umístěnou ránu po zemi. Ve 14.minutě přišlo pověstné Sedlinovo bodlo, bohužel jen do boční sítě. Po následné akci soupeře se opět musel činit Pepa. V 17.minutě mělo San Marino výhodu přímého kopu, první rána šla do zdi, druhá z odraženého míče skončila v ochranné síti vysoko nad brankou. V téže minutě jsme ale měli obrovské štěstí, když nekrytý hráč soupeře střílel zblízka do tyče opuštěné branky. V 18.minutě už uhodilo podruhé. Soupeř vybojoval míč u pravé lajny a přihrál před branku, kam nesbíhali naši obránci, nýbrž jen hráči San Marina. Pro soupeřovu trojici pak nebylo problémem doťukat míč za bezmocného Pepu.

Po přestávce, která trvala necelé dvě minuty (nikomu se nechtělo zbytečně moknout), převzalo herní iniciativu na dlouhou dobu San Marino. Nejlepším hráčem na hřišti ale byl v této fázi zápasu Pepa. Ve 22.minutě vytěsnil ránu zblízka na tyč. Ve 24.minutě se odvážně vrhnul pod nohy soupeře a v následující minutě znovu vytahoval střelu k tyči na roh. Ve 27.minutě se dostal soupeř k brejku dva na jednoho, na finální přihrávku ale soupeř naštěstí nedosáhl. Ve 29.minutě jsme se dostali poprvé ve druhém poločase ke slovu my, přímý kop Martina Půčka brankář vyrazil. Následující pětiminutovka patřila nám. Ve 30.minutě se ocitl sám před brankářem Vojta, ten ale jeho střelu vyrazil nohou. Z následujícího útoku pálil Tomáš Sedlinský nad. Ve 31.minutě potáhl míč po levé straně Vojta, nahrál před branku nabíhajícímu Adamovi a ten do odkryté branky snížil na 1:2. San Marino se ze snížení rychle oklepalo a nadechlo se k závěrečnému náporu. Ve 35.minutě nevyužilo možnost přímého kopu. V další minutě nám hodně zatrnulo, když sólo soupeře po naší chybné rozehrávce skončilo střelou do břevna. Ve 37.minutě přihrál soupeřův brankář přímo Martinu Půčkovi, ten okamžitě nahrál nabíhajícímu Adamovi a Adam mezi nohama padajícího brankáře vyrovnal! Ve 38.minutě opět dunělo naše břevno po ráně zdálky. Poslední příležitost v zápase měl Martin Půček minutu před koncem, jeho ránu zdálky k tyči ale brankář vyrazil.

S výsledkem můžeme být naprosto spokojeni, protože lepším týmem jsme rozhodně nebyli. San Marino mělo víc šancí, brankář Pepa byl ale skvělý. Navíc jsme bojovností dokázali vyrovnat nepříznivý stav. Hodně se nás taky drželo štěstí, na tyče či břevna soupeř vyhrál 1:4. Počítá se však konečný výsledek. Ten byl nerozhodný, oba celky braly bod a právě o ten bod jsme stále na druhém místě před San Marinem.

