Na Áčko čekala před další sezónou velká změna. Okresní přebor se stal celoroční halovou soutěží a sami jsme byli zvědaví, jak nám bude rychlý halový povrch pasovat. Přes léto žádný velký průvan v kádru neproletěl – po půlroční epizodě odešel zpět do Tišnova Jirka Pavlíček a po roční pauze se vrátil do týmu Jožo Žúbor. Jediným opravdovým nováčkem se tak stal Tomáš Kříž z Red Devils. Začátek soutěže byl naplánován na 10.října do staré haly na Vodově a sami jsme netušili, že to bude jeden z nejslavnějších dnů v klubové historii. Z obav, jestli budeme na rychlém povrchu v hale fyzicky stačit soupeřům, se během dvou hodin stala euforie. Našim prvním soupeřům BPA totiž přechod z umělé trávy na parkety dělal větší problém než nám a další soupeř, nováček Schalke, se zase předvedl dost netaktickým výkonem. Výsledky 7:2 a 9:2 nás samozřejmě vynesly na 1.místo v tabulce. Spolehlivě zachytal Roman v brance, v obraně dobře zahráli Gabo Varga, výborně se uvedl navrátilec Jožo a vpředu se ukázali Jirka Nejezchleba a nováček Tomáš Kříž jako nepolapitelná křídla. Sami jsme ale tušili, že takhle lehké to pokaždé nebude a hned příští týden nám dal zapravdu. Další soupeř, čiperný nováček Atraps, nám nedopřál ani metr prostoru a jen díky Romanovi v brance jsme prohráli jen 0:2. Následující soupeř, béčko Gladiators, už tak čiperný nebyl, prezentoval se ale precizní taktickou hrou a taky dokonalým využíváním šancí. My dokázali využít jen jednu před koncem utkání a výsledek 1:4 byl logickým vyústěním obrazu na hřišti. Jeden vstřelený gól ze dvou zápasů nás tak moc zase mrzet nemusel, protože jak se později ukázalo, tohle byly jedny z nejlépe bránících týmů v celé soutěži. Nicméně jsme se přesvědčili, že nějaká lehká procházka nás v soutěži nečeká. Na další kolo jsme si museli měsíc počkat, zato na nás čekala nová hala v Maloměřicích. Naším prvním soupeřem v novém prostředí bylo béčko Arsenalu, se kterým jsme kladnou bilanci z minula rozhodně neměli. Naše premiéra v nové hale byla však vítězná, hlavně zásluhou Miša Žúbora, který Arsenalu nastřílel pět branek. Ve druhém zápase nás ale přehráli Orli z Řečkovic, zřejmě abychom si uvědomili, že ani v nové hale nám nic zadarmo do klína nespadne. Na konci listopadu nám zřejmě bylo nejhůř. Na zápas proti suverénně vedoucímu béčku Helasu se omluvila celá naše slovenská ekipa a navíc Jirka Nejezchleba. Naopak se po roce ukázal Jirka Přidal, poprvé nováček Tom Veselý a přemluvit se nechal Michal Beránek. V útoku museli zaskočit tahouni z Béčka Vojta Šlapák a Milan Kouřil. Helas nás ale soustavným tlakem udolal a ukázal, že do této soutěže zřejmě zabloudil odněkud z vyšších futsalových sfér. Prohráli jsme 1:6 a přesto se dá napsat, že to byl nejlepší Romanův výkon v brance za celou sezónu. Navíc to mělo důsledek i do dalšího zápasu. V něm jsme prohráli s týmem z konce tabulky RIP, protože nám po boji s Helasem došly síly.

Po třech prohraných zápasech za sebou přišel pád do dolní poloviny tabulky a čekala nás Mitra B, která sestoupila z krajského přeboru. V týmu se objevil další nováček Jirka Šalplachta a tak nehrozila hráčská nouze jako minule. Mitra se nijak zvláštním výkonem nepředvedla, v jejím týmu vyčnívaly jen dva hráči, nicméně jsme byli rádi za remízu vykopanou v poslední minutě. V dalším zápase jsme ovšem nedokázali porazit další tým z konce tabulky Vinohrady a konec tabulky se nám začal přibližovat. Těšit nás mohlo to, že oba nováčci, Tom Veselý a Jirka Šalplachta, vstřelili gól a ukázali, že by mohli být platnými hráči Áčka. V předvánočním dvojkole nás čekal tým z čela tabulky Kickers, který nám vloni zle zatápěl a tak jsme byli zvědaví, co nás čeká letos. Čekalo nás příjemné překvapení, výborným výkonem zejména ve druhém poločase jsme Kickers přehráli nečekaně vysoko 6:2. Že naše radost netrvá nikdy dlouho nás přesvědčil hned následující zápas, kdy jsme proti béčku Kalábku neudrželi jeho nejlepšího hráče a ten čtyřmi brankami rozhodl zápas. To byl zároveň poslední zápas pro brankáře Romana, který se odstěhoval do Prahy. Do posledního zápasu tak musel zaskočit Traki, který si letošek užíval s Béčkem venku na čerstvém vzduchu. Svůj záskok zvládl obstojně, Áčko však ztratilo výhru se Stones gólem obdrženým v poslední minutě. První polovinu soutěže tak zakončilo na 9.místě s náskokem pěti bodů na prvního sestupujícího.

Áčko tak pokračuje ve výsledkovém trendu z posledních let, kdy pravidelně končilo na začátku druhé poloviny tabulky. Pozitivem je, že už se neopakuje „personální krize“ z loňského podzimu, kdy se chodilo na zápas v pěti hráčích. Naopak si budeme muset dávat pozor na bodové ztráty, protože letos se zatím v soutěži nejeví nějaký výrazný outsider odsouzený k sestupu. V samotné hře je vidět zlepšení především ve hře dopředu, některé zápasy byly v tomto ohledu excelentní. Jenže jednou dokážeme jasně vyhrát a hned nato prohrát dobře rozjetý zápas. Musíme se hlavně vyvarovat zbytečných ztrát míče, nepřesných přihrávek a nepovedených kliček. A po ztrátě míče se hned vracet a obsazovat protihráče. Hodně gólů jsme totiž dostali z přečíslení, kdy neobsazení protihráči před brankou lehce skórovali. Mohli jsme tak obdržet gólů mnohem víc, nemít v brance výborného Romana. Ten několikrát vychytal i nemožné a zachránil pro nás spoustu bodů. Na konci roku nás ale opustil a brankářský post se bude muset řešit. V obraně se ukázala jako nejspolehlivější dvojice Jožo Žúbor – Gabo Varga. Gabo je nepříjemný hlídací pes, který dokáže i tvrdě a přesně vystřelit. Škoda, že na podzim nechodil zase tak často. Jožo zase vnesl do obrany pohyb, dokáže přesně zaútočit a jako obránce střílí hodně gólů. Potom je tu obranná stálice, kapitán Mara Pokorný. Do konce listopadu hrál v obraně i zkušený Martin Půček a nevedl si špatně, zvlášť jeho přihrávky měly oči. Spolehlivé výkony odvádí i Pavel Sádlík a Adam Podhrázský. Adam je navíc univerzál, který může hrát vpředu i vzadu, má však jednu slabinu – taky často nechodí na zápasy. V útoku vloni pálila dvojice Mišo Žúbor – Jirka Nejezchleba a tak to bylo i letos. K nim navíc přibyla posila Tomáš Kříž, podobný herní typ jako Jirka. Tato trojice letos nastřílela víc jak polovinu gólů, jak se na správné útočníky sluší a patří. K přednostem Jirky a Tomáše patří rychlost, se kterou unikají soupeřovým obráncům a potom sami zakončují, či nahrávaji bombarďákovi Mišovi, který nabíhá z druhé vlny. Schopným hráčem je Jirka Přidal. U něj je ale limit to, že chodí jen tehdy, pokud mu futsal nekoliduje s velkým fotbalem. A to je jen párkrát přes zimu. Ještě jsou tu posily, které přišly v průběhu podzimu, Tom Veselý a Jirka Šalplachta. Oba do hry naskočili jen několikrát, vypadá to, že by mohli do týmu zapadnout. A tím jsme oklikou přišli k dalšímu problému, nestálé sestavě. Do každého hracího dne jsme nastoupili v jiném složení. Pokaždé totiž ze základu někdo nemohl, nechtěl, nebyl v Brně atd. Jestli jsem dobře počítal, tak se na podzim vystřídalo v poli 15 hráčů a to je opravdu hodně. To se zřejmě v jiném týmu nestalo a je to těžké hlavně na souhru, když pokaždé stojí vedle vás někdo jiný. A lepší to nebude ani na začátku jara. Největší problém bude v brance. Roman zmizel do Prahy, Traki se v lednu zranil a určitě nebude k dispozici celý březen. Stejné zranění utrpěl i Mišo Žúbor a ani on nebude zřejmě celý březen hrát. Je to jen na nás, jak se s těmito překážkami popereme.