Po podzimní části bylo Béčko na třetím místě v tabulce. Před jarními zápasy jsme byli zvědaví, jestli se nám podaří prodrat se  na první dvě postupová místa. Hned na úvodní zápas nám los přihrál přímého konkurenta v boji o postup Barum, který jsme jasně přehráli 6:0 a ukázali jsme, kam se bude hra Béčka na jaře vyvíjet. Hra stála především na výborném Romanovi v brance, kterému se po vydařeném podzimu v Béčku zalíbilo a tak v něm zůstal i na jaře. V poli hráli hlavní roli Milan Kouřil se svojí technikou a bleskurychlý Jirka Nejezchleba. I v dalším kole hráli tito tři svoji roli. Jirka tragickou, když se mu nechtělo na zápasy dojet, Roman v brance nejdůležitější a Milan v poli hvězdnou. Ten totiž vstřelil svůj 200. gól za náš klub a stal se slavným. V následujícím dvojkole přišla naše první prohra, v následujícím zápase ale nejvyšší jarní výhra, obojí s celky z Vinohrad. Stále nám patřilo druhé místo, protože ztráceli i soupeři za námi. V druhé půlce května ale začalo jít do tuhého. Jirka ještě věnoval nedělní dopoledne jiným činnostem a druzí hráči začali chodit pozdě k zápasům. Jaké jsou důsledky takového přístupu nám hned ukázal průměrný tým Kohouti, který nás porazil ne tím, že by nás přehrál, ale že nás přeběhal. V rozladění z tohoto zápasu úplně zaniklo, že Martin Dilhof vstřelil svoji 100. branku za Blue Flames. Situace s docházkou se naštěstí v příštím kole neopakovala a naopak přišlo 11 hráčů! Jenže se začal objevovat jiný problém. Hráčů bylo poměrně dost, kromě Jirky ale měli všichni okolo 40 let. Takže když proti nám nastoupili dvacetiletí běhavci a přidala se k tomu na červen neuvěřitelná horka, neměli jsme na úspěch nárok. Toho využili West Žab United a uštědřili nám nejtěžší jarní porážku 2:6. Na poslední čtyři zápasy přišel na výpomoc Mišo Žúbor z Áčka, gólový příděl byl tak zaručen. V předposledním kole se nám podařilo porazit vedoucí tým Nekop a v posledním kole nás čekal boj o druhé místo s na jaře dobře hrající Tropicanou. Jak to dopadlo, všichni víme. Pozdní příchod k zápasu nás stál kontumační prohru, možné druhé místo v tabulce a pokutu. Bronzová příčka v konečné tabulce tak má nepříjemnou pachuť.

Hvězdou Béčka byl letos Roman. Brankář, který šel do týmu chytat za trest, držel svými výkony tým na podzim i na jaře a je to on, kterému patří hlavní díl na třetím místě. Další oporou je Jirka Nejezchleba, rychlonohý střelec. Ke svým bleskovým nohám přidal i přesnou střelu a stal se po zásluze nejlepším střelcem Béčka s 29 brankami. Jeho jedinou trhlinou na kráse je to, že se mu čas od času nechce chodit na zápasy. Kdyby chodil poctivě, vstřelil by těch branek nejmíň čtyřicet. No snad si to v sobě srovná a v dalších ročnících už bude spolehlivou oporou. Nečekaně platným střelcem se stal Martin Půček. Předsezónní posila s dlouholetými zkušenostmi už toho sice nenaběhá, zato má ale dokonalou střelu. S 22 vstřelenými brankami se stal po Jirkovi druhým nejlepším střelcem a na jaře byl vůbec nejlepším střelcem Béčka. Na svoje lepší léta si vzpomněl Milan Kouřil. Po odchodu Petra Táborského se znovu stal dispečerem hry a nečekaně se rozstřílel. 16 vstřelených branek je nejvíc za posledních šest let. Nečekaně hodně práce musel zastat manažer Martin. Hlavně proto, že mu nechodili hráči. Když už ale na hřišti byl, vstřelil i nějaké branky. Dal jich 16, čímž si v 51 letech vyrovnal svůj střelecký rekord. A to by jich dal určitě víc, kdyby nestál čtvrt roku pro zranění. Deseti brankami přispěl Tomáš Sedlinský. V obraně hráli nejčastěji Olda Chromečka a David Mendel a občas zaskočil univerzál Adam Faltýnek. Z Áčka chodili občas na výpomoc Mara Pokorný, Michal Beránek, Jirka Přidal, Gabo Varga a na konci jara Mišo Žúbor.

Béčko tak uhrálo třetí místo, i když mělo na víc. Chtělo to jen chodit víc na zápasy a včas. Tak uvidíme příští ročník.

Po nevydařeném podzimu, kdy Áčko skončilo třetí od konce, se čekalo, jestli naši hráči ve druhé polovině zlepší svoji docházku na zápasy a posunou klub zpět do vyšších pater tabulky. Manažer Martin přivedl zkušeného obránce Jirku Pavlíčka z Květnice Tišnov a uzdravil se Mišo Žúbor, zato si ale vážně poranil koleno Honza Vrána. V prvních jarních zápasech nás chodilo dost, navíc se do nečekané formy dostal Pepa Hadaš, který musel zaskočit v brance za na horách pracujícího Romana a zraněného Trakiho. To se projevilo na výsledcích, když jsme z prvních šesti zápasů čtyři vyhráli, navíc zaslouženě po dobrých výkonech. To ale skončilo ke konci března, kdy opět začaly fotbalové soutěže. Sice jsme se ještě dočkali památného vítězství nad Helasem po statečném výkonu celého týmu v čele s Pepou, potom už ale šly výkony a s tím i výsledky dolů. Nezvládli jsme hlavně utkání  22. a 23.kola, kdy jsme s týmy z konce tabulky místo dvou vítězství uhráli jen jednu remízu. To nás sice přišlo dost, překvapením ale bylo to, že jsme tato utkání nezvládli fyzicky ani herně… Po těchto zápasech bylo jasné, že pokud bude platit sestupový řád jako vloni, pád do nižší soutěže nás nemine. Sice jsme pak po dalším srdnatém výkonu uhráli remízu se suverénními Kickers a pohodově porazili Stones, museli jsme ale čekat, jak futsalové vedení rozhodne o sestupujících. A to rozhodlo, že sestupovat budou letos jen dva týmy místo čtyř, jak tomu bylo v předchozích letech. Naše 11.místo nám tak zaručilo záchranu. S umístěním tak nemůžeme být spokojeni.

Špatná sezóna Áčka měla svoje hlavní základy už na podzim, kdy nechodili hráči na zápasy. Byl to tristní pohled, když  na hřišti museli makat hráči, kteří si už měli jen užívat, zatímco mladí hráči, kteří slibovali účast, byli kdoví kde…Vrcholem byla kontumace zápasu s Helasem, kdy už prostě nebylo s kým hrát. To se uprostřed soutěže na takovéto úrovni ještě nestalo a je to ostuda celého klubu. Za těchto podmínek byla dvě uhraná vítězství z osmi zápasů vrcholem možného. Uznání patří těm, kteří poctivě chodili a s jedním hráčem na střídání či dokonce bez něj uválčili pro tým tato vítězství. Hlavně Traki, Mara, Honza, Jirka a Martin Dilhof. Ten na to doplatil zraněním, jeho noha takový nápor nevydržela.

Po konci venkovních fotbalových soutěží bylo najednou zájemců o místo na hřišti dost a hned z toho byly dvě slepené výhry. Jenže i to se ukázalo jako kontraproduktivní. V příštím zápase přišlo hráčů už rovnou jedenáct a na nesehraném týmu se to projevilo jen jednou uhranou remízou. Podzim jsme tak zakončili na 12.místě s bilancí 13 – 4 – 1 – 8   44:56 a 13 bodů.

Proč šly naše výkony oproti loňsku tak dolů? Samozřejmě je to odchod Petra Táborského. Famózní „Mlaskoň“ byl nejen excelentní hráč, ale taky srdcař, který nevynechal jedinou příležitost, aby si mohl jít zahrát. Takže hrál za Áčko, za Béčko, před zápasem ve velkém fotbale, po pařbě… Vedle něj herně rostli i ostatní hráči. Toho si samozřejmě všimly kluby z vyšších pater a Mlaskoň už hraje v divizi. Bylo na nás, jak se s jeho neúčastí vyrovnáme. Manažer Martin sice sehnal nové hráče, jenže už v prvním zápase se ukázalo, že to budou posily jen na papíře a že to s futsalem zas tak vážně nemyslí. Martin si to paradoxně nejvíc odnesl sám, když musel lítat po hřišti za Áčko i Béčko a skončil se sádrou a s berlemi. Přes zimu Martin sehnal dva talentované kluky z All in, jakž takž se ale uchytil jen jeden a i ten se v březnu musel vrátit. Jedinou zimní posilou se tak stal Jirka Pavlíček do obrany. V klubu tak skoro schází mladá generace. Jedinými zástupci jsou Jirka Nejezchleba a Adam Podhrázský. A pokud tito nepřijdou, máme problém držet krok s běhavými týmy. Z toho potom plyne herní nejistota, nepřesné přihrávky, Tady pomůže jen hledat a hledat nové mladé hráče, kteří budou chtít za náš klub hrát. A nejen Martin musí hledat, musíme všichni. Mladí, kteří by chtěli poctivě hrát, začínají vypadat na nedostatkové zboží.