Na závěr trocha statistiky. I přes umístění v dolní polovině tabulky drží Áčko primát v počtu nejvíce nastřílených branek v soutěži. Nastřílelo celkem 48 branek ve 13 zápasech, což je 3,7 gólu na zápas. Nejlepším střelcem je Mišo Žúbor s 10 brankami, hlavně díky pěti brankám nasázeným do sítě Arsenalu. Druhý je Jirka Nejezchleba s 9 brankami, ten se pro změnu trefil čtyřikrát do sítě BPA. Třetí je Jožo Žúbor s 8 brankami, u něj je obdivuhodné to, že se jedná o obránce. V obraně už to tak slavné není, jsme čtvrtí od konce se 43 obdrženými brankami (průměr 3,3 branky na zápas). Omluvou budiž to, že naše obrana patří k jedněm z nejstarších v soutěži, přesto dokázala kolikrát ubránit mnohem mladší a rychlejší protivníky.

Jarní část začíná 5.března v 9.00 v Maloměřicích. Přijďte v co největším počtu, hned první den nás čekají boje o důležité body.

Béčko mělo před touto sezónou jasný cíl: vybojovat postupové místo do vyšší soutěže a poté s ním naložit podle svého uvážení. V létě žádné převratné změny v kádru neproběhly. Jedinou významnější změnou byl příchod zkušeného Romana Vojtíška a tak jsme do prvních zápasů nastoupili s očekáváním. Jenomže v prvním hracím dni se ukázalo, že máme hodně zkušeností, zato ale málo pohybu a taky nám chyběl střelec. Očekávaný snajpr Jirka Nejezchleba ze začátku podzimu prostě nechodil a jiného rychlého střelce jsme v tu dobu neměli. Z toho rezultovala jasná porážka s Bystrcí, vzápětí jsme ale porazili nevýrazný Debakl.  Další týden ale bylo všechno jinak. Do kádru se nečekaně přihlásil zpět nejlepší střelec v historii klubu Vojta Šlapák a hned na úvod se předvedl sedmi vstřelenými brankami ve dvou zápasech. Odnesly to týmy Kohouti a Frutti di Mare. Dvacet nastřílených gólů v prvních čtyřech zápasech nás najednou postavilo do role nejlépe střílejícího celku soutěže, jenže za týden bylo zase všechno jinak. Další soupeř, béčko Vinohrad, nám soustředěnou obranou a dobrým pohybem nedovolilo vstřelit ani gól a ukázalo nám naše největší nedostatky: pomalý pohyb a neschopnost překvapit zpevněnou obranu rychlou akcí. A taky nechuť rychle se vracet po zastavených útočných akcích zpět k vlastní brance. Sice se to dá pochopit vzhledem k věku našich hráčů, žádný soupeř se ale na to ohlížet nebude.  V dalším zápase proti týmu Barum jsme už střeleckou normu naplnili, částečně i díky neuvěřitelnému gólu Davida Mendela z půlky hřiště, zato jsme ale přišli o Romana Vojtíška. Ten si při špatném došlapu pochroumal kotník a už se v klubu neukázal.

Čtvrtý hrací den nás čekal vedoucí tým soutěže Benfika Újezd. Na zápas se poprvé dostavil Jirka Nejezchleba a přišel i další rychlík Tomáš Kříž. Nejdříve jsme jasně porazili tým XXX, pak ale přišla srážka s realitou, přesněji řečeno s Benfikou. Ta proti nám předvedla výkon, který patřil minimálně o dva soutěžní stupně výš a výsledkem byla hrozivá porážka 3:10. Museli bychom zabrousit hodně zpátky do historie, aby šlo vypátrat, kdy Béčko dostalo naposledy desítku. Jenže nic jiného dělat v tu chvíli nešlo. Naplno se ukázalo, že síla Béčka je ve hře dopředu, zato dozadu je naše hra strašlivě zranitelná. Když se podíváte na soupisku Béčka, zjistíte, že tam jsou jen dva čistokrevní obránci: David Mendel a Olda Chromečka. A protože Olda byl v tu dobu zraněný, musel v obraně zaskakovat čistokrevný útočník Mišo Žúbor, popřípadě jiní borci z útoku.

Jako by nás to poznamenalo i do dalších zápasů. Sice jsme jasně poráželi týmy z konce tabulky ale s těmi běhavějšími okolo 5.-8.místa jsme měli problémů víc než dost a byli jsme rádi za vybojované remízy. Sice jsme stále stříleli ostošest, nepřesnosti v obranné hře nás ale stály víc bodů, než by se na aspiranta postupu slušelo. A najednou nám patřilo tři kola před koncem  4.místo a měli jsme to blíž k průměru tabulky než na její čelo.

V posledních dvou zápasech nás čekaly týmy, které byly v tabulce nad námi a tak bylo jasné, že pokud chceme mít za sebou úspěšný podzim, musíme prostě dvakrát vyhrát. Nejdříve nás čekal klub ze 3.místa Starobrno, který zřejmě sám nečekal, že bude takhle vysoko. I když Starobrno vedlo o poločase už o dvě branky, podařilo se nám zlepšeným výkonem ve druhé půli výsledek dokonale otočit. Tak se nám podařilo postoupit na bronzovou příčku a v závěrečném podzimním kole nás čekal přímý souboj o druhé místo s béčkem San Marina. Díky nejlepšímu podzimnímu výkonu celého týmu a střeleckému galapředstavení Vojty Šlapáka jsme vyhráli 5:1 a obsadili v podzimní části vytýčené 2.místo.

Béčko tak udělalo maximum možného pro celkový výsledek, protože na suverénně první Benfiku letos asi nikdo mít nebude. Poznali jsme to na vlastní kůži. Nás zdobí to, co minulé roky, totiž ohromná ofenzívní síla. Jaksi samozřejmostí se stává, že Béčko bývá pravidelně nejlépe střílejícím týmem a letos k tomu přibyl i Vojta coby nejlepší střelec celé soutěže. Na našich borcích je vidět, že hrávali a někteří ještě hrají fotbalové soutěže a techniku s herním myšlením mají pevně v sobě. Vzadu to už tak blyštivé není. Tolik obdržených gólů jako my mají týmy okolo 10.-12.místa. To je dané především průměrným věkem hráčů. Většině je okolo čtyřiceti a to už se těžko hledá síla na běhání tam a zpět. Navíc, jak už bylo napsáno nahoře, mámo málo skutečných obránců. Jenže kde vzít dnes důrazného běhavého hráče, který bude hlavně bránit?

Hodnocení hráčů začneme taky odzadu. V brance má pevné místo Traki a je to stálice. I letos udivil jak neuvěřitelnými zákroky, tak i neuvěřitelnými kiksy. Těch zákroků bylo naštěstí víc a tak držáka Trakiho limitují jen zranění. I zimní přestávku tráví v ortéze a snad se uzdraví včas, než začne jaro. Na začátku podzimu několikrát zaskočil za Trakiho klubový nestor Pepa a i on zachytal spolehlivě. V obraně hrál prim Martin Půček. Po zranění Oldy Chromečky se stal hlavním obráncem on a vedl si spolehlivě, navíc přidal přesnou rozehrávku.  S ním hrál nejčastěji David Mendel, jeden z mála ortodoxních obránců v týmu. Ke konci podzimu se přesunul do obrany ještě Milan Kouřil a vedl si překvapivě dobře, pokud si odmyslíme pár lehkomyslností. Milan navíc dává hře myšlenku, a pokud má den, je nejlepší na hřišti. Jinak v obraně zaskakovali hráči z útoku. Úspěšnost jejich obranné hry se odvíjela od kvality soupeře. Pokud proti nám hrál někdo ze spodní poloviny tabulky, problém nebyl. Zato když nastoupil nějaký běhavý soupeř…. Škoda že nechodí častěji Michal Beránek, to by byl problém vyřešen. To ale musí chtít především on sám.

Útok je úplně jiná kapitola. Před začátkem soutěže měl být hlavní postavou Jirka Nejezchleba. Ten se ale poprvé ukázal až na začátku října a tak se hlavní postavou stal Vojta Šlapák. Za 13 zápasů nastřílel 25 gólů a je nejlepší střelec soutěže. Ve dvou zápasech nastřílel čtyři góly, čtyřikrát se mu povedl hattrick. Na svá střelecká léta si vzpomněl Tomáš Sedlinský a na podzim nastřílel 10 branek, většinou nechytatelnými pumelicemi.  Očekávaná hvězda Jirka Nejezchleba po návratu na hřiště nestřílel tak jako vloni, svojí rychlostí a mrštností tentokrát spíše připravoval palebné pozice pro Vojtu. Jirka letos dostal parťáka v osobě Tomáše Kříže, malé rychlé letní posily. Tomáš hraje podobným stylem jako Jirka, musí ale vypilovat techniku a vyvarovat se zbytečných ztrát. Oba mladí rychlíci jsou ale hráči pro Áčko, v Béčku mají za úkol udržovat si formu. Pak tu jsou dělníci pole, Adamové Podhrázský a Faltýnek. Pro soupeře nepříjemní a kousaví buldoci, kteří mají za úkol odebírat soupeřům míče a zakládat protiútoky. Na hřišti nejmíň viditelná a fyzicky nejvíc náročná hra. Proto jsou pro tým nepostradatelní. A pak tady je ještě manažer Martin Dilhof. Na hřiště už chodí jen když chce, jeho přínos pro Béčko je ale jinde. Dělá pořadatelskou službu a šetří tak klubu (nám) finance.