A jak si vedli jednotliví hráči? Nejmíň problémů jsme měli v brance, kde máme spolehlivou trojici. Podzim začal Traki, protože Roman si odpykával disciplinární trest v Béčku. Traki jej zastoupil celkem spolehlivě, než si po střetu s protihráčem na začátku listopadu natáhl vazy v koleně. Do konce podzimu tak chytal Roman, v zimě však odjel do hor dělat lyžařského instruktora. A protože Trakimu při rekonvalescenci odešla forma, musel do branky se začátkem jara jít Pepa. Ten zaskočil skvěle a některé jeho výkony byly při jeho věku neuvěřitelné. Roman se na začátku března vrátil a zbytek sezóny, s vyjímkou posledního zápasu, už dochytal on.

V obraně byl stálicí Mara Pokorný. Celý rok chodil nejpoctivěji a řídil obranu. I když už není nejrychlejší, jeho zkušenosti a taktická vyspělost mu zaručují místo na hřišti. Nejčastěji s ním nastupoval ve dvojici Gabo Varga a Pavel Sádlík, na jaře pak Jirka Pavlíček a Michal Beránek. Michal coby útočný obránce byl samozřejmě nejproduktivnější, jeho zájem o futsal ale časem jakoby uvadal. Což je velká škoda, protože zrovna on měl futsalový talent. Gabo Varga hrál opět roli nepříjemného dotěrného obránce, který navíc umí střelecky zazářit (letos dva hattricky!). Pavel Sádlík a Jirka Pavlíček přinesli do obrany zkušenost získanou letitými boji za Tišnov ve vyšších soutěžích. Pavlovi se navíc dařilo na jaře střelecky.

Útok a střílení branek stojí na dvou hráčích, Mišovi Žúborovi a Jirkovi Nejezchlebovi. A v tom byl problém. Mišo nehrál celý podzim kvůli operovanému koleni a Jirka se na podzim tolik neprosazoval. S Jirkou tak hrál a střílel Honza Vrána. Honza se však v únoru zranil, naštěstí se však už dal do kupy Mišo a dokázal nastřílet ve 13 zápasech 23 branek. K těmto útočníkům můžeme přidat snad ještě Adama Podhrázského, který se ale střelecky moc neprosazoval, ale celkem poctivě chodil a pak už je gólová a hlavně účastnická propast.

Hlavní úkol v letní přestávce tak bude přivést nové pohyblivé hráče. Jádro klubu stárne a bez posil bude čím dál těžší udržet se na vydobytých pozicích. Takže jak už bylo psáno o pár řádků výš, musíme hledat posily. A samozřejmě taky makat na sobě, protože samo to nepůjde. Teď v tom horku se to nezdá, ale nový ročník se už blíží.    

Blue Flames B : Tropicana  0:5 kontumačně

Dnešní den nás měl čekat rozhodující duel o 2.místo v tabulce a s ním spojené právo postupu do vyšší soutěže. Zápas se ale vůbec neodehrál. V čase, kdy měl zápas začít, byli na hřišti jen tři naši hráči včetně brankáře. Soupeř čekat nechtěl jestli se případně slezeme, na což měl plné právo. Zápas tak skončil naší kontumační prohrou 0:5, čímž jsme přišli o možnost práva postupu do vyšší soutěže

Za tuhle situaci si můžeme jen my sami. Z našich pozdních příchodů na zápasy se stalo na jaře jakési pravidlo a už několikrát jsme jen díky benevolenci soupeřů a rozhodčích, kteří počkali až nastoupíme na hřiště, neprohráli kontumačně už dřív. Schválně si všichni sáhněte do paměti, kdo jste kdy přišli na zápas a jestli je takový problém přijít o čtvrthodinu dřív. Je dost tristní dívat se, jak se soupeři rozcvičují na zápas, zatímco my teprve v čase zahájení zápasu vcházíme do areálu… Tak dlouho se chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Pro nás bohužel v tu nejnevhodnější dobu. Navíc nás to bude stát pokutu 1000Kč za nesehraný zápas.