Na závěr ještě trocha statistiky. Béčko vstřelilo v podzimní části 74 branek, což dělá průměr 4,93 gólu na zápas. Několik let po sobě je tak nejlépe střílejícím klubem v soutěži. Naopak obdrželo 43 branek (průměr 2,86 gólu na zápas) a je v tomto pořadí až na 10.místě. Vojta Šlapák je včele střelecké tabulky s 25 brankami ze 13 zápasů (průměr 1,92 branky na zápas). K Vojtovi se ještě sluší připomenout, že hned po svém návratu překonal hranici 200 vstřelených branek za Blue Flames a se současnými 218 brankami vede historickou tabulku střelců našeho klubu.

Béčko tak splnilo svůj podzimní cíl a už vyhlíží jarní část soutěže. Pokud bude hrát tak, jako v závěru podzimu, nemělo by mít s konečným umístěním do 2.místa problém.

Blue Flames A : Stones of Madeira  2:2 (1:0)  M.Žúbor, Varga

Na první zápas v tomto roce, který paradoxně zakončoval první (podzimní část) soutěže, dorazila ekipa osmi hráčů, už ale bez brankáře Romana. Na jeho místo se postavil Traki, který se na zápas vystrojil do slušivé oranžovo – černé kombinace. Bohužel byl poté k nerozeznání od hráčů Stones, kteří měli oblečení nachlup stejné. Traki tak vzal zavděk červeným rozlišovákem a mohlo se začít. Oba týmy začaly hrát ze zabezpečené obrany a tak nejen na šance, ale i na střely na branky se dost čekalo. První se odvážil náš tým, který byl i o chloupek technicky lepší. Nebyly to však vypracované akce, ale viditelné střely, se kterými neměl soupeřův brankář problém. Stones měli jakous – takous šanci v 8.minutě po našem špatném přebírání protihráčů, situaci ale včasným vyběhnutím zachránil Traki. Stones se zakrátko ještě prezentovali bombou zdálky do břevna. Ve 12.minutě se ale usmálo štěstí na nás, když po obléhání soupeřovy branky prostřelil Mišo Žúbor chumel hráčů před sebou, některý z protihráčů míč ještě tečoval a brankářovi proletěl míč okolo nohy – 1:0. I nadále jsme byli útočnější, vyloženou šanci jsme ale neměli, stále to byly akce „do plných“. Stones se prezentovali ještě menším počtem vypracovaných akcí a tak poločas skončil naším hubeným vedením.

Druhý poločas začali Stones vysunutým presinkem, ten jim vydržel ale jen pár minut. Hra poté znovu upadla do obrázku prvního poločasu a vypadalo to, že mnoho gólů už nepadne. Ve 26.minutě ale uhodilo z čistého nebe. Chybnou rozehrávku nalevo od naší branky vystihl protihráč a polovysokou ranou k protější tyči nedal Trakimu šanci zasáhnout. Nás tato událost naštěstí nepoznamenala a nadále jsme si udržovali mírnou převahu. Stouni měli také šance, jejich akce ale končily nepřesnými střelami. Šťastná pro nás byla 18.minuta. Křížná přihrávka pře celé hřiště našla nekrytého Gaba Vargu a jeho střela proklouzla mezi bližší tyčí a brankářem do sítě. Stones si okamžitě vzali oddechový čas a a po jeho skončení začali hrát power-play. Jeho hru ale brzdily nepřesnosti a zdálo se, že máme vyhráno. Jenže přišla poslední minuta, náš odkop zachytil soupeřův obránce a bleskovou přihrávkou vpřed vyslal svého útočníka do brejku. Jeho prudkou ránu po zemi k tyči stačil Traki ztlumit, ne však vytěsnit mimo branku. Míč tak skončil v síti a na tabuli svítilo pět vteřin do konce…

Výhru jsme tak ztratili doslova v posledních vteřinách. Za předvedenou hru se ale stydět nemusíme. Měli jsme víc šancí, nedali jsme z nich ale více gólů. Soupeř jen čekal na naše chyby. Dvě z nich využil, a že to bylo pár vteřin před koncem, o to víc to nas..e.

Blue Flames A : Kickers 6:2 (2:2)  J.Přidal 2, J.Žúbor 2, Pohrázský, Pokorný

Dnešní zápasy byly poslední pro brankáře Romana Švrčinu, který se přestěhoval do Prahy a na poslední zápasy v tomto roce si odskočil na rozlučku s klubem. Rozlučka však měla lehce opožděný začátek, protože hráči Kickers si spletli halu a vydali se hrát na Okruh. Než byli zastaveni a navedeni na správnou halu, tak došlo k menšímu zpoždění a soupeři tak vbíhali na hřiště na boso či bez bot současně se zahajovacím hvizdem. Předzápasové lapálie soupeře nám tak pomohly k rychlému vedení, protože hned v 1.minutě prokličkoval Michal Beránek po straně až k pokutovému území soupeře, přihrál za sebe na střed nabíhajícímu Jirkovi Přidalovi a ten bodlem pod břevno otevřel skóre. Počáteční herní rozhozenosti soupeře jsme se snažili rychle využít a ve 4.minutě zaduněla na tyči bomba zdálky od Mišo Žúbora. Hned z následující akce ale poprvé vážněji zahrozil soupeř a pomalu začal přebírat otěže v této fázi zápasu. Na hráčích Kickers byla vidět pokročilá technika při práci s míčem a naše obrana i s brankářem měla plné nohy i ruce práce. Zatrnulo nám hlavně v 7.minutě, kdy soupeř utekl do brejku tři na jednoho a jeho blesková kombinace skončila těsně vedle naší branky. My jsme se v těchto okamžicích zápasu prezentovali jen individuální akcí Jožo Žúbora v 10.minutě, kdy jeho akce jeden na jednoho skončila zblokovanou střelou vedle. Když už se zdálo, že nápor Kickers ochabuje, přišla ve 13.minutě zbytečná přihrávka ze strany před vlastní branku které se zmocnil soupeř. První rána skončila na tyči, ta opakovaná už ale v koutě Romanovy branky. Hned za minutu měl šanci Mišo Žúbor, když jeho rána zdálky skončila tentokrát na břevně. Mišo si sám svoji ránu doběhl, z opakované střely ale zblízka trefil jen brankářovu náruč. V 15.minutě se prezentovala rychlou kombinací dvojice Podhrázský – Kříž, opět ale dobře zasáhl soupeřův brankář. Pak si opět vzali slovo Kickers. V 17.minutě vyrazil náš obránce sám do dvou protihráčů, ti mu míč sebrali a v samostatném nájezdu na Romana nezaváhali. A minutu nato se ocitl útočník Kickers sám před Romanem a ten jeho střelu taktak vyrazil na tyč. Snažili jsme se soustředit na bránění, abychom před přestávkou nedostali ještě jeden gól, tentokrát nám ale přálo štěstí. Minutu před koncem poločasu zachytil Mišo na půlce nepřesnou rozehrávku a společně s Jožem pelášili do brejku dva na jednoho. Brankář Mišovu střelu vyrazil, jenže přímo k nohám dobíhajícího Joža, který neměl problém dokopnout míč z kroku do prázdné branky a srovnat poločasový stav na 2:2.

Ve druhém poločase jsme čekali nápor Kickers, nic takového se ale nestalo. Naopak hned ve 21.minutě se odvážným průnikem přes celé hřiště prezentoval Tomáš Kříž a jeho ránu musel soupeř odvracet na roh. Ve 24.minutě trefil tyč po střele z úhlu Jirka Přidal a překvapivě jsme začali mít víc ze hry. Ne že by se Kickers nesnažili, naše obrana se ale rozehrála k nevídanému výkonu a nedopřávala soupeři čas k vypracování vyložených šancí. Ve 25.minutě Mišo nevyužil možnost přímého kopu z nadějné blízkosti. Ve 31.minutě uplatnili Michal Beránek a Jirka Přidal důraz při napadání soupeře a následná Berisova střela zasvištěla okolo horního růžku soupeřovy branky. Zápas se lámal ve 33.minutě. Mišo při souboji na půlce hřiště regulérně zboural asi o 30kg lehčího soupeře, založil tak útok tři na jednoho a Jirka Přidal střelou do odkryté branky pro nás získal vedení 3:2. Minutu nato se po dlouhém pasu Mary Pokorného dostal do sóla Pavel Sádlík, jeho kličku ale brankář vystihl. Kickers měli poslední velkou šanci ve 35.minutě, rána zdálky po sólu ale nebyla přesná. Poslední tři mnuty zápasy znamenaly pro nás třígólovou radost. Ve 38.minutě udělal poslední hráč soupeře riskantní kličku, míč vypíchl Jožo Žúbor a po sólu se přesně trefil ke vzdálenější tyči. Ještě v téže minutě přišla  další riskantní rozehrávka soupeře na polovině a tentokrát z toho rezultoval brejk dvojice Kříž - Podhrázský a míč doťukaný do prázdné branky. A v poslední minutě se blýskl znovu Adam perfektní zadovkou na zezadu nabíhajícího Maru Pokorného, který prchl po lajně a střelou z úhlu nad brzo padajícího brankáře upravil na konečných 6:2.

Zápas tak skončil naším nečekaně vysokým vítězstvím. Výhru jsme si ale zasloužili, hlavně díky poctivé obraně, na kterou hlavně ve druhém poločase Kickers nenašli recept. Kickers byli technicky vybavenější, my jsme ale předvedli bojovnější výkon. A proto jsme vyhráli.

Blue Flames A : Kalábek B  4:6 (2:2)  Kříž 2, M.Žúbor, J.Žúbor

Povzbuzeni předešlým vydařeným zápasem jsme se pustili zostra i do dalšího soupeře a hned v 1.minutě pronikl soupeřovou obranou Tomáš Kříž a donutil brankáře Kalábku k prvnímu zákroku. Ve 2.minutě jsme měli výhodu přímého kopu. Ránu Mary Pokorného brankář vyrazil, u míče byl první hbitý Tomáš Kříž a dorážkou od tyče do sítě nám získal brzké vedení. Ještě v téže minutě vybojoval Mišo míč v rohu přes dva protihráče přihrál před branku, kde míč těsně minul nabíhající Jirka Přidal. Kalábek vyrovnal z první vážnější akce. Ve 3.minutě Roman vyrazil ránu k tyči a dobíhající nekrytý útočník zavěsil z boku pod břevno. Kalábek nebyl tak rychlý soupeř jako předtím Kickers, měl ale v týmu výraznou individualitu, borce s číslem 4. Ten se poprvé ukázal v 7.minutě, kdy vypíchl na polovině hřiště naši nepřesnou rozehrávku  a po sólovém nájezdu nedal suverénní kličkou Romanovi žádnou šanci k zásahu. Obdržený gól nás naštěstí nepoznamenal a v 9.minutě Mišovu ránu brankář s námahou vyrazil na tyč. Mišo si to vynahradil o minutu později, když po naší akci dva na jednoho pod padajícím brankářem vyrovnal na 2:2. V 11.minutě měl šanci pro změnu Jožo, zblízka ale nastřelil jen brankáře. Potom si vzal slovo znovu Kalábek, naše obrana odolávala až do 16.minuty, kdy se již zmíněný útočník prodral z boku a křížnou ranou do horního rohu znovu získal pro soupeře vedení. V 17.minutě ještě Kalábek nevyužil sólový nájezd, na konci poločasu jsme ale měli slovo my. V 18.minutě Tomáš Kříž vypíchl přihrávku a svoje sólo z vlastní poloviny suverénně proměnil. A ještě v téže minutě vypíchl soupeřovu přihrávku Mišo a taktéž si střihl sólový nájezd. Jeho rána však opět skončila na tyči a následná dorážka těsně nad brankou. Poločas tak skončil nerozhodným výsledkem.

Druhý poločas začal náporem soupeře, avšak bez gólového efektu. Ve 23.minutě vystihl Jožo špatnou přihrávku a po samostatné akci se přesně trefil na vzdálenější tyč. Minutu nato výborně zasáhl  Roman, když vleže vytáhl míč z brankové čáry. Po pěti minutách jsme se z náporu soupeře vymanili a přišly i naše šance. Ve 26.minutě se musel dvakrát po sobě činit soupeřův brankář a pak se nic zásadního neudálo až do 33.minuty. To dostal Kalábek výhodu přímého kopu a znovu to byl soupeřův ostrostřelec, který Romana propálil. A za další minutu už Kalábek vedl, když vystihl naši špatnou přihrávku a po bleskovém protiútoku na jeden dotek otočil na 4:5. To soupeře povzbudilo a pokračoval v náporu. Ve 37.minutě Roman reflexivně vyrazil nohou střelu po soupeřově bleskové otočce. Ve 38.minutě jsme si vzali oddechový čas a po poradě se rozhodli ke hře bez brankáře. Ta nám ale užitek nepřinesla. Po skrumáži před soupeřovou brankou se míč odrazil k soupeři a ten po několika krocích střelou přes celé hřiště zvyšoval do prázdné branky na 4:6. Těsně před závěrečným hvizdem jsme ještě kopali přímý kop, jenže bez úspěchu.

Druhý dnešní zápas skončil naší prohrou. Kalábek nebyl těžším soupeřem, měl však ve svém středu rozdílového hráče (Kalina). Ten sám nastřílel čtyři góly a je otázka, kde by bez něj Kalábci byli. Na kdyby se však nehraje. Nemusíme však smutnit, v prvním zápase jsme porazili soupeře z čela tabulky a tato výhra se rozhodně bude počítat.

Blue Flames A : Mitra B  4:4 (2:1)  Veselý, Kříž, Šalplachta, J.Žúbor

Na dnešní zápas dorazily i před týdnem absentující střelecké opory a objevil se další nováček v týmu Jirka Šalplachta. Proti nám nastoupilo béčko Mitry, které sestoupilo z krajského přeboru a tak jsme čekali, s čím na nás vyrukuje. Mitra se od začátku prezentovala hlavně rychlým pohybem vpřed a tak to hned od začátku před naší brankou hučelo. Hned ve 2.minutě se před naší téměř odkrytou brankou objevil neobsazený útočník, z úhlu však stihl namířit jen do boční sítě. My jsme se na soupeřovu polovinu dostali poprvé až ve 3.minutě a to hned v brejku tři na jednoho, rodící se šanci ale zmařila nepřesná přihrávka. V 5.minutě se uvedl naší první střelou na branku nováček Jirka Šalplachta, tím však byl příděl našich šancí v první desetiminutovce vyčerpán. Pak si totiž vzal veškerou herní iniciativu soupeř a měl i šance. Roman v brance se však zaskočit nenechal a Mitra ty nejvyloženější šance sama spalovala nepřesnými střelami. Pravidlo nedáš – dostaneš se projevilo v 10.minutě. Tom Veselý se odhodlal k samostatnému průniku od půlící čáry a střelou okolo stojné nohy brankáře nám získal nečekané vedení. Mitra ale nadále pokračovala v nájezdech na naši branku. Ve 12.minutě jsme málem nabídli soupeřovi vyrovnání sami, když nedorozumění Martina Půčka a Romana musel Roman řešit nouzovým odkopem do autu. Ve 14.minutě nás ale štěstí už opustilo. Střela zdálky před Romanem lehce škrtla o Martina Půčka a Roman už nestačil zareagovat – 1:1. Mitra po vyrovnávací brance polevila a brzy se ukázalo, že vzadu není tak jistá jako v útočení. V 16.minutě se Tom Veselý prokličkoval až před soupeřova brankáře, prostřelit jej ale nedokázal. V 17.minutě vybojoval míč v trestném území Mišo Žúbor a podél brankové čáry jej nahrál zezadu nabíhajícímu Tomáši Křížovi a už jsme zase vedli. V 19.minutě nám zatrnulo, když soupeřův útočník se udělal kličku všem včetně Romana, míč ale z úhlu usměrnit do branky nedokázal. Těsnou poločasovou výhru jsme tak uhájili.

Ve druhém poločase se ve 23.minutě objevil v čisté šanci ortodoxní obránce Pavel Sádlík, soupeř mu stačil ale v posledním okamžiku míč ukopnout. Mitra vzápětí odpověděla drtivým minináporem, kdy během jedné minuty Roman vyrážel jednu prudkou střelu na tyč a vzápětí další do břevna. Potom se nic zaznamenáníhodného neudálo až do 29.minuty, kdy přišla krásná akce na jeden dotek Půček – Kříž – Šalplachta a náš nováček se uvedl tím nejlepším způsobem, gólem na 3:1. Mitra se však nevzdala a brzy bylo vše jinak. Ve 31.minutě zvonila tyč naší branky po bleskové otočce soupeřova útočníka a za minutu bylo nevídaně sníženo. Dlouhý výhoz soupeřova brankáře na naši polovinu prodloužil útočník hlavou z první na nechytatelný padáček nad vybíhajícího Romana a míč s centimetrovou přesností  zapadl do naší branky. Ve 34.minutě se snažil kontrovat Tom Veselý, jeho střela z otočky ale skončila jen na venkovní konstrukci branky. Pak si vzala znovu slovo Mitra a během dvou minut výsledek otočila. Ve 35.minutě po sérii přihrávek dokonale rozebrala naši obranu a výsledkem byl zblízka dokopnutý míč do Romanovy branky. A za minutu bylo ještě hůř. Rozehrávku našich obránců mezi sebou vypíchl soupeřův útočník a sám se řítil na Romana. Ten stihl první střelu vyrazit, na opakovanou už ale neměl nárok. Během čtyř minut jsme tak obdrželi tři góly a museli se pokusit získat zpět ztracený zápas. Jenže kromě střely Mary Pokorného, kterou výborně vytáhl brankář, jsme žádnou  jinou šanci neměli. Mitra nám ale dala šanci k vyrovnání sama. Jejich nepřesnou rozehrávku snad půl minuty před koncem vypíchl Mara a po úprku přes půlku hřišttě přihrál na druhou stranu nabíhajícímu Jožo Žúborovi, který z první pod břevno nedal brankáři šanci zasáhnout. Na časomíře svítilo v tu dobu 19:50 a my tak vyrovnali ne za minutu dvanáct, nýbrž za deset vteřin dvacet.