Nevím ale, jestli z toho odneseme nějaké ponaučení, do hlavy nikomu nevidím.

Blue Flames B : Starobrno  8:4 (3:2)  Kouřil 3, Žúbor 3, Nejezchleba, Půček

Na druhý zápas jsme se sešli v již v poměrně kvalitní sestavě a tak se čekala naše výhra. Jenže zápas se ze začátku vyvíjel jinak. Než jsme si na sebe a hlavně na neobyčejně kluzký povrch zvykli, prohrávali jsme 0:1. Naši nepřesnou rozehrávku na polovině soupeři zachytili a následné přečíslení bezezbytku využili. Poté jsme si už přece jenom na úzkém hřišti zvykli a přišly i naše šance, zakončované ale nepřesnými střelami. Pomohla až naše raketa Jirka Nejezchleba. Na jeho typické uvolnění a následnou křížnou střelu neměl brankář soupeře nárok. O vedení jsme ale rychle přišli. Na Trakim vyražený míč zareagoval nejrychleji útočník soupeře a opakovanou střelou znovu získal pro Starobrno vedení. To už se ale projevovala naše technická převaha po pěkné kombinaci vyrovnával Milan Kouřil. Milanovi byla připsána i následující branka, kterou ale nevstřelil. Míč mu totiž ukopl od nohy obránce soupeře, jenže přesně k tyči vlastní branky. A protože ve futsale vlastní branky neexistují, gól byl připsán Milanovi, který se od nás dotkl míče jako poslední. To byla poslední branka v prvním poločase, další šance na obou stranách už brankáři pochytali.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s tím, že v klidu náskok navýšíme, z toho nás ale Starobrno rychle vyvedlo. Útok soupeře dva na dva končil přihrávkou na špatně obsazeného protihráče před brankou a bylo zase srovnáno. My jsme si ale byli vědomí svojí technické převahy a přesnou hrou rozleptávali soupeřovu obranu. Po pěkné akci se znovu trefil Milan a zase jsme vedli. Potom si vzal slovo dosud spíš nenápadný Mišo Žúbor. Dvěma nechytatelnými pumelicemi v rozmezí několika minut nám získal trojbrankové vedení a zdálo se, že si v klidu dojdeme pro jasné vítězství. Starobrno se ale nevzdalo, po střele zblízka mezi brankářovy nohy dokázalo snížit a nadechlo se k náporu. Traki však dvakrát výborně zasáhl při střelách zblízka a když poté další dělovkou završil Mišo hattrick, soupeř rezignoval. V závěru zápasu jsme ještě zasypali soupeřovu branku sprškou střel, po tyči a břevnu se trefil ještě Martin Půček. Zápas tak skončil naším zaslouženým vítězstvím.

Béčko tak skončilo na 3.místě, zápasy 17 – 3 – 8, skóre 109:71. Bylo druhým nejlépe střílejícím celkem v soutěži, o pouhý gól za nejlepším týmem Nekop. Podrobnější rozbor jara a střelecké tabulky přijdou v následujících dnech.

Blue Flames B : Nekop  4:1 (2:1)  Nejezchleba 2, Dilhof, Půček

Na dnešní zápas s vedoucím týmem tabulky Nekopem nás přišla posílit slovenská dvojice z Áčka Gabo Varga a Mišo Žúbor a na hře to bylo poznat. Hned od začátku jsme začali hrát zkušeně zezadu a takticky dobrou hrou nepouštěli soupeře do větších šancí. Hlavně Gabův důraz a takticky výborný pohyb na soupeře platil. Vpředu zase čekal na svoji příležitost Jirka Nejezchleba a byl to on, kdo sólovým únikem a padáčkem přes padajícího brankáře otevřel skóre. Nekopu se podařilo vyrovnat, další gól jsme ale vstřelili opět my, a to docela kuriózním způsobem. Chybu v soupeřově rozehrávce využili Jirka s Martinem Dilhofem a postupovali sami na brankáře. Soupeřův brankář, zjevně konsternovaný z takové chyby, rezignoval na jakýkoliv zákrok, Martin tak pohodlně doběhl s míčem až do branky. Poločas tak skončil naším jednogólovým vedením.