Blue Flames A : FFT Vinohrady A  3:3 (2:1)  Nejezchleba, J.Žúbor, M.Žúbor

Druhý zápas začal náš další soupeř s respektem a tak se hrálo častěji na jeho polovině. První šanci jsme měli už ve 2.minutě, ránu Pavla Sádlíka ale zastavila houština nohou před soupeřovou brankou. V 6.minutě dal o sobě poprvé v tomto zápase vědět Jirka Nejezchleba, když vypíchl rozehrávku soupeřových obránců, sólo ale neproměnil. V 7.minutě Jirka opět vypíchl špatnou přihrávku a tentokrát se nepouštěl do kličky, nýbrž vyběhnuvšího brankáře padáčkem přehodil – 1:0. Po deseti minutách se osmělil i soupeř a hned jeho první šance byla vyložená – špatně pokryty útočník zblízka netrefil přihrávku z rohu hřiště. V 11.minutě se opět probil z boku Jirka a jeho střela skončila tentokrát jen na boční síti. Ve 13.minutě se blýskl Roman po střele zdálky a za minutu jsme měli slovo opět my. Jožo Žúbor pronikl po levé straně k soupeřově brance, brankář příliš brzo poklekl a navíc nechal díru mezi nohou a bližší tyčí, do které se Jožo přesně trefil. Tato branka nás ale zřejmě uspala, protože od tohoto okamžiku převzal iniciativu soupeř. Od 17.minuty byl nejzaměstnanějším hráčem na hřišti Roman, protože šance Vinohrad jely jako na běžícím pásu. Nejdříve vyrazil nohou tečovanou střelu zdálky, potom skokem zachytil přihrávku na zadní tyč na neobsazeného hráče a v 19.minutě zachraňoval skokem pod nohy osamoceného útočníka soupeře. V poslední minutě jsme prožili dvojitou mrzutost. Nejdříve Mišo po kličce soupeřovu brankáři trefil jen boční síť opuštěné branky a z posledního protiútoku Vinohrady přece jen snížily, když po přihrávce z rohu dorážel zblízka soupeřův špatně pokrytý protihráč.

Druhý poločas začal útočně z obou stran. Nejdřív se radoval soupeř, když ve 23.minutě po rychlé akci tří hráčů na jeden dotek vyrovnal. Potom jsme převzali iniciativu my a přišly i šance. Ve 24.minutě jsme nastřelili krátce po sobě tyč a břevno a ve 25.minutě byl ve vyložené šanci sražen Tom Veselý, soupeř byl ale poctěn jen žlutou kartou. Následná rána Miša z přímého kopu ale trefila na brankové čáře stojícího Tomáše Kříže a od něj se míč odrazil do autu! Náš nápor přinesl výsledek ve 28.minutě. Jirka Nejezchleba si naběhl na dlouhou přihrávku z vlastní poloviny a posunul ji k Mišovi, který polovysokým bodlem k tyči prostřelil soupeřova brankáře potřetí. Ve 32.minutě po akci Martina Půčka nedal Tom Veselý do prázdné a to nás později mrzelo. Soupeř se nadechl k poslednímu náporu a ve 34.minutě Roman vyrazil střelu zblízka a odražený míč nedokázali soupeři dopravit do odkryté branky. Ve 35.minutě začaly Vinohrady hrát power – play a přesilovku využily velice rychle, když po minutě vyšachovaly celou naši obranu včetně brankáře a dávaly do prázdné. S vyrovnáním se spokojily a závěrečnou iniciativu nechaly nám. My jsme však už žádnou šanci nedali, naše střely létaly těsně vedle tyčí a tak i náš druhý dnešní zápas skončil remízou.

Dnešní zápasy mám přinesly pozitiva i negativa. Náš kádr se utěšeně rozrůstá, po Tomovi Veselém přišel další nováček Jirka Šalplachta a byl na hřišti vidět. Už méně pozitivní je to, že pořád nedůsledně bráníme, hlavně pozdní přistupování k hráčům nám dělá problémy. Máme čtrnáct dní nato, abychom s tím něco udělali, pak nás čekají těžcí soupeři.     

Blue Flames A : Helas B  1:6 (1:2)  Beránek

Před dnešními zápasy nám ze sestavy vypadli jak Mišo a Jožo Žúborové, tak i Gabo Varga a Jirka Nejezchleba. Na výpomoc do obrany dorazil Michal Beránek, v útoku se po roce objevil Jirka Přidal a byli povoláni tahouni z Béčka Milan Kouřil a Vojta Šlapák, úplnou premiéru prožil nováček Tom Veselý. Proti nám se postavil silný výběr Helasu, který ještě vloni hrál divizi a v rámci klubové reorganizace se přihlásil do okresního přeboru. Věděli jsme tak, co nás čeká a začali hrát se zajištěné obrany. Ta nám vydržela necelou minutu, kdy si Mara s Romanem dávali před naší brankou tak dlouho přednost, až se míče zmocnil hostující útočník a jen Romanův odvážný skok pod nohy nás zachránil od brzké pohromy. Toto varování jsme si vzali k srdci a důslednou obranou s včasným obsazováním protihráčů jsme odráželi útoky technicky zdatných borců z Helasu. Avšak zatrnulo nám už ve 3.minutě, kdy chybnou rozehrávku a následnou velkou šanci soupeře znovu řešil Roman skokem pod nohy a rozehrál tak svoje dnešní velké brankářské představení. Od tohoto okamžiku jsme si dali už vzadu pozor a soupeře do šancí nepustili a co prošlo, s přehledem vyřešil Roman. Jenže… jestliže to vzadu jakžtakž šlo, v útoku to vázlo. Proti vysokým habánům v obraně Helasu neměli Milan s Vojtou šanci se výrazněji prosadit a hbitý Tomáš Kříž končil se svými kličkami na Helasácké zdi. Navíc jsme si museli dávat pozor na nepřesné přihrávky už na soupeřově polovině, protože hlavně z těch nám hrozily rychlé protiútoky. Tlaku soupeře jsme odolávali do 12.minuty. V té přišlo rozebrání naší obrany, přihrávka z rohu hřiště na nabíhajícího hráče z druhé vlny a ten mě dost času po zemi Romana prostřelit. První padnutí naší obrany nás rozhodilo, naše obrana začala zmatkovat a přišla smršť šancí Helasu, která naštěstí dala jen vyniknout Romanovi v brance. I ten však musel podruhé kapitulovat. V 15.minutě vystihl naši dlouhou přihrávku soupeřův útočník, po sólu vystřihl vyběhnuvšímu Romanovi kličku a do prázdné branky zvýšil na 0:2. My jsme dočkali první větší šance až v 17.minutě. Jirka Přidal zatáhl míč po straně a předložil míč nabíhajícímu Tomáši Křížovi, jehož střelu s námahou brankář vyrazil. Od tohoto okamžiku jsme se trochu oklepali, zjistili, že i Helas dělá chyby a hra se začala přelévat ze strany na stranu se šancemi na obou stranách. A deset vteřin před koncem poločasu se na nás usmálo štěstí. Dlouhá přihrávka před Helasáckou branku minula dva obránce, překvapivě i brankáře a nabíhající Michal Beránek měl před sebou prázdnou branku.

Druhý poločas jsme začali aktivně a hned z první akce po výkopu neproměnil Vojta přesnou přihrávku Jirky Přidala. Ve 22.minutě bylo rušno před naší brankou. V nepřehledné situaci padl k zemi útočník Helasu a vehementně se dožadoval odpískání penalty. Když na toto přání rozhodčí nereagoval, pustila se do něj trojice hráčů tak hlučně, až padly nějaké žluté karty. Ve 23.minutě nás mrzela obrovská šance, když střelu Vojty Šlapáka brankář s obtížemi vyrazil a dorážku Milana Kouřila zlikvidoval bravurně vleže! To nás mrzelo hodně, protože to byla naše poslední velká šance v zápase. Ve 25.minutě se umístěná střela soupeře zarazila o naše břevno. Helas znovu získával převahu a my jen odráželi jeho nájezdy. Ve 29.minutě se soupeřův útočník odtlačil od Michala a jeho křížná střela jen o centimetry minula naši branku. Za minutu nato nám zatrnulo, když další sólový nájezd skončil na tyči za už překonaným Romanem a dorážku vykopl Michal z brankové čáry. Ve 34.minutě jsme už inkasovali. Přihrávku mezi dvěma obránci vypíchl soupeř a po sólu prostřelil Romana.  A další pohromy na nás teprve čekaly. Ve 35.minutě přišel přímý kop, přihrávka na neobsazeného hráče a ten z první před Romanem nezaváhal. A hned po výkopu jsme inkasovali znovu. Naše čtyřka byla zřejmě zdecimovaná obdrženými góly, protože Helasu nedalo příliš práce naši obranu vyšachovat několika přesnými přihrávkami a do prázdné branky zvýšit na 1:5. Ve 37.minutě jsme obdrželi ještě jeden gól. Roman vyrazil další těžkou střelu, vyražený míč ale obrana nedokázala odvrátit a hráči Helasu míč dokopali do branky. Za tři minuty jsme tak dostali čtyři góly a zápas byl rozhodnut. Do konce se už nic zásadního neudálo. Hráči Helasu drželi míč na svých kopačkách a nikam se nehrnuli. My jsme na zvrat už neměli sílu.

Zápas rozhodla hlavně trénovanost hráčů soupeře. Proti nám nastoupili mládežníci, kteří pravidelně trenují na futsalovém i fotbalovém hřišti a mají nacvičené herní varianty. Naše hra založená na úporné obraně a jednoduchých útocích mohla uspět jen pokud bychom neudělali žádné chyby. Ty jsme ale dělali a proto prohráli.  

Blue Flames A : R.I.P. A  2:3 (1:0)  Beránek 2

Do druhého zápasu už nenastoupil Milan Kouřil, který to den před zápasem přehnal s běháním a na tvrdém povrchu v hale ho rozbolela achillovka. V zápase proti týmu  z konce tabulky jsme měli být papírovým favoritem, pravdou byl ale opak. RIP začal aktivně a v první pětiminutovce měl šance jen on. Ve 2.minutě střela zdálky jen těsně minula naši branku, když Roman měl zakrytý výhled. Hned při další šanci musel Roman bleskově pod útočníkovy nohy a vyražený míč nedokázali soupeřovi hráči dopravit do prázdné branky. V 5.minutě musel Roman vyrážet střelu zdálky nohama a potom jsme se konečně dočkali střely na soupeřovu branku i my, střílel Tomáš Kříž. To však bylo v této fázi zápasu jen plácnutí do vody, soupeř hrozil dál. V 6.minutě Roman předvedl hokejový zákrok nohama. Hodně věcí se událo v 9.minutě. Nejdříve jsme po soupeřově rohu nepokryli nabíhajícího útočníka, který naštěstí opět pálil nad. Při následující akci se soupeř obtočil kolem Mary a Roman vyrazil obličejem na roh. Tato Romanova tlamička nám ale přinesla štěstí, protože po nepřesném rozehrání rohového kopu následoval náš brejk a řítící se Michal Beránek na soupeřovu branku. Brankář sice jeho střelu vyrazil, jenže znovu přímo Berisovi k nohám a ten neměl problém dopravit míč do sítě. Soupeř zůstal na chvíli jako opařený, za pár minut ale znovu převzal iniciativu. Ve 12.minutě předvedl brejk tři na jednoho, akci ale zachránil dobře pozičně postavený Roman. A za další minutu Roman vytěsnil střelu osamoceného hráče z úhlu. Naše druhá (a poslední šance) v prvním poločase přišla v 17.minutě. Chybnou rozehrávku vystihl Martin Půček  a předložil míč Jirkovi Přidalovi, ten ale nastřelil jen boční síť. Minutu nato nám zatrnulo, když ukrytá rána zdálky se lehce otřela o naši tyčku.

Ve druhém poločase soupeř aktivitu ještě o kousek vystupňoval. Hned ve 21.minutě neobsazený útočník opět pálil nad. Ve 24.minutě jsme měli výhodu nepřímého kopu a dobře se předvedl soupeřův brankář. V další pětiminutovce se potil už jen náš brankář. Ve 25.minutě předvedl opět hokejový rozštěp a neuvěřitelné zákroky předvedl ve 27.minutě, kdy po sérii našich nepřesností čtyřikrát vykryl střely z bezprostřední blízkosti. Vyrovnání nás ale neminulo. Hned v další minutě rána zdálky zazvonila o naši tyč a odrazila se do sítě. Soupeři se po mnoha neproměněných šancích zjevně ulevilo a povolil v náporu. Ke slovu jsme se tak dostali i my. Ve 29.minutě po naší rychlé akci pálil vedle Tom Veselý a vzápětí dvakrát neuspěl v přímém souboji s brankářem Michal Beránek. Ve 31.minutě si to ale Beris vynahradil. Po průniku z vlastní poloviny vystřelil a míč proletěl obránci i brankáři mezi nohama! Znovu jsme vedli a RIP zavelel k náporu. Ve 33.minutě Martin Půček zaskočil na brankové čáře za už překonaného Romana a minutu nato zvonila tyč naší branky. Ve 36.minutě nasadil soupeř ke hře bez brankáře. První šanci jsme ale měli my, když střelu pod břevno výborně vyrazil brankář – nebrankář. Za další minutu už ale bylo vyrovnáno. Tečovanou střelu chtěl Mara Pokorný odkopnout, rotující míč se ale od něj nešťastně odrazil do vlastní branky.  A nedobrým okamžikům ještě nebyl konec. Soupeř hrál stále bez brankáře, tlačil na naši branku a výsledkem byla křížná střela bodlem ke vzdálenější tyči, když měl Roman zakrytý výhled. Soupeřova power-play tak splnila účel, brankář se vrátil na svoje místo a bylo na nás, co s tím uděláme my. Vzali jsme si tudíž taky výhodu power-play, byla to ale spíš herní křeč. Soupeř si už výsledek pohlídal a my prohráli druhý zápas po sobě.

Dnes jsme tak neuhráli ani bod. Hlavně nám scházeli čtyři hráči základní sestavy. V prvním zápase hrál proti nám tým trénující na profesionální úrovni. Proti němu neměli naši borci, z nichž mnozí vidí míč jen při zápasech, žádnou šanci. Ve druhém zápase nám došly síly. Příliš brzo bylo vidět, že běhání s Helasem nás vyšťavilo. V neděli hrajeme další zápasy. Nezbývá nám nic jiného než bojovat.

Blue Flames A : Arsenal Brno B  6:2 (1:2)  M.Žúbor 5, Nejezchleba

Dnešní den byl naší premiérou v nové hale a tak jsme byli zvědaví, jak nám bude nové prostředí a neznámý povrch svědčit. Naším prvním soupeřem bylo béčko Arsenalu, už nikoliv z Kuřimi, ale z Brna. Náš tým nastoupil v sestavě R.Švrčina – M.Pokorný, M.Půček, J.Žúbor, M.Žúbor, T.Kříž, J.Nejezchleba. Zápas začal několika nepovedenými akcemi na obou stranách, brzy ale nečekaně uhodilo u naší branky. Nenápadná střela se nečekaně překulila přes Romana a došourala se za brankovou čáru. Tento lehký šok jsme naštěstí překonali už v 5.minutě, kdy jsme skórovali z první vážnější šance. Martin Půček našel přesnou přihrávkou nabíhajícího Mišo Žúbora a ten pod padajícím brankářem Jerrym vyrovnal. To byl ale jen záblesk z našeho jinak hluchého úvodu. Hned po výkopu z půlky hřiště se opakovala stejná akce u naší branky, bohužel i se stejným výsledkem. A i dál jsme se měli co otáčet. Arsenal povzbuzen vývojem zápasu podnikal nebezpečné útoky a nám hlavně v obraně lehce vázla organizace hry. Postupem času jsme si naštěstí na sebe zvykli, přizpůsobili se i povrchu (oproti Vodově byl o něco rychlejší a hladší) a začali být nebezpeční i pro branku Arsenalu. Nějaká vyložená šance ale stále nepřicházela, protože Arsenal stačil naše hráče pokrývat a co prošlo, pochytal Jerry. Roman v naší brance musel taky párkrát zakročit, důležitý zákrok si připsal ve 13.minutě, kdy vyrazil umístěnou střelu zezadu nabíhajícího nekrytého hráče. V poslední pětiminutovce prvního poločasu jsme začali mít mírnou převahu a přišly i šance. V 15.minutě při obléhání soupeřovy branky se dvakrát Jožo Žúborovi nepodařilo prostřelit bránící clonu na brankové čáře, odražený míč se dostal k Martinu Půčkovi a jeho dvakrát tečovaná střela skončila těsně vedle soupeřovy branky. Za minutu nám všem ale zatrnulo, když si Martin s Romanem tak dlouho dávali přednost  kdo míč odkopne, až se dostal k míči soupeřův útočník a Roman musel situaci řešit skokem pod jeho nohy. V 18.minutě oběhl Jirka soupeřovy obránce i brankáře, jeho střelu mířící do opuštěné branky však stačil ještě jeden z obránců špičkou kopačky vytěsnit na roh. A v poslední minutě přišla krásná akce se třemi přihrávkami na jeden dotek přes celé hřiště, kterou ale zmařil připravený brankář Jerry.