Druhý poločas začal Nekop snahou o vyrovnání a brzy musel Roman v brance hasit první závar. Jím vyražený míč však doletěl k osamocenému Jirkovi, který ale svůj brejk tentokrát nevyužil. Ve 24.minutě jsme se už ale radovali, když soupeř nepokryl před svojí brankou osamoceného Martina Půčka a ten brankáře zkušeně obstřelil. Nekop se snažil odpovědět, jeho výkon však na naši precizní obranu nestačil a prvních deset minut si nevytvořil žádnou zaznamenáníhodnou šanci. Naopak ve 30.minutě se znovu dostal do sóla Jirka a z boku znovu padáčkem přehodil brankáře. Nekop byl v tyto okamžiky herně na dně a ve 33.minutě si málem vstřelil vlastní gól, když prudký odkop vlastního obránce mířící přesně k tyči výborně vytěsnil brankář. V posledních pěti minutách se ale soupeř přece jen dostal trochu ke slovu, protože v úmorném dusnu nám už docházely síly. Ve 36.minutě Roman výborně nohou vykopl prudkou přízemní střelu, minutu nato v naší poslední šanci Martin Půček přehodil nejen brankáře, ale i branku. Pak už nás jen tlačil soupeř. Nejdříve nevyužil brejk tři na jednoho a pak už sebou mrskal Roman. Třikrát výborně zakročil při šancích Nekopu a v posledních vteřinách nás od gólu zachránilo břevno jeho branky. Pak se už pískal konec zápasu, ve kterém jsme docela po zásluze zvítězili.

Blue Flames B : Rangers  4:4 (1:1)  Nejezchleba 2, Půček, Žúbor

Druhý zápas proti týmu Rangers ze středu tabulky měl být snadnější, tak tomu ale rozhodně nebylo. Sice hned ve 2.minutě zazdil obrovskou šanci Olda Chromečka, když ze dvou kroků netrefil prázdnou branku, hned z protiútoku si ale vzal slovo soupeř. Jeho akce končila míčem mířícím do naší opuštěné branky, na čáře jej ale stačil dostihnout a odkopnout na roh Olda, čímž si vysloužil odpustek za předchozí zbabranou šanci. Jenže po zahraném rohu vznikl před naší brankou závar, ze kterého se už soupeři míč za brankovou čáru dotlačit podařilo. Rangers tak dostali chuť a tlačili dál. Hned v další minutě doběhl soupeřův útočník zdánlivě ztracený míč u autové čáry, nacentroval a další nabíhající útočník o centimetry minul Romanovu branku. My se snažili o nějaký protitlak, soupeř ale hrál takticky chytře a hlavně skoro vůbec nekazil přihrávky. Jeho hráči dobře nabíhali do volných prostorů a tak nám stále hrozilo nebezpečí. V 6.minutě Roman vyběhl včas proti osamocenému střelci Rangers a za další minutu Olda opět vykopával míč z brankové čáry. Minutu nato už ale pro změnu soupeř vykopával Oldovu střelu ze svojí branky a to byl začátek naší aktivity pro zbytek prvního poločasu. V 10.minutě po akci Martina Půčka střílel Jirka Nejezchleba těsně vedle, ve 14.minutě se ale dočkal. Na půlící čáře se perfektně odpoutal od soupeřova obránce a po úprku se zprava přesně trefil k zadní tyči. 1:1! Minutu poté nám ale dvakrát zatrnulo. Nejdříve Roman výborně vyrazil ránu zblízka na roh a vzápětí soupeřův útočník jen těsně nestihl přihrávku na dlouhou nohu. Tím se repertoár šancí obou celků pro první poločas vyčerpal. Za zmínku už stojí jen břevno po střele Miša Žúbora zdálky v 19.minutě.