Druhý poločas jsme začali aktivní hrou vpřed a brzy jsme byli odměněni vyrovnáním. Ve 22.minutě přišla bratrská spolupráce Jožo – Mišo, neboli přesná přihrávka Joža na zezadu nabíhajícího Miša a ten po zemi prostřelil Jerryho. Za minutu jsme vypíchli soupeřovu chybnou rozehrávku a řítili se tři na jednoho soupeřova obránce, jenže bez gólového zakončení.  Mrzet nás to dlouho nemuselo, ve 25.minutě jsme už vedli. Tomáš Kříž přebral na vlastní půlce míč, bleskově se s ním přesunul k soupeřově brance a z jeho přihrávky prostřelil Mišo brankáře mezi nohama. Arsenal se dostával do herní defenzívy, hlavně proto, že naše hráče včas neobsazoval a nechal nás hrát.  Ve 27.minutě  přišla jeho poslední nebezpečná akce, kdy Roman bravurně vyrazil střelu k tyči, v poslední desetiminutovce už byla jasná naše převaha. Naše motorové myši Tomáš s Jirkou dělali v soupeřově obraně průvan a toho využívali hráči nabíhající z druhé vlny. Ve 29.minutě jsme dokonale vyšachovali jejich obranu, nabíhající Martin Půček však z ostrého úhlu trefil jen boční síť. Ve 32.minutě Jirka z dorážky zblízka dal vyniknout brankářovi. Ve 34.minutě se ocitl sám před brankářem Mišo, Jerry však jeho pokus o jesle tentokrát vystihl. Ve 35.minutě jsme se už gólu dočkali. Trojice Kříž – Půček – Mišo Žúbor si po chybné rozehrávce soupeře rozebrala soupeřovu obranu na jeden dotek a posledně jmenovaný dával do prázdné branky už svůj čtvrtý dnešní gól. Ve 37.minutě nasadil k sólu od půlky hřiště Jirka Nejezchleba, obešel i brankáře a střelou o vzdálenější tyč zvýšil na 5:2. A to ještě nebylo všechno. Minutu před koncem postupoval s míčem Mišo a bodlem zpoza obránce vypálil skrytou střelu. A protože Jerry se zrovna přesouval ke druhé tyči, proletěl mu míč okolo stojné nohy. Mišo tak vstřelil svůj dnešní pátý gól a stal se slavným.

Zápas jsme otočili díky naší aktivitě ve druhém poločase. Dílem to bylo naším zlepšeným pohybem a organizací hry, Arsenal zřejmě taky odpadl fyzicky. Začal nám dopřávat příliš prostoru ke hře, toho jsme náležitě využili a získali zaslouženě tři body.

Blue Flames A : Orel Řečkovice A 3:5 (1:2)  M.Žúbor, Kříž, Nejezchleba

Že druhý zápas nebude žádná procházka ukázala už první minuta. Orli se lehce protlačili před naši branku a Roman měl co dělat, aby vleže vytěsnil míč směřující za jeho záda. Orli se pohybovali po hřišti o poznání svižněji než předtím Arsenal a dále se hrálo převážně před naší brankou. Ve 4.minutě Roman vyrazil chytrou patičku. Na patičku v 6.minutě už ale reagovat nestačil. Po skrumáži před naší brankou se odražený míč dostal k vizuálně nejstaršímu hráči soupeře a ten, ač zadkem k brance, dostal chytře míč do sítě. Naštěstí i teď jsme z první vážnější šance vyrovnali.  Nejdříve Roman chytil sólový nájezd, z protiakce zatáhl Mara Pokorný míč po straně, nahrál pod sebe nabíhajícímu Mišovi a ten míč napálil bodlem po zemi k tyči tak, že se brankář jen ohlédl. Soupeř na chvíli ve svém náporu polevil a v 9.minutě jsme nezakončili akci na jeden dotek přes celé hřiště. Orli se však nadechli a začali nám zatápět znovu. V 10.minutě Roman zázračně vytáhl míč zpod břevna a z dorážky netrefil soupeř poloodkrytou branku. Za dvě minuty se Roman opět vyznamenal, když vykryl střelu ze dvou kroků po obtočení našeho obránce. Nešťastná pro nás byla 13.minuta. Soupeřův útočník nasadil k sólu od půlky hřiště, obešel dva naše obránce a střelou pod břevno nedal Romanovi šanci. Mrštní hráči Orlů nám zavařovali i dál. V 15.minutě znovu pronikl soupeřův útočník od půlky až před Romana, ten se ale tentokrát překvapit nenechal. My jsme měli vyloženou šanci až v 18.minutě, kdy se Tomáš Kříž prokličkoval až pře brankáře, ten ale jeho pokus vyrazil na roh. Tomáš se za minutu nato prezentoval stejným pokusem znovu, opět ale zakročil brankář Orlů. Následný výhoz přes celé hřiště perfektně zpracoval soupeřův útočník a z první, aniž by se míč dotkl země, ohrozil umístěnou střelou naši branku. Roman byl ale pozorný a střelu vyrazil. Tak skončil první poločas.

Do druhého poločasu jsme šli s myšlenkami na vyrovnání, jenže soupeř hned po rozehrání zvýšil po nepozornosti naší obrany na 1:3! Několik minut jsme pak hráli jako opaření a ve 23.minutě se Roman vyznamenal, když zneškodnil soupeřovu akci dva na jednoho. Po pěti minutách jsme hru zase vyrovnali a přišly naše šance. Ve 28.minutě ztratil soupeř na půlce míč a do brejku se hrnula dvojice Nejezchleba – Pokorný. Mara ale trefil tyč nad už ležícím brankářem! Ve 30.minutě jsme se branky přece jen dočkali. Nejdříve prošel zprava Martin Půček a jeho umístěnou střelu vyrazil brankář na roh. Po následném kopu vznikl závar před brankou, soupeřovi obránci dvakrát vykopli míč z prázdné branky, až se Tomáši Křížovi podařilo protlačit míč těsně za brankovou čáru. To nás povzbudilo k dalšímu náporu, soupeř měl ale taky ještě dost sil, a tak se hrálo rychle nahoru – dolů. Ve 34.minutě skončila dvakrát tečovaná střela Martina Půčka jen těsně vedle soupeřovy branky. Ve 35.minutě ale přišlo naše špatné střídání, z toho pramenící přečíslení před naší brankou a střela k tyči bezmocného Romana. Z toho jsme byli hodně špatní, nejdříve se nadřeme na snížení stavu a pak si necháme dát takový gól… Nevzdávali jsme se a zkoušeli překvapit soupeřova brankáře, ten ale vyrazil několik těžkých střel. Poslední minuta zápasu přinesla ještě dvě branky. Nejdříve neproměnil Jirka Nejezchleba svůj sólový nájezd, nájezd z protiútoku soupeře ale už proměněn byl. Jirka se ale gólu dočkal, 10 vteřin před koncem prostřelil brankáře mezi nohama a kosmeticky upravil stav.

Druhý zápas byl vyrovnaný, o výsledku rozhodl trochu lepší pohyb soupeře, hlavně ten bez míče. Taky proměňování šancí, Orli jich určitě neměli víc než my. Každý ale odmakal poctivě oba zápasy. Zvláštní uznání patří Mišovi, pět gólů v zápase, to se stane v celé soutěži párkrát za rok. A třeba Mišo někdy tenhle rekord ještě překoná.

Blue Flames B : San Marino Dolní Loučky B  5:1 (2:1)  Šlapák 4, Kříž

Na poslední podzimní zápas tentokrát na Kounicově jsme dorazili ve velkém počtu a hlavně včas. Dorazily všechny hlavní opory a z Áčka přišel na výpomoc Mara Pokorný. Proti nám nastoupilo béčko San Marina a karty byly nastavené tak, že kdo vyhraje, přezimuje na druhém místě v tabulce za letos suverénní Benfikou. Začali jsme tak ze zajištěné obrany, protože jsme znali sílu soupeře. Měli jsme míč častěji na kopačkách, ovšem s častějšími přihrávkami a hledali skulinky v soupeřově obraně. San Marino zase hrálo jednoduchou  přímočarou hru s nejkratší cestou k naší brance. Naše obrana vedená Marou Pokorným a Martinem Půčkem si ale dala pozor a až na pár nedorozumění, kdy jsme včas nestihli pokrýt hráče či dva hráči běželi k jednomu soupeři jsme San Marinu mnoho nedovolili. Časem jsme si začali víc dovolovat před soupeřovou brankou a začal úřadovat Vojta Šlapák. A asi po sedmi minutách přišla první gólová akce, kdy Martin Půček přihrál před branku Vojtovi a ten, ač tísněn obráncem, se kolem něj obtočil a střelou mezi brankářovy nohy otevřel skóre. Dál jsme si ovšem museli dávat pozor, protože přímé nájezdy na naši branku pokračovaly. Zatím ale bez úspěchu, protože soupeřovy akce končily bud nepřesnostmi, nebo střelou na Trakiho, který je včasným vyběhnutím  vždy vykryl. A tak jsme se znovu radovali my. Vojta Šlapák se znovu uvolnil, tentokrát na levé straně a střelou z úhlu na bližší tyč prostřelil brankáře. Vyhráno jsme ale neměli. Asi po dvou minutách přišla při trojčlenném útoku ztráta míče, rychlá protiakce do naší otevřené obrany a tři rychlé přihrávky byly zakončeny nekompromisní střelou z první do horního růžku naší branky. Toto vážné varování si vzala naše obrana k srdci a nějaké další velké chyby se už nedopustila. Stále jsme měli lehkou herní a velkou technickou převahu, do konce poločasu už ale bez gólu.