Ve druhém poločase převzal aktivitu znovu soupeř. Po počátečním testování naší obrany proletěla ve 23.minutě dobře ukrytá střela těsně Romanovy levé tyče a z dalšího útoku Roman stěží vytěsnil přesně umístěný šourák k tyči na roh. Za další minutu po naší ztrátě Rangers nevyužili brejk dva na jednoho. My jsme se těchto fázích zápasu prezentovali jen nebezpečnou střelou Martina Půčka ve 25.minutě, kterou brankář Rangers vyškrábl na roh. Ve 27.minutě už ale u naší branky uhodilo. Další propracovaný útok soupeře a nebezpečnou střelu vyrazil Roman, na dorážku z první už ale neměl nárok. Po tomto gólu Rangers naštěstí polevili a ke slovu jsme se dostali i my. Ve 29.minutě bylo srovnáno. Jirka Nejezchleba si narazil z první s Martinem Půčkem, čímž vyšachoval celou soupeřovu obranu včetně brankáře a střílel do prázdné branky. Vyrovnání nás povzbudilo a přišla naše nejlepší pětiminutovka v celém zápase. Ve 30.minutě další Jirkovo sólo vyrazil brankář na roh a střela po rozehrání jen těsně minula branku Rangers. Za další minutu pálil dvakrát Mišo Žúbor, poprvé do brankáře a odražený míč poslal těsně vedle. Mišo se nenechal pobízet a vzápětí jeho střela z nulového úhlu ťukla o tyč. Nápor jsme zužitkovali ve 34.minutě, kdy se dostal k míči Martin Půček a z těžkého úhlu se bodlem trefil ke vzdálenější tyči. Rangers hned po rozehrání nasadili ke hře bez brankáře a obraz hry se rázem změnil. Technicky výborně vybavený soupeř nám zatápěl a obrana měla plné nohy a Roman plné ruce práce. Jenže ve 37.minutě bylo znovu srovnáno, když střela zdálky proletěla okolo dvou našich hráčů a Roman uviděl míč na poslední chvíli bez možnosti zasáhnout. A za další dvě minuty bylo ještě hůř. Vysoký centr napálil soupeř z první a projektil zasvištěl po zemi k tyči - 3:4. Hned po rozehrání zatáhl Jirka míč do rohu na soupeřově polovině a mezi dvěma protihráči poslal přihrávku na neobsazeného Mišo Žúbora. Ten si dal na střele záležet a bylo zase srovnáno. Rangers nás na oplátku zamkli na naší polovině a závěrečné okamžiky byly ve znamení jejich tří obrovských šancí. Roman se ale už překonat nenechal a napínavý zápas tak skončil remízou.

V neskutečném vedru a dusnu jsme tak vybojovali čtyři body a vrátili se na druhé místo v tabulce. V prvním zápase jsme vedoucí tým Nekop celkem jasně eliminovali dobrým pohybem, včasným napadáním a přesnými přihrávkami a protivník se až na pár okamžiků vůbec nedostal do hry. Ve druhém zápase to už bylo jiné. Odešel Gabo Varga, Rangers byli překvapivě dobře techničtí a nám ve vedru docházely síly. Díky hlavně rychlému Jirkovi a suverénnímu Romanovi (i ostatní samozřejmě makali na 100%) se nám podařilo vybojovat cennou remízu. Závěrečný boj o druhé postupové místo tak máme ve vlastních rukách.

Blue Flames B : Adrenalin  3:2 (3:1)  Kouřil, Nejezchleba, Mendel

Na první dnešní zápas s posledním týmem nás dorazilo sedm hráčů do pole a tak se mělo podle předpokladů začít naším náporem. Jenže ve velkém vedru se žádný počáteční nápor nekonal a hra byla celkem vyrovnaná. My jsme byli lepší technicky, soupeř se nám ale vyrovnal rychlostí a obětavostí. A tak naše šance končily buď na soupeřovu brankáři či na plotě za brankou, soupeřovy protiútoky zase ničila jejich vlastní nepřesnost. První branka tak padla ze standartní situace. Milan Kouřil zahrával přímý kop, soupeřův brankář si postavil zeď, pak si ale netakticky stoupl za ni. Milan se do vzniklé díry trefil přesně a vedli jsme 1:0. Vedení nám ale dlouho nevydrželo, protože soupeřům jeden protiútok už vyšel a z přečíslení jsme obdrželi vyrovnávací branku. Naštěstí nás to nijak nedeprimovalo a zanedlouho jsme se dočkali další gólové odměny. Po rozvážné kombinaci v soupeřově trestném území se najednou bleskově uvolnil Jirka Nejezchleba a křížnou střelou nedal brankáři šanci. A chvíli poté po naší přesné kombinaci dorážel David Mendel do prázdné branky. To nás uklidnilo, zřejmě až moc, protože naše další šance zůstaly nevyužity. Adrenalin taky ještě párkrát zahrozil, nějaké vyložené šance to ale nebyly a Traki v brance vše bez problémů pochytal.

Druhý poločas jsme měli znovu více ze hry, brzy ale přišlo nečekané zdramatizování. Rozhodčí totiž přehlédl soupeřovo hraní rukou, to se nelíbilo Martinu Půčkovi, který se pustil do diskuze, která vygradovala gynekologickými výrazy k rozhodčímu a Martin musel ven. Přesilovka soupeře se naštěstí nehrála, protože Martin nebyl vyloučen ve hře, rázem jsme ale měli o jednoho hráče na střídání méně. Soupeř navíc náhle snížil, když Traki neudržel míč při střele zdálky a protihráč mu jej doslova vykopal z rukavic (a navíc otočil prst). To nás zřejmě trochu nahlodalo, protože jsme si poté vytvořili spoustu šancí, nedali jsme ale nic. Naše akce totiž končily buď nepřesnými střelami (snad pětkrát nastřelená boční síť!), či zbytečnými kudrlinkami před soupeřovou brankou. Adrenalin měl navíc čipernější pohyb, hlavně díky mladšímu věkovému průměru, a tak nad námi stále visel Damoklův meč v podobě soupeřova vyrovnání skóre a naší bodové ztráty s posledním týmem tabulky. Nic takového se naštěstí nestalo. Co proti nám soupeř nahnal v pohybu, to ztrácel v technice, hlavně v nepřesných přihrávkách. I jeho závěrečná power-play se utopila v nepřesnosti a tak jsme jednogólové vedení udrželi.

Blue Flames B : West Žab United A  2:6 (1:3)  Sedlinský, Nejezchleba

Ve druhém zápase se ukázala naše dnešní herní nepohoda v plné parádě. Soupeř nastoupil v nadupané a o mnoho let mladší sestavě a hned od začátku nám začal zatápět. Naše postupné útoky zachytával před vlastní brankou a hned vyrážel k nebezpečným protiútokům. Jeden takový mu vyšel, když brejk dva na jednoho zakončoval neobsazený útočník na vzdálenější tyči. Ještě jsme ale měli dost sil a zakrátko vyrovnával Tomáš Sedlinský nekompromisní křížnou střelou nad brankářovy ruce. WŽU však pokračovali ve svojí silové hře a nedali nám ani na okamžik vydechnout. Brzy se tak opět ujali vedení, opět po brejku dva na jednoho. Nám začaly v úmorném vedru pomalu docházet síly, protože v prvním zápase vyloučený Martin Půček nastoupit nemohl a my měli jen dva hráče na střídání a to ještě Martin Dilhof byl nachlazený. Soupeř tak vstřelil třetí gól, i když pro nás dost smůlovatý. Prudká rána z přímého kopu se odrazila od břevna do Trakiho a od něj se míč dokutálel za brankovou čáru. Byli jsme tak rádi, že se pískal poločas.

Už o přestávce na střídačce bylo vidět, že na nějakou velkou změnu v zápase tentokrát nemáme. Kluci toho měli ve vedru opravdu dost a soupeř vypadal nabuzeně. Druhý poločas jsme tak začali znovu obezřetně a dlouho se nic významného nedělo. Pak však utekl soupeřův útočník, udělal Trakimu dlouhou kličku a zvýšil na 4:1. To nás dorazilo a soupeř se nenechal k dalšímu útočení pobízet. Znovu neobsazený útočník před naší brankou a tečovaná střela z přímého kopu znamenala vedení WŽU už 6:1. Naši hru držel v těchto okamžicích už jen Jirka Nejezchleba, kterého si soupeř ale dobře hlídal. Jirka se však dokázal dvě minuty před koncem prosadit, jeho střela z úhlu znamenala ale jen snížení vysoké prohry.