Na začátku druhého poločasu nám bylo jasné, že nesmíme dopustit nějaký nápor soupeře, abychom nepřišli o vedení, a tak jsme stále hráli ze zajištěné obrany s množstvím přihrávek. Soupeř se tak do vyložených šancí nedostával a naopak se znovu ukázal dnes nepolapitelný Vojta Šlapák. Díky svoji mrštnosti se znovu odpoutal od soupeřova obránce a zblízka opět nedal brankáři šanci zasáhnout. San Marino se pokoušelo se zápasem něco udělat, nemělo však štěstí v útoku. Jejich akcím scházel nějaký moment překvapení a jejich střely byly většinou nepřesné. A když už se dostali do šance, netrefil jejich útočník míč před naší odkrytou brankou. A tak jsme skórem pohnuli znovu my, respektive Vojta. Na polovině hřiště zachytil odražený míč a po sólu z dost velké dálky obstřelil soupeřova brankáře. San Marino sáhlo k poslední možnosti ke zvrácení zápasu, hře bez brankáře. Jejich power-play byla takticky předpisová, jenže dost pomalá. Bylo tak jen otázkou času, kdy jim někdo z nás přihrávku vypíchne a tak se taky stalo. Byl to Tomáš Kříž a společně s Vojtou upalovali k soupeřově osamocené brance. Vojta však naznal, že branek nastřílel dnes už dost a tak předložil Martinovi míč před prázdnou branku. Tímto se skóre završilo a zápas tak skončil naším nečekaně vysokým vítězstvím.

Zápas rozhodla hlavně naše větší technická vyspělost. Hru řídili zezadu Mara Pokorný s Martinem Půčkem a vpředu větrali soupeřovu obranu rychlíci Jirka Nejezchleba a Tomáš Kříž. Střelecky řádil Vojta, s ním si soupeřovi obránci nevěděli rady. Díky dnešnímu vítězství končí Béčko po podzimu na 2.místě a může podzim hodnotit jako úspěšný.

O zápase píše taky web www.sanmarinodl.cz

Blue Flames B : All in  5:2 (1:0)  Šlapák 3, Půček Kříž

Na dnešní zápasy sháněl manažer Martin horko těžko hráče a tak jsme byli rádi, že přišel na výpomoc Michal Beránek. Proti nám se postavili staří známí All in, ale už bez svých dřívějších opor, které jsme měli i my vloni zapůjčené na hostování. Začátek začal ani ne tak naší převahou, jako spíš naším převážným držením míče. Naše akce vpřed byly velmi pozvolné a obětavá obrana All in stačila všechny pokusy o dobytí branky odvracet.  Prim v tom hrál hlavně jejich kapitán, kterému nikdo z našich plejerů nedokázal udělat kličku. All in se taky snažili něco uhrát směrem dopředu, jejich akce ale brzdila strašlivá nepřesnost a zbrklost. Náš monotónní nápor ale taky žádný úspěch nepřinášel, a tak se do našich hlav pomalu vkládala nervozita a myšlenky, abychom náhodou nedostali nějaký náhodný ušmudlaný gól… Brankovou nudu protrhl v 17.minutě Michal Beránek. Na vlastní polovině nasadil k bleskovému průniku po pravé straně, navázal na sebe dva protihráče a od rohu přihrál před branku osamocenému Vojtovi Šlapákovi, kterému nedělalo problém trefit ze dvou kroků odkrytou branku. 

Na začátku druhého poločasu nejdříve zahrozil soupeř a Traki si připsal první dva vážnější zákroky v zápase. Potom ale přišel krásný pas Tomáše Sedlinského přes půlku hřiště Martinu Půčkovi do běhu a ten po několika rychlých krocích nedal brankářovi bodlem pod břevno žádnou šanci k zásahu. To nás povzbudilo a pár minut nato jsme se radovali potřetí. Tomáš Kříž se ocitl sám před brankářem a po předchozích promarněných šancích tentokrát s přehledem zamířil mezi brankářovy nohy. Navýšilo se tak skóre, zato ale začala mít okna naše obrana. Šance soupeře se začaly množit, střely soupeře zatím ale létaly vedle či do dobře postaveného Trakiho. Když se na druhé straně po milimetrové přihrávce znovu prosadil zblízka Vojta Šlapák, zdálo se být rozhodnuto. Soupeř ale byl jiného názoru a po dalším nezachyceném brejku balistická střela přeplachtila Trakiho napřažené ruce. Od tohoto okamžiku se obraz hry nápadně podobal prvnímu poločasu, kdy jsme upachtěně dobývali soupeřovu branku a mařili šance s tím rozdílem, že protiútoky All in byly o hodně nebezpečnější. A jeden takový mu vyšel a výsledkem byla dorážka nad ležícího Trakiho po předchozí vyražené střele. Z jasného zápasu se tak chystalo drama, k tomu ale nedošlo. Soupeř se už neprosadil a naopak v poslední minutě se prosadil Vojta Šlapák bombou o břevno, která zapadla těsně za brankovou čáru. Hned potom se pískal konec.

Zápas s týmem z konce tabulky měl být v pohodě, ale nebyl. Strašlivě dlouhé čekání na první gól, promarněné šance, špatné řešení útočných akcí, prostupná obrana ve druhém poločase… Vad na kráse bylo dost. Naštěstí jsme měli Michala Beránka, který naši statickou hru občas rozhýbal a z jeho průniků hrozilo pro soupeřovu obranu největší nebezpečí. 

Blue Flames B : Gooners  5:5 (1:4)  Půček 2, Faltýnek 2, Beránek

Že s druhým dnešním soupeřem nebude takové lehké pořízení jako s All in jsme si všimli už v zápase Gooners proti San Marinu, kdy se Gooners prezentovali hlavně rychlým pohybem. Začátek ale předčil všechna očekávání. Gooners se do nás pustili zostra a naše hra, která pokračovala v tempu nasazeném proti All in, vůbec nebyla schopna takovému tlaku čelit. Prvních pět minut bylo ve znamení tří bleskových nájezdů na Trakiho branku. Ten dva zlikvidoval, třetí už ale ne. S námi to nic neudělalo a stále jsme hráli postupné dobývání  soupeřovy obrany končící nějakou nevýznamnou střelou či nepřesnou přihrávkou. Na to Gooners čekali a nenechali se pobízet do dalších brejků s přečíslením nebo dokonce do sólových nájezdů. Branky na našem kontě tak začaly přibývat jako houby po dešti a když to ve 12.minutě bylo 0:4, vznášel se nad námi stín dalšího debaklu. Naštěstí se nám podařilo snížit, když se po perfektně rozehraném přímém kopu trefil z první z úhlu pod břevno Martin Půček. Hra se pak alespoň trochu vyrovnala, jinými slovy jsme začali trochu pozorněji bránit a nehrnuli se tak bezstarostně vpřed. Gooners tak ztratili prostor k brejkům a postupný útok jim tak dobře nešel, stejně jako nám. Do konce poločasu už tak žádná branka nepřibyla.

Do druhého poločasu jsme šli s tím, že už nemáme co ztratit. Nesměli jsme ale otevřít obranu, protože jsme věděli, co to udělalo v prvním poločase. Jenže Gooners byli jiného názoru a brzy Traki bleskovým přemístěním vychytal nájezd dvou osamocených útočníků. Jak to byl důležitý zákrok se ukázalo za pár minut, když se z úhlu nekompromisně trefil sváteční střelec Adam Faltýnek. Jenže Gooners našli poslední odpověď, když jsme jim opět nabídli možnost brejku a proti preciznímu padáčku o tyč neměl Traki šanci. To však bylo poslední dnešní okno v naší obraně. Za dalších pět minut se znovu trefil Adam z úhlu, když jeho střelu nechtěně nadzvedl obránce nad napřažené brankářovy ruce. Gooners začali pomalu fyzicky odpadat, protože hráli druhý zápas po sobě a to byla voda na náš mlýn. V posledních pěti minutách jsme unaveného soupeře zmáčkli a přišly i góly. Nejdříve našel přesnou přihrávkou Tomáš Sedlinský osamoceného Martina Půčka a ten zblízka snížil na rozdíl jediného gólu a dvě minuty nato prošel Michal Beránek od půlky před brankáře a umístěnou střelou k tyči vyrovnal. Tentýž hráč měl ještě těsně před koncem šanci na vítězný gól, brankář ale jeho střelu stačil vyrazit. Hned nato se pískal konec zápasu. Sice jsme tak přišli v poslední minutě o vítězství, ale vzhledem k vývoji zápasu můžeme být rádi za remízu.

Dnešek tak naprosto ukázal, v čem jsou naše přednosti  a v čem nedostatky. Přednosti hlavně v technice a herním myšlení. Nedostatky v proměňování šancí, v přihrávkách a ve hře dozadu. Na tom musíme zapracovat, v závěru podzimu nás čekají zápasy s týmy z popředí tabulky